Nová studená válka nezačala, budoucnost je nejistá
Ruský politolog Konstantin Simonov nedávno prohlásil: Není vyloučeno, že den 7. června bude označen za začátek nové studené války. Tak ostrý byl spor mezi Moskvou a Washingtonem o umístění evropského pilíře americké protiraketové obrany v Polsku a Česku. Prezidenti George Bush a Vladimir Putin se sedmého dne tohoto měsíce skutečně sešli v Německu, kde jednali i s dalšími státníky skupiny G8. Obě strany své výroky už před tímto summitem mírnily a v německém Heiligendammu novou éru zostřené konfrontace nezahájily.
Vladimir Putin přišel s návrhem - pro mnohé překvapivým - společně využít radar, který Rusové využívají v Ázerbájdžánu. Podle Moskvy by nebylo nutné budovat novou americkou základnu nejen v Česku, ale ani v Polsku. Právě tomu se snaží Rusové zabránit, protože se obávají (nebo spíše takto své obavy prezentují), že středoevropské základny by mohly být použity proti nim.
Reakce představitelů americké administrativy George Bushe byla opatrná. Je evidentní, že s radarem v Česku i protiraketovou základnou v Polsku ve svých plánech počítají a nadále budou počítat. Na rozdíl od některých demokratických politiků ve Spojených státech, kteří netají své pochybnosti. Vybudování těchto objektů nicméně zapadá do celkové koncepce protiraketové obrany, kterou prosazuje Bush.
Super, ale co z toho?
Američané však nemohli ruský návrh ihned odmítnout. Ocenili snahu Putina spolupracovat a najít společné řešení. Využití ázerbájdžánského radaru je z pohledu Washingtonu koneckonců možné, když ovšem nebude přímo nahrazovat evropský pilíř. K této interpretaci se rychle připojili i čeští představitelé včetně vicepremiéra Alexandra Vondry.
Jednání Bush-Putin v Německu má vést ke strategickému dialogu mezi Amerikou a Ruskem o protiraketové obraně, jež má čelit případným hrozbám z Asie. Otázkou je, zda počáteční ochotu k dialogu brzy zase nevystřídají neshody. Záleží i na vnitropolitickém vývoji v Rusku. Objevují se dohady, že ruští jestřábi hodlají současného období využít k razantnější mezinárodní politice. Mandát Vladimira Putina vyprší v příštím roce a nikdo neví, co bude potom. Bojuje se nejen o post ruského prezidenta, o zachování Putinova vlivu, ale i to, jak silné budou do budoucna jednotlivé ruské mocenské skupiny. Lze očekávat střet siloviků, kteří reprezentují tajné služby či armádu, s takzvanými centristy. Ti více sázejí na mezinárodní spolupráci, jež je také v zájmu ruského byznysu. Včetně manažerů společnosti Gazprom, kterou ovládá Kreml (spíše však tamní umírněnější frakce).
O dalším vývoji hodně napoví summit Bush-Putin, který se uskuteční na začátku července v rodinném sídle amerického prezidenta v Kennebunkportu. Bude to poprvé, co do tohoto sídla zavítá zahraniční státník.
Před summitem G8 se spekulovalo i o tom, co vlastně Rusům na středoevropských základnách nejvíce vadí. Podle jedné teorie je to možné rozšíření zpočátku omezených vojenských kapacit, jež by pak ohrožovaly i samo Rusko. Hlavní důvod odporu Moskvy je však spíše politický. Američané hodlají budovat nové základny na území, z něhož se Rusko muselo stáhnout. K této interpretaci se přiklonil i nový francouzský prezident Nicolas Sarkozy: protiraketový systém ve střední Evropě není agresivní vůči Rusku vojensky, nýbrž politicky. Z hlediska Středoevropanů jsou ovšem klíčová další Sarkozyho slova, podle nichž by Rusko mělo chápat také historii Polska a Česka.
