Jak se v Americe kradou patenty a proč jsou Číňané ufoni, vysvětluje šéf největší bazénářské firmy v Česku
Bazény začali Jaroslav a Libor Smetanovi vyrábět už v polovině 90. let, v době, kdy se to považovalo za velký luxus a téměř nikdo ho neměl. Vyplatilo se jim to, protože poptávka po „vlastním kusu moře na zahradě“ závratně stoupala. A s ní rostl i úspěch bazénářské firmy bratří Smetanů, jejíž tržby v posledních letech překročily miliardu korun. Dnes o sobě hrdě prohlašují, že jsou vrchní čeští bazénáři, ale ještě důležitější asi je, že se jejich Albixon chytil v cizině. „Víc než polovinu produkce vyvážíme a to nás v jisté době zachránilo,“ říká Jaroslav Smetana.
* Jak jste přišel na to, že budete v Česku vyrábět bazény?
Podnikal jsem od roku 1990, vyráběl jsem nábytek a obchodoval s ním. Můj bratr se věnoval kovovýrobě. V roce 1995 jsem chtěl pro rodinu bazén, tak jsem si ho objednal. S firmou jsem měl dohodnutý termín na březen a prosil jsem je, aby ten termín dodrželi. V té době jsme čekali druhé dítě, mělo se narodit na konci srpna. Firma se neustále na něco vymlouvala, na technické problémy, na dodavatele materiálů… Výmluva následovala za výmluvou a nakonec bazén pochopitelně přivezli přesně v den, kdy se můj syn narodil. Tenkrát jsem poprvé viděl materiál, ze kterého to dělali. Když se pak pustili do stavby bazénu, dělali to tak podivně, že jsem je asi po dvou měsících vyhodil a spolu s bratrem jsme bazén dostavěli sami. Přišlo nám to jednoduché, jako něco, co zvládneme sami. Tak jsme začali od roku 1996 vyrábět a stavět bazény. V prvním roce jsme jich vyrobili asi 60, v dalším 130, v následujícím 250 a tak jsme to v prvních letech neustále zdvojnásobovali. K tomu jsme asi po dvou letech přidali zastřešení jako věc, která k bazénu patří. Ale to už je trochu něco jiného, protože to je především strojařina.
* To, co popisujete, jsou zabudované bazény. Ty nadzemní neděláte?
Děláme jenom zapuštěné bazény. Pozemním bazénům ve firmě říkáme trabanty a ty my neděláme. Pouze vyloženě na přání zákazníka jsme schopni takový bazén obstarat, ale jinak se zabýváme jen bazény do země. Nadzemní bazény navíc poměrně rychle odejdou do věčných lovišť a člověk si na bazén zvykne a chce ho, takže nakonec stejně přejde k tomu zapuštěnému. Devadesátá léta byla hlavně o nadzemních bazénech, ale my se do toho nikdy nepustili.
* Muselo vám hodně nahrát to, jak Češi vlastním bazénům propadli. Vždyť jsme země s pomalu největším počtem bazénů na hlavu v Evropě.
Nejsem si jistý, jestli se do těch statistik bazénů v Česku počítá všechno. Já bych do toho ty „nadzemáky“ nepočítal. Ale z letadla je vidět, že bazénů máme opravdu hodně. Na prvním místě v absolutním počtu je určitě Francie, požitkářská země, pak asi Španělsko.
* Ale co se týče dynamiky, budeme první my, u nás přibývají nejrychleji. Je to proto, že už se nechceme někde mačkat? Že chceme mít větší pohodlí?
Pamatuju si doby, kdy byli Češi doslova posedlí mořem, všichni chtěli jet aspoň do Jugoslávie, to byl sen každého Čecha, včetně mých rodičů. Takže možná za tím je nespolehlivost českého léta a touha po moři, ten komplex z toho, že moře nemáme. Proto chtěl mít každý Čech na zahradě kus vlastního moře. Navíc kvalita vody na koupání v Čechách není zrovna valná, takže to lidé dohánějí bazény na zahradách.
* Stavíte většinu bazénů u novostaveb, nebo si u vás bazén objednávají spíš lidé, kteří po nějaké době zjistili, že jim na zahradě něco chybí?
Dříve novostaveb tolik nebylo, takže se stavělo spíš u starších domů. Dnes si lidé často bazén naplánují přímo v rámci projektu nového domu. Přesnou statistiku nemám v hlavě, ale trendem rozhodně je, že k novostavbě patří bazén.
* Jak velký bazén si lidé nejčastěji pořizují?
Nejčastější je tři krát sedm metrů. Sám mám 3,5 krát sedm, metr dvacet hloubky, ale kdybych se dnes rozhodoval nebo měl poradit, tak bych doporučil spíš čtyři krát sedm metrů, metr a půl hloubky se vstupním schodištěm. To je pohodlnější i pro děti.
* A o jaké částce se bavíme?
Náš plně vybavený bazén vyjde v průměru na zhruba sto tisíc korun.
* Včetně zastřešení?
Sto tisíc bez zastřešení. Máme ale akční sety, kdy si od nás zákazník kupuje standardní opakovanou výrobu, a tam je cena samozřejmě nižší. Takový bazén pak vyjde zhruba na 120 tisíc i se zastřešením, včetně základního příslušenství a úpravy vody na mořskou vodu. Ta je méně slaná než lidský pot, takže snese větší tepelné zatížení. Úpravám vody na bázi chloru se vyhýbáme, nedoporučujeme je, takže naše bazény vybavujeme solničkou, která tu vodu upravuje, udržuje automaticky pH a hladinu soli ve vodě. Já mám rád teplou vodu, mám zastřešení, takže u mě teplota vody v bazénu za celou zimu nejde pod 30 stupňů. Přitom ta voda díky mořské soli zůstává krásně čistá.
* Kdo je váš největší konkurent na trhu?
Spontánně vám řeknu, že nikdo…
* Tak koho berete vážně?
Dřív jsme brali vážně celou řadu firem. Ale ty firmy zůstaly na okresních nebo krajských úrovních a teď proti nám vedou trochu partyzánskou válku. Přijdou třeba za zákazníkem s polooficiální nabídkou, že mu to postaví bez DPH. To my si samozřejmě nemůžeme dovolit, protože jsme už větší organizace. Pak tady bylo pár velkých hráčů, dokonce ještě dřív, než jsme začali. Ale ti vesměs opustili specializaci na bazény a dnes se věnují takovému pelmelu věcí a odborností. My se soustředíme jenom na bazén a věci okolo, případně na vše kolem domácího wellness. Ostatní firmy, které se věnují všemu od zahradních hadic až po zavlažování, motorové pily, traktůrky a další, tu specializaci rozmělnily. Mají jistě jiné obory, ve kterých jsou výborní a ve kterých dominují trhu, ale my jsme si ponechali specializaci na bazény.
* Máte asi na mysli Mountfield, že?
Nechci jmenovat.
* Přesto, zůstaňme u toho. Pokud vím, tak do určité doby byl Mountfield jedním z největších odběratelů vašich bazénových zastřešení…
Byl naším vítaným zákazníkem. Spolupráce trvala asi pět let. Rozešli jsme se. Asi z toho důvodu, že to bylo manželství z rozumu, a takové svazky nejsou zpravidla navždycky. Mountfield měl představu, že si poradí bez nás. My toho ze začátku litovali a stáli jsme před tím, jak ten výpadek zaplnit. A hned následující sezonu jsme za ten rozchod byli rádi a dnes už bych na tu spolupráci navázat nechtěl, protože nás do značné míry svazovala. Nebylo to pro nás výhodné.
* Ptám se proto, že to pro vás mohl být velký problém, přijít o tak velkého odběratele. Spoustě firem už něco podobného zlomilo vaz. A mimochodem, nedostali jste v té souvislosti také nabídku na převzetí?
Tyhle diskuse probíhaly a já je vždy striktně odmítl. Já se firmu nechystám prodat. Je to moje a bratrovo dítě. Je to rodinná firma bez zahraničního kapitálu, takže k ní máme i citový vztah. Jsme takoví kapitalisté-proletáři. Museli jsme si tu firmu odpracovat od píky, v podstatě z garáže. A dneska zaměstnáváme téměř 500 lidí. Takže já o žádné formě prodeje, převzetí nebo rozmělnění majetkové struktury neuvažuju. I to tedy mohlo mít na naši rozluku s Mountfieldem vliv. A ještě k tomu výpadku – víc než polovinu produkce vyvážíme, což platilo už v té době, a to nás možná zachránilo. Patříme mezi významné výrobce bazénů v Evropě a mezi tři největší výrobce zastřešení v Evropě, a tudíž i na světě, protože jinde zastřešení bazénů nevyrábějí.
* Skutečně se nikde jinde nevyrábějí? To mi přijde zvláštní…
Ne. Dělají třeba moskytiéry, hlavně na Floridě. Je to pochopitelné, mají tam jiné zadání, trápí je kolem bazénu jiné věci. Spojené státy ani Kanada zastřešení prakticky neznají. Takže se věnujeme exportu a z hlediska našich výrobních kapacit je kapacita světového trhu obrovská, takže jestli český trh je jakýsi rybník, světový trh je oceán. Díky tomu jsme ten český výpadek poměrně rychle a operativně vyplnili exportem.
* Takže většinu vašich tržeb generuje export?
Rozhodně ano. Například v zastřešeních teras nyní dominujeme francouzskému trhu, který je velmi náročný, protože Francie si ponechala všechny možné i nemožné národní normy a neuznává normy jiných států. Tudíž musíte všechno znovu certifikovat. Jsme ve Francii etablovaní v zastřešení bazénů i teras, jde o takzvané skytrium, což považujeme za velký úspěch, protože Francie bazénovému byznysu velí a udává tón v oboru. Jinak vyvážíme do celé Evropy včetně Ruska a Ukrajiny.
* Když už jste ty dvě země zmínil. Nepocítili jste tam v posledních letech nějaký výpadek?
Nenazval bych to výpadkem, v Rusku jde spíše o stagnaci. Na Ukrajině i v době konfliktu export překvapivě nadále roste. Teď se bavíme samozřejmě o západní části země, východ má úplně jiné starosti než stavět bazény. Ale ono ani před válkou se tam bazény příliš nedělaly, lidé jsou tam asi jinak zaměření.
* Teď se snažíte hodně expandovat do Ameriky…
V Americe už jsme. Prodáváme v USA, Kanadě, Brazílii, Chile a Argentině… V USA bychom byli bývali dříve, ale měli jsme tam patentový problém. Koncem 90. let jsem si nechal patentovat několik prvků zastřešení. A jistá firma v USA ty moje patenty vzala, tak jak byly, a přihlásila je v Americe. Patentový úřad je zapsal, byť neměl, protože mně běželo už právo ochrany a přednosti. Když jsme potom do USA přišli, narazili jsme na tento právní problém. Určitou dobu jsme to řešili, ale už je to vyřešeno…
* Jak? Dohodli jste se?
Vyřešili to právníci. Víc bych to nechtěl rozebírat.
* A jak se vám tedy v Americe po vyřešení patentového sporu daří?
Nedávno jsme tam vyhráli jednu velkou bazénovou výstavu. Ocenění získal náš stánek i zastřešení Infinity. Samozřejmě to bylo kvalitou výrobku, ale připouštím, že i tím, že Američané zastřešení opravdu neznají. Takže po téhle stránce si nemůžeme stěžovat. Co je obrovský problém, jsou normy…
* Mají přísnější normy? To slyším poprvé…
Oni mají jiné vnímání norem než my. Než se do toho dostanete, než akcentujete jejich požadavky, tak to chvíli trvá. Narážíte na překvapivé věci, které my legislativně neřešíme, ale oni je řešit chtějí. Z našeho pohledu může jít o prkotiny, ale oni na ně dbají.
* Co například?
Hlavně jde o bezpečnost. Aby zastřešení dítěti neskříplo ruku, prsty a tak dále. Aby výrobek nebyl pro dítě přístupný, aby ten bazén nedokázalo odemknout, odkrýt. Tyhle věci tam chtějí zkrátka řešit podrobněji… Stálo nás to řádově stovky hodin času a práce.
* A co Čína? Tam se nechystáte?
Víte, Číňané jsou z našeho pohledu trochu ufoni. Mají úplně jiné vnímání. Ta země je strašně zvláštní a naše bazény si tam – aspoň zatím – nedokážu představit. Buď jsou tam lidé hrozně bohatí a v takovém případě stojí jenom o ty nejluxusnější bazény, nebo je bazén to poslední, co by je zajímalo.
* Ale tamní střední třída se velice rychle rozrůstá…
Jenže se podívejte, kde ta střední třída žije. Na východním pobřeží v mrakodrapech. Na vlastní zahradu, natož na bazén tam prakticky není místo. Na venkově je zase místa dost, jenže tam lidé nemají peníze, takže bazén je pro ně nesmysl. Ne, o Číně zkrátka zatím neuvažujeme.
* S jakými maržemi vlastně operujete? Zrovna probíhá vaše kampaň, v níž nabízíte bazény za polovičku. To nezní moc výdělečně…
Těch padesát procent dolů nabízíme zpravidla jen v zimním období. Děláme to proto, že je lepší zákazníkovi poskytnout výrobek za nějakou nižší cenu než zaměstnance pustit domů. Pro nás je zkrátka ekonomicky výhodnější poskytnout slevu než pro svoje lidi nemít práci. Ale jak sezona kulminuje, zaplňují se termíny a kapacity a situace se mění. A marže? Otázka marže je vždycky problematická. Rozhodně se nedá říct, že by v našem oboru byly nějak přešponované marže. Spíš mohu říct, že ne.
* Takže je spíš jednociferná, nebo dvouciferná?
Opět záleží na tom, jak to počítáte. Jestli to počítáte z čistých dílenských nákladů ve vztahu k prodejní ceně, nebo jestli do toho započítám náklady třeba na technický vývoj, investice a tak dále. Znám spoustu firem, které se věnovaly jenom bazénům a měly stejný pocit jako my na začátku: že je to vlastně jednoduché. Dneska už ty firmy nejsou, protože nereinvestovaly zisk do technického vývoje, zpátky do firmy.
* Co se vlastně dnes na bazénech vymýšlí nového?
Asi jako si spousta lidí v Čechách myslí, že k domu patří bazén, tak my se – spolu s mnoha dalšími – domníváme, že k domu patří zimní zahrada. To je interiérové zařízení, které má interiérové parametry a tepelné mosty a další záležitosti, které v rozumných rozměrech vyřešíte tak za milion korun. Kdežto skytrium, tedy mobilní zastřešení terasy, vás vyjde na sto padesát tisíc. Za tři sta tisíc už máte nádherné skytrium, které vám poskytne obdobnou službu jako zimní terasa. Samozřejmě pokud mrzne, skytrium jako zimní zahrada neobstojí, ale i v mrazech ho můžete používat, když máte nějaký tepelný zářič.
* Jaký nejzajímavější bazén jste vyrobili?
Například bazén se zastřešením pro bývalého ukrajinského prezidenta Leonida Kučmu. Nevím přesně, u jaké vily to bylo; já tam nebyl. Ale jednoho našeho kolegu tam zatkli a drželi ho dva dny pod zámkem, protože si to vyfotil, což se ostraze vůbec nelíbilo. Ale to je spíš taková zajímavost… Naším asi největším počinem je zastřešení v krabici Albixon Box. Celá Evropa vozí zastřešení k zákazníkovi už sestavené, my je exportujeme v krabicích. Vyrobíme to, naskládáme do krabice, odvezeme k zákazníkovi a ten si vše může smontovat podobně, jako když si koupí skříň v IKEA. Dostanete návod a krabici.
* Co je budoucnost ve vašem byznyse?
Určitě právě tohle. Výrobky v krabicích. Pak také inteligentní bazén s hlídáním hladiny a kvality vody, s webovou aplikací a zprávami do mobilu. l
Jaroslav Smetana (52) • Předseda představenstva a spoluvlastník firmy Albixon. • Bazény vyrábí od roku 1996. • Firmu vlastní spolu s bratrem Liborem. • Mají dva výrobní závody – v Hořovicích a v Osově na Berounsku. • Firma zaměstnává 250 lidí, v sezoně až 500. • Tržby firmy v posledních letech překročily miliardu korun. • Specializuje se na bazény, jejich příslušenství, domácí wellness a zastřešení. • Vyváží hlavně do Evropy, ale také do Severní a Jižní Ameriky a Austrálie. Když se pak pustili do stavby bazénu a dělali to tak podivně, že jsem je asi po dvou měsících vyhodil, dostavěli jsme ho s bratrem sami.
O autorovi| Tomáš Jeník • jenikt@mf.cz
