V Obecním domě se otevřela výstava rozsáhlé sbírky plakátů secesního umělce. Zaujme mimo jiné propracovanou reklamou a merchandisingem
Když se letos v březnu v aukční síni Dorotheum dražila unikátní studie k jednomu z obrazů Slovanské epopeje s názvem Zavedení slovanské liturgie na Velké Moravě, stala se ihned nejdražším dílem od Alfonse Muchy prodaným v Česku.
S aukční přirážkou za ni nový, rusky hovořící majitel zaplatil 4,8 milionu korun.
Díky pracovním angažmá ve Vídni, Mnichově, ale i v Paříži či Spojených státech a úspěchům, kterých v těchto zemích dosáhl, se jméno Mucha stalo reklamou na české umění v zahraničí. Ve světě existuje několik institucí nesoucích Muchovo jméno. Unikátní a Čechy často opomíjené je pařížské Musée Carnavalet, kde lze spatřit rekonstrukci zlatnictví Fouquet, na jehož designu se Mucha podílel. Muchově tvorbě se věnuje řada specializovaných webů, a pokud se v aukčních síních objeví originální skica či výtisk plakátu, znamená to jistotu milionového nákupu.
Velký zájem o Muchu je také v Japonsku.
Ve městě Sakai u Ósaky se nachází Muzeum Alfonse Muchy, malířův styl z předminulého století dokonce ovlivnil několik významných tvůrců manga stylu – tamního komiksového umění. K Muchovi se hlásí třeba Naoko Takeuchiová, která vytvořila sérii Sailor Moon, nebo Masakazu Katsura.
Praha se pro Muchovy obdivovatele jeví jako stěžejní zastávka. Rozšířit si obzor je možné v Uměleckoprůmyslovém museu, kde je k vidění Muchova plakátová tvorba s ilustracemi z knihy Otčenáš, nebo ve Veletržním paláci, který do konce letošního roku vystavuje Slovanskou epopej. Obecní dům, na jehož výzdobě se Mucha podílel, je pak samozřejmostí.
A symbolicky právě zde byla zahájena výstava unikátní kolekce tenisty Ivana Lendla. Potrvá do 31. července.
Jedinečná kolekce Z Muchovy plakátové tvorby z let 1894 až 1935 se dochovalo pouze 119 druhů plakátů, Ivan Lendl jich vlastní 116. Původně byly vystaveny v jeho letní rezidenci ve státě Connecticut, ale nyní svěřil sbírku do správy Nadačního fondu Richarda Fuxy, významného českého podnikatele v oboru outdoorové reklamy. Odborníci a kunsthistorici se shodují, že Lendlova kolekce je výjimečná a její umělecká hodnota vysoká. Plakáty byly vytištěny složitou technikou litografie, v níž je litografický kámen po vytištění nákladu zbroušen, takže kopie nelze vytvářet donekonečna.
A jelikož byla většina plakátů použita k propagaci, dochovalo se jich jen minimum.
K dalším cenným částem sbírky patří kalendář pro firmu Charles Lorilleux z roku 1893 nebo kalendář Zvěrokruh (1896). Kolekce nicméně neobsahuje pouze plakáty, ale i jiné předměty týkající se počátků průmyslového designu, například obaly na potravinářské výrobky, nápoje, pohlednice, menu, reklamní návěstí či dekorativní panó.
Propojení umění plakátu, nebo chcete-li reklamy, se jménem Richarda Fuxy není náhodné. Fuxa je předsedou představenstva společnosti BigBoard Praha, třetího nejsilnějšího hráče na trhu venkovní reklamy, a spoluzakladatelem Centra současného umění DOX. Pro server Česká pozice připustil, že výstava plakátů propaguje zároveň i jeho předmět zájmu. „Chtěl bych tím upozornit na to, že je to byznys, který přináší lidem nějaký benefit.“ Vyčíslit hodnotu sbírky je obtížné. Kurátorka Marta Sylvestrová z Moravské zemské galerie odhaduje, že sbírka může mít cenu až 60 milionů korun. Tomu odpovídá i výše pojistného, kterou nechtěli organizátoři sdělit. Prozradili jen, že pojištění sponzorsky částečně pokryla společnost Allianz.
Lekce z merchandisingu Producent výstavy Richard Fuxa na tiskové konferenci nezastíral, že při plánování výstavního projektu si byl vědom jeho marketingového a ekonomického potenciálu.
Nepřehlédnutelnou součástí výstavy je tak velkolepě pojatý merchandising. Většinu ze 116 plakátů nechali organizátoři nasnímat ve velkém rozlišení, takže návštěvníci si kromě zážitku budou moci odnést plakát v originální velikosti. Samozřejmě po zaplacení odpovídající částky. Specializovaná prodejna nabídne také šátky s motivy Muchových obrazů, vyrobeny jsou i šperky a jedinečná je podle organizátorů i kniha, kde bude Lendlova kolekce zasazena do nového kontextu i s reprinty doposud nezveřejněných či málo známých děl.
Upomínkové předměty si nebudou moci koupit jen návštěvníci Obecního domu, ale díky e-shopu kdokoli z celého světa. Výraznou orientaci na zahraniční návštěvníky podtrhuje možnost objednat si prohlídku s průvodcem mluvícím anglicky a německy, ale i rusky, japonsky či italsky.
Prostor pro spekulace Je dobré nezapomínat, že se Alfons Mucha stal legendou, kterou obklopuje řada omylů a nepodložených domněnek. Mnoho z nich podle Petra Štembery, pracovníka Uměleckoprůmyslového musea v Praze, pustil do světa Muchův syn Jiří v biografické knize pojednávající o jeho otci, jiné vznikly svévolně.
„Často se uvádí, že Mucha díky plakátům udělal Sarah Bernhardtovou velkou hvězdou, ale ona už byla slavná dávno před tím, než se s ním seznámila. To ona udělala jeho, ne naopak. Byla jednou z prvních hereček, která si uvědomila sílu a možnosti masové reklamy,“ napsal Štembera v katalogu k výstavě Alfons Mucha: Mistr Belle Epoque, která se uskutečnila v Moravské zemské galerii v Brně v roce 2009.
Na tiskové konferenci k výstavě zůstala spousta nezodpovězených otázek. Například když se novináři ptali, koho mají uvádět jako současného majitele sbírky. „Podívejte se, navždy to bude sbírka Ivana Lendla – on je iniciátorem.
A co se týká nás dvou, máme spolu uzavřenou smlouvu neveřejného obsahu. Za určitých podmínek mohu sbírkou disponovat na pět let,“ uvedl Richard Fuxa. Otázka vlastnictví i budoucího nakládání se sbírkou tak zůstává tajemstvím podobným tomu, jakým bylo členství Alfonse Muchy v Cechu svobodných zednářů.
Svým způsobem rozpačitě působilo také vyprávění tenisového trenéra Jana Kukala o počátcích Lendlovy sbírky. „Při jedné ze svých posledních návštěv Prahy se mi Ivan Lendl svěřil, že by také chtěl něco sbírat. Já jsem mu ale řekl, že taková vášeň musí vycházet ze srdce,“ řekl někdejší trenér českého daviscupového týmu. Lendl tak v roce 1981 dostal tip, že je na prodej Muchův obraz Panteon české hudby z roku 1929. Hned nato se tenista díky Kukalovi seznámil s malířovým synem Jiřím Muchou a budování sbírky významného secesního umělce mohlo začít.
Umění a p rvoplánovost Při průjezdu českou krajinou je téměř nemožné si nevšimnout billboardů, které zvou na výstavu do Obecního domu. Nepřehlédnutelné je také to, že jméno Ivan Lendl je stejně velké jako jméno secesního malíře Muchy. Jsou ale srovnatelná? Organizátoři úmyslně vsadili na propojení slavného jména českého tenisty. Přestože sport se sbíráním umění zdánlivě nesouvisí, společenská prestiž ano. Hodně odvážným odkazem na tenisové prostředí balancujícím na hranici vkusu je natažení umělého trávníku do speciálně upravené síně, v níž jsou Muchovy plakáty vystaveny. Architektonická koncepce výstavy je dílem renomované skupiny Olgoj Chorchoj, která tvrdí, že trávník nemá s Lendlem nic společného, ten však přesto ve vážených prostorách Obecního domu vypadá spíše prvoplánově. „Mohlo by se zdát, že rozvěsit sbírku plakátů do galerie je jednoduché. Opak je však pravdou. Právě jistá stejnorodost exponátů klade velký důraz na koncept výstavy, na prostorovou kompozici, na to, aby výstava nebyla nepřehledná, ale na druhé straně ani nudná,“ říká Juraj Smoleň ze studia Olgoj Chorchoj.
Organizátoři připouštějí, že se spojitost obou jmen na první pohled může jevit jako trochu nadsazená, Alfons Mucha a Ivan Lendl mají ale podle autorů koncepce mnoho společného. Jejich jména patří k těm, která si cizinci ve spojení s Českou republikou vybavují mezi prvními. Oba také dosáhli největších úspěchů a společenského uznání nikoli doma, ale v zahraničí. „Oba ve světovém měřítku určovali ve svých oborech styl, který ovlivnil jak současníky, tak budoucí generace. Byť Mucha na poli výtvarného umění a tehdejšího designu a Lendl na tenisových kurtech,“ tvrdí organizátoři. l
O autorovi| Jan Svatoš • spolupracovník redakce
