Okřídlené „mráz kopřivu nespálí“ je rčením, které léta charakterizovalo lidovce Jaroslava Kopřivu jako schopného vyjednávače v oblasti nákupů ministerstev, nejprve vnitra a potom obrany. Tato přesmyčka vycházela také ze jména jednoho jeho bývalého podřízeného. Přestože se leccos šuškalo, důkazy o tom, že Kopřiva při sjednávání obchodů balancuje na hraně zákona, nebyly nikdy nikým předloženy.
Mladá fronta Dnes v těchto dnech servíruje nahrávky ze schůzek a přepisy z nich, na kterých se hovoří o provizi za nákup minometů od finské firmy Patria. Už jenom fakt, že tak vysoce postavený státní úředník v hospodě hovoří s lobbisty o státní zakázce podobným způsobem, skutečně zavdává důvod k tomu se s ním rozloučit. Ale pojďme si přiblížit některé aspekty celého případu, které zatím zůstávají v pozadí.
**Veřejná místa**
Starým známým faktem korupce je, že čím míň lidí o podobném jednání ví, tím pro aktéry lépe. Proto je zarážející, že Kopřiva, dlouholetý lidovecko-topkařský lobbista Josef Jindra a zástupce finské Patrie Stanislav Mareš hovoří o možné provizi pro tuto armádní akvizici na veřejných místech. A to ještě na armádním veletrhu, kde se to různýma „nastraženýma ušima“ jen hemží, a v pražské restauraci Kolkovna, která patří ruským majitelům.
Mladá fronta Dnes se podle své legendy dozvěděla o termínech schůzek, a proto je skrytě natáčela. Lidí, kteří o těchto jednáních věděli, nejspíš mnoho nebylo. A záznam zvuku je podezřele čistý, což naznačuje, že je mohl nahrávat například jeden z účastníků těchto mítinků. Důležité je bedlivě sledovat, kdo je aktivním účastníkem, kdo pokládá návodné otázky. A kdo a jak na ně odpovídá. Ze zatím zveřejněných přepisů vyplývá, že aktivním tazatelem je český zástupce finské Patrie Mareš. Právě ten, který po posledním setkání běží na policii toto podezřelé jednání oznámit.
Týdeník EURO navíc získal neoficiální informace, že finská společnost s Marešem počátkem léta rozvázala spolupráci. Firma ale na dotaz týdeníku EURO neodpověděla. Vyvstává tedy problém, z jakého titulu by se vlastně Mareš s Kopřivou a Jindrou v srpnu scházel.
**Marešova minulost**
Položme si ale nyní zásadní otázku. Pokud by chtěla finská společnost „success-fee“ za zprostředkování zakázky skutečně zaplatit, nechala by to domlouvat v Česku ve veřejných prostorách českého prostředníka? Patria je světově etablovaná firma, která se na rozdíl od dalších velkých hráčů na tomto trhu nikdy nepotýkala se zásadními skandály. I obchodní morálka ve Finsku je poněkud jiná než u nás ve středu Evropy.
Za zmínku přitom stojí rovněž obchodní historie Stanislava Mareše. V minulosti byl napojen na společnosti a lidi, o něž se české bezpečnostní složky zajímaly kvůli záhadnému ruskému kapitálu. V této souvislosti problesklo i jméno ruského oligarchy Michaila Fridmana. A společníkem v jedné z jeho firem je podle informací z archivů ministerstva vnitra agent StB Milan Hladil.
Poněkud pikantním informačním nesouladem je to, že se podle armádních oficialit žádný takový obchod vlastně neplánoval. Dobře informovaní lidé z ministerstva obrany ale týdeníku EURO potvrdili, že se naopak o obchodu jednalo jako o náplasti za kontrakt s rakouským Sterem (transportéry Pandur). O minometech se uvažovalo při tvorbě plánů pro roky 2008 a 2009, než tato myšlenka usnula. Posledním mítinkem s tímto tématem byla prezentace minometů ve Finsku v červnu 2009.
**Vyřizování účtů?**
Zatím to vypadá spíš než na velkou korupční kauzu na vyřizování účtů. Celý případ halí příliš mnoho otazníků a příliš mnoho nevysvětlených detailů. Jaroslav Kopřiva mimo jiné už krátce po volbách věděl, že se s ním v týmu ministra obrany dále nepočítá.
Pokud jde o tak zásadní kauzu, je zarážející také to, proč jsou její aktéři na svobodě a nedívají se na svět skrz mříže vyšetřovací vazby, aby nemohli utéct nebo ovlivňovat vyšetřování? Část jich ani nebyla do uzávěrky týdeníku EURO v pátek večer vyslechnuta.V případě přebírání úplatku starostou brněnských Žabovřesk Aleše Kvapila šlo všechno jiným tempem. A tam šlo o mnohem menší sumu. Postup policie bude přitom zásadní. Všichni mají v dobré paměti, jak takové případy při sebetvrdším podezření v minulosti končívaly.
