Je dobré seskočit z vlny, když se člověku daří
Jediná žena v historii české kanceláře společnosti McKinsey, která byla povýšena do vysoké funkce partnerky, je Klára Starková. V tuzemské manažerské komunitě jde o jedno z nejznámějších jmen. I proto, že podobně úspěšné je i její dvojče Marie. „Měla jsem v životě štěstí. V podobě mých rodičů, prvního zaměstnání i rodiny. Když nefunguje rodina, stojí práce za nic,“ říká jednoznačně členka managementu pojišťovacího kolosu Generali PPF Holding a vdaná maminka dvou malých dětí. Její sestra má na starost aktivity holdingu v Rumunsku. Vlivem rodičovské výchovy, která nepřála přístupu „zkusím si nějaký koníček a když mě to přestane bavit, hned toho nechám“, se v dětství obě dlouholetým cvičením naučily výtečně hrát na klavír. Klára Starková později odešla studovat na univerzitu do Vídně, kde se zaměřila na kapitálové trhy a statistiku. K tomu v Praze získala titul MBA.
Telekomunikace v mrazu V roce 1996, ve čtyřiadvaceti letech, nastoupila do pražské kanceláře McKinsey. „Při studiích jsem sice pracovala, ale tohle bylo první „pořádné“ zaměstnání,“ říká. V práci trávila v té době sedm dní v týdnu, na večeře chodila s kolegy. Stali se blízkými přáteli. „Bylo to velmi kolegiální prostředí, skoro jako rodinný podnik. Jak se firma rozrůstala, nutně muselo dojít ke změně na standardní velkou top management consultingovou společnost,“ myslí si. Klára Starková se od začátku díky vystudovanému oboru orientovala na projekty pro finanční instituce. Doba, kdy si – jak s nadsázkou říká – myslela, že pojišťovna je to samé co banka, netrvala dlouho. Jediný výlet mimo obor byl do telekomunikací, když si jeden z klientů přál optimalizovat investice do pevných připojení. V praxi akce pro mladé konzultanty obnášela běhání po několika vesnicích a městečkách v mrazivých únorových dnech a studium velkých „plachet“ projektové dokumentace. V roce 2007, po „jedenácti fajn letech“ strávených v McKinsey, se Starková rozhodla změnit profesi. V té době totiž dostala nabídku do čerstvě vzniklého Generali PPG Holdingu, který považovala za „pojišťovnický obchod století“. Rozhodovala se obtížně. I proto, že se jí v oné době pracovně mimořádně dařilo. Když prý ale člověk zrovna sedí „na vlně“, není špatné vystoupit a jít zkusit něco nového. „Strašně dlouho jsem váhala, mám pocit, že o tom v McKinsey na vánočním večírku vznikla i nějaká píseň,“ popisuje. Nakonec zvolila novou nabídku, protože prý měla všechny parametry, které požadovala, šéfa s nímž si rozuměla, možnost budovat něco nového a firemní kulturu zaměřenou na výsledky. V nové pozici má na starost polský a slovenský trh, organizační rozvoj a lidské zdroje. Nová práce jí prý pomohla změnit způsob fungování z „udělám všechno hned“ na „věnuji se pořádně důležitým věcem“. Což podle ní neznamená, že dnes pracuje méně než dříve. „Určitě je to ale efektivnější,“ myslí si. Konzultantská práce se podle ní napříště změní. Daleko méně v ní půjde o sběr a analýzu dat, víc než dnes se naopak ke slovu dostanou informační technologie. „Uanalyzovat mraky dat k smrti umí každý. Najít v tom mraku správný směr, vidět možnosti rozvoje a umět říci, jak je využít, to už je těžší,“ soudí. Pro ni samu je důležitější aktuální pracovní pozice než to, kde bude profesně za několik let. „Jde mi o to, abych měla šéfa, s nímž si rozumím a se kterým se navzájem respektujeme,“ dodává. Profesní kroky nijak přesně narýsované nemá. Chtěla by ale, aby směřovaly vzhůru, a aby se nadále podílela na faktickém řízení něčeho velkého. „Dovedu si představit ledacos: mít nejlepší hospodu v Krkonoších, řídit finance v bance, nebo firmu se zajímavými výzvami.“
