Tak jako Češi mají řízek a Američané hamburger, mají Singapurci pošírované kuře s rýží. Tedy až na to, že nyní ve většině restaurací došlo. S nedostatkem potravin se potýká hned několik jihoasijských států a výjimkou není ani sousední Malajsie. Její vláda ve snaze zajistit jídlo alespoň pro své vlastní občany zakázala export kuřecího masa, a to tak nyní v malém, leč bohatém městském státě chybí.
Malajské velkochovy do prvního června vyvážely do světa každý měsíc 3,6 milionu kuřat. Jenže ve středu tamější premiér Ismail Sabri Yaakob vývoz zastavil, což nejspíš způsobí další růst cen drůbežího masa nejen v Singapuru. Ten přitom na tamních dodávkách závisí z celé jedné třetiny.
A tak zatímco singapurská média hlásila, že řada supermarketů vyprodala veškeré zásoby kuřecího během pár hodin, zaplavily minulé úterý davy lidí zdejší stánky s voňavými kuřaty, aby si národní pochoutku naposledy – alespoň tedy na nějakou chvíli – užili.
Majitel sedmi fast foodů značky OK Chicken Rice Daniel Tan si podle serveru Guardian postěžoval agentuře Reuters, že embargo na kuřata bude mít pro něj i jeho kolegy katastrofické následky. „Nebudeme mít co prodávat,“ prohlásil prostě. „(Je to,) jako kdyby McDonald’s přišel o všechny burgery,“ dodal.
Stejně jako mnoho dalších provozovatelů rychlého občerstvení nakupoval maso zvířat, která se ještě živá dovážela z Malajsie na singapurská jatka. Sice si prý může najít alternativního dodavatele mražených kuřat, ale i tak se obává, že použití méně kvalitního masa tvrdě dopadne na prodeje.
Číslo jedna
Někteří Tanovi konkurenti uvedli, že se k podobnému kroku nesníží a raději zařadí místo pošírovaného kuřete s rýží a chilli omáčkou do menu jiné pokrmy. Třiasedmdesátiletý Foo Kui Lian, majitel oblíbené restaurace Tian Tian Hainanese Chicken Rice, novinářům sdělil, že pokud nesežene čerstvé maso, přeorientuje nabídku na smažené tofu, vepřové nudličky a krevetové saláty, čímž ale přijde o nejpopulárnější položku na jídelníčku.
O drůbežím plátku se často hovoří jako o národním jídle a kupříkladu obyvatelka Singapuru Rachel Čongová se BBC přiznala, že si ho dopřává i třikrát do týdne. „Je to číslo jedna na mém žebříčku, protože si ho můžu koupit kdekoli a téměř vždycky bude dobré,“ uvedla.
Navíc porce před začátkem globální krize běžně stála v přepočtu necelých 70 korun, takže si ji mohl dovolit v podstatě každý, kdykoliv se mu jen zachtělo. Jak ale vzrostly náklady na olej, energie či obiloviny, museli stánkaři zdražit zatím asi o pětinu. „Nechceme odradit zákazníky, a tak jsme měsíc drželi původní ceny, které se nám nevyplatily. Co je horší, nyní už opravdu musíme zdražit o 50 centů za talíř,“ postěžoval si pan Lim, majitel Ah Keat Chicken Rice. Nicméně teď bude řešit větší problém – aby onen talíř měl vůbec čím naplnit.
Hlad nenastane
Singapurská potravinářská agentura už vyzvala veřejnost, aby nenakupovala do zásoby více masa, než skutečně potřebuje. Mimo to občanům rovněž vzkázala, ať nezapomínají na existenci dalších druhů mas a taky na dodávky mraženého zboží z Brazílie, protože na rozdíl od sousedních Malajců jim opravdový hlad nehrozí.
Ačkoli skutečnost, že země je z 90 procent potravinově závislá na dovozu, by problém představovat mohla. Zdejší odběratelé donedávna za celé kuře zaplatili v přepočtu 70 korun, brzy by to ale mohlo být i sto patnáct. „A teď si to vynásobte stovkou ptáků,“ rozzlobil se kuchař Mohammad Jalehar, jehož dodavatelé varují před pravděpodobně intenzivním zdražením.
„Tentokrát je to kuře, příště to může být něco jiného. Musíme být připraveni na různá omezení,“ prohlásil singapurský premiér Lee Hsien Loong. Zákaz exportu kuřat bude podle jeho malajsijského protějšku trvat, „dokud se domácí produkce a ceny nestabilizují“.
První oběti budou chudí
V jižní Asii se k potravinovému protekcionismu uchyluje čím dál víc zemí. Po Indonésii, která se rozhodla přestat prodávat palmový tuk, přišel zákaz vývozu indické pšenice a omezení exportu cukru. Obě země přitom patřily mezi největší pěstitele jmenovaných komodit. Místní zemědělce však letos mimo rostoucích cen hnojiv a energií trápí vlny veder, které ohrožují letošní úrodu.
Každé omezení dodávek povede podle Paula Tenga, profesora na Škole mezinárodních studií S. Radžaratnama, k dalším potížím pro celý řetězec zpracovatelů, překupníků a zákazníků. Někteří již krachují, kdežto jiní pro změnu zoufale bojují jak o přežití, tak o budoucí smlouvy. A v důsledku toho se ceny potravin zvedají doslova po celém světě.
„Jídlo tu sice pořád je, ale jeho ceny rostou, a tak jako první začnou hladovět obyvatelé chudších zemí,“ nechal se slyšet David Laborde z Mezinárodního institutu pro výzkum nakládání s potravinami. „V některých oblastech musí lidé dokonce šetřit na vzdělání nebo zdravotní péči, aby se mohli najíst,“ uzavřel.
