Irsko zvládlo zkonsolidovat své veřejné finance a banky, domácnosti se ale topí v nesplácených půjčkách
Nadcházející podzim by pro Irsko mohl být jedním z nejoptimističtějších časů za poslední léta. V polovině listopadu, dva týdny poté, co se začne psát nový letopočet galského kalendáře, dostane někdejší keltský tygr z Washingtonu poslední tranši finanční pomoci, a nadále tak už do země přestane proudit vypůjčený kapitál. Letošní rok by také měl být posledním, kdy čísla vládního dluhu ještě porostou. Pomalu si tak Irsko na sebe začne vydělávat. A do třetice: poprvé za pět let zaznamenal realitní trh mírný vzrůst, a alespoň v Dublinu se zdá, že se již odpíchl ode dna.
Tady ale radostné vyhlídky končí. Ostatní makroekonomické předpovědi už tak optimistické nejsou. Irsko se nadále bude potýkat s vysokou nezaměstnaností, malou ochotou bank půjčovat, a především stagnujícím vysokým zadlužením domácností, s nímž si navíc politici na rozdíl od úsporných opatření nevědí rady.
V mnoha ohledech je přitom Irsko evropským rekordmanem. Celkové zadlužení domácností dosahuje 172,3 miliardy eur a dluhy jsou tak dvakrát vyšší než disponibilní příjem irských rodin. Nominálně hůř jsou na tom v Evropě již jen Holanďané a Dánové. Jenže ti nemají zdaleka takové problémy se splácením půjček jako Irové.
Podle dva týdny starých čísel irské centrální banky je téměř sto tisíc všech poskytnutých hypotečních úvěrů se splátkami ve skluzu delším než tři měsíce, stejný počet hypoték byl restrukturalizován za pomoci krátkodobých úlev. Každý šestý kredit, z nějž se financuje sen o vlastním bydlení, je kvůli prodlení na hranici platební neschopnosti a hrozí mu, že skončí v kategorii odpadu.
Irové dluží bankám jen na dlouhodobě nesplácených úvěrech na bydlení 18,6 miliardy eur – čtvrtinu toho, co si Irsko muselo kvůli bankovní krizi půjčit od Mezinárodního měnového fondu a EU. Více než 11 miliard z této sumy přitom mělo být vyrovnáno již před více než rokem. Pro srovnání: v Řecku, kde je další finanční pomoc na spadnutí, panuje alespoň v půjčkách klid. Ve skluzu nad 90 dnů je v Helénské republice jen 4,7 procenta domácností. U nás pak objem nesplácených hypoték vyčíslila Česká národní banka v květnu na 56 miliard korun, tedy 3,3 procenta z celkové sumy úvěrů na bydlení. Jen ne exekuce Jenže zatímco v Česku hrozí notorickým neplatičům nucená exekuce, v Irsku se tak děje jen zcela výjimečně. V letošním druhém čtvrtletí banky zabavily pouhých 233 nemovitostí, o 70 více než za první tři měsíce roku 2013. Hodnota domu totiž často nepokryje ani zbylý dluh na hypotéce. Od vrcholu strmě stoupající křivky realitního boomu v roce 2007, během něhož se za deset let ceny domů v Dublinu pětinásobně zhodnotily, spadla hodnota průměrné irské nemovitosti na polovinu. Z dlužníků, kteří by za normálních okolností vlastnictvím domu svůj majetek zhodnocovali, se stali klienti, jejichž hodnota statků jde do minusu, protože nepokryje dluhy.
Připočteme-li k tomu fakt, že dražba propadlého domu přinese obvykle jen tři čtvrtiny jeho kupní ceny, nelze se divit, že povětšinou zestátněné irské banky raději dlužníkům nabízejí odklady splátek, slevy a refinancování. „Banky doufají, že se situace postupně zlepší a ony nebudou muset proti klientům postupovat důrazněji,“ říká Michael Dowling, předseda Independent Mortgage Advisers Federation.
Stejný postup předpokládá i srpnová zpráva ratingové agentury Fitch. „Propadnutí nemovitosti je až tou poslední možností, po níž budou banky sahat,“ argumentuje studie k irskému realitnímu trhu. Vyčkávání je pořád lepší než odpis nebo prodej dluhu pod cenou – zvláště za situace, kdy rekapitalizace irských bank přišla včetně půjček od Evropské centrální banky na 150 miliard eur.
Existuje ještě jedno radikální řešení, které však neprošlo. Před dvěma lety navrhoval ekonom Morgan Kelly, aby byly hypotéky s vleklým prodlením splátek rovnou zrušeny. Tehdy by generální pardon banky stál něco kolem šesti miliard eur, dnes zmíněných 18,6 miliardy. Mimo jiné kvůli tomu výhled agentury Standard & Poor’s z letošního července nepočítá s tím, že by se irské banky vrátily k ziskům před rokem 2015. A to irská vláda letos v březnu zrušila plné garance vkladů, které banky táhly finančně ke dnu.
Problémy nemá Irsko jen se skluzem v platbách kdysi tak výhodných úvěrů. Ani ti, kdo umořují hypotéky podle plánu, nejsou zdaleka bezproblémoví klienti. Status střední třídy, která vždy tvořila oporu realitního trhu, se v krizi změnil. Kupodivu se to netýká soukromého sektoru, kde se za posledních pět let sice propouštělo, ale platy snižovalo jen jediné procento firem. Jako důvod udávají nejčastěji obavu o zhoršení pracovní morálky a odchod zejména mladých lidí do Velké Británie, USA nebo Kanady. Zato ve státním aparátu nejenže narostl počet lidí bez práce, ale navíc se některé úřady rušily a státní zaměstnanci v dobře placených funkcích přišli až o desetinu platu.
Podle odhadů Irish Mortgage Holders Organisation desítky tisíc lidí zatížených půjčkou na bydlení řeší nezaměstnanost nebo pokles reálných příjmů tím, že svůj dům dále pronajímají a stěhují se samy do levnějšího, aby hypotéku řádně splácely. Připomeňme, že Irsko je ze všech evropských zemí rekordmanem v samostatném bydlení – přes 90 procent Irů žije v řadovém nebo samostatně stojícím domě. U nás je poměr opačný, více než polovina Čechů bydlí v bytě.
Tisíce Irů, kteří vyměnili domek za menší, se z pochopitelných důvodů vyhýbají placení daní a sociálního pojištění z pronájmů. A stávají se mocným politikem. Opoziční irští republikáni ze strany Fianna Fáil vyzvali vládu, aby těmto lidem udělila generální pardon v podobě tříletých daňových prázdnin. „Kabinet by si měl uvědomit, že jde o zvláštní kategorii občanů. To nejsou investoři do nemovitostí ani jejich vlastníci,“ nabádá stínový ministr financí Michael McGrath.
VIP úvěry Zadlužení Irové, kteří si vzali úvěr na bydlení, se navíc dělí do dvou kast. Zatímco drtivá většina z nich platí komerční úroky, několik tisíc lidí banky v době boomu nalákaly na tzv. tracker mortgages, tedy hypotéky, které jsou navázány na základní úrokovou sazbu Evropské centrální banky (ECB) zvýšenou o procentní bod. Jenže mechanismus, který dobře fungoval v době všeobecně levných úvěrů před pěti lety, se bankám pořádně prodražuje.
Klíčová sazba ECB letos v květnu klesla na rekordní minimum 0,5 procenta, a privilegovaní Irové tak svůj úvěr dostávají dvakrát levněji než ti, kteří se upsali komerční fixaci banky. Tři největší irské banky – AIB, Bank of Ireland a Permanent TSB – jen loni na nevýhodně navázaném úroku prodělaly 708 milionů eur. Při průměrné době dalšího splácení, která činí dvacet let, se z toho lehce může stát 14 miliard eur.
Situace neprivilegovaných dlužníků je o to složitější, že pro ně neexistuje žádná právní ochrana. Zákon o osobním bankrotu Irsko novelizovalo teprve loni v prosinci. Podle staré normy mohli Irové vyjít z úpadkového režimu teprve po 12 letech strávených pod kuratelou, a tak cestu osobního bankrotu loni volilo jen mizivých 35 lidí. Nová, jednodušší pravidla se však dosud pořádně nerozběhla. Insolvency Service of Ireland (ISI), organizace, která má úpadky na starost, začne přijímat žádosti o vyhlášení osobní insolvence teprve 9. září.
V terénu budou ISI nově zastupovat vyškolení mediátoři s kulatým razítkem. Podle výše dluhu a životní situace mají potřebným pomáhat buď zprostředkovatelé, nebo osobní insolvenční správci. Jenže ke konci minulého týdne bylo autorizováno pouhých pět mediátorů a 23 úředníků, kteří budou spravovat osobní bankroty. Ministerstvo spravedlnosti přitom počítá s tím, že nové formy ochrany před věřiteli využije ročně až 20 tisíc Irů.
Mobil ano, satelit ne Zatím není ale úplně jasné, jak bude osobní bankrot vypadat. Zákon stanoví, že by dlužníkovi měl být ponechán „rozumný standard žití“. Co to přesně znamená? Podle výkladu ISI do standardu nepatří dovolená ani soukromé školy pro děti či zdravotní péče nekrytá pojišťovnami. Je možné ponechat si televizi a set-top box, nikoli ale satelit nebo placenou kabelovku. Lidé žádající o oddlužení mohou používat internet, ale jen do výše 4,69 eura týdně. Z mobilu by bankrotář neměl provolat více než pět eur měsíčně.
Proti tomu ale vystupuje telekomunikační lobby. Sky a UPC varovaly ministerstvo spravedlnosti, že odstřihávat dlužníky od placené televize je „příliš drakonické“. Třeba v Ulsteru se může lehce stát, že soused odnaproti kabelovku mít bude, protože Severní Irsko, kde platí britské zákony, dlužníkům zastřešeným osobním bankrotem zrovna satelity na střeše ponechává. Poskytovatelé internetu zase bojují za to, aby měli lidé pod ochranou osobního bankrotu nadále možnost využívat dražší vysokorychlostní internet. Mimo jiné proto, že mají větší příležitost hledat si dodatečné zdroje příjmů.
Celkově vyjde rozumné žití v Irsku podle výpočtů ISI jednotlivce na 900 eur měsíčně. Bez nájmu, ale již po započítání lístků na fotbal, a především 247 eur na jídlo a pití. Přepočteno na pěnivý mok jsou to dvě pinty piva denně. Na někdejšího dravého keltského tygra, kam jezdily stovky Čechů za lepším výdělkem, je to víc než skromný výsledek.
Každý šestý kredit, z nějž se financuje sen o vlastním bydlení, je kvůli prodlení na hranici platební neschopnosti. Irsko je ze všech evropských zemí rekordmanem v samostatném bydlení – přes 90 procent Irů žije v řadovém nebo samostatně stojícím domě.
O autorovi| Blahoslav Hruška • hruskab@mf.cz
