Rokokový zámek v Dobříši je sice hlavním sídlem šlechtického rodu Colloredo-Mansfeldů, jeho majitelé se však po restituci rozhodli nechat jej zcela přístupný veřejnosti.
Svatební fotky akrobatického lyžaře Aleše Valenty, fotbalového útočníka Jana Kollera či hudebníka Michala Pavlíčka mají jedno společné – malebnou kulisu rokokového zámku s rozlehlou anglickou zahradou. Dobříšský zámek se objevil také ve filmu Z pekla z roku 2001 s Johnny Deppem v hlavní roli, ve dvanáctidílném německo-francouzském seriálu Borgia, v italské minisérii Zodiaco a v mnoha dalších snímcích či reklamních spotech. „Sám jsem vždy překvapen, jak to tu ve filmech i reklamách vypadá nádherně. Pokaždé přitom jiným způsobem – ať už se jedná o exteriéry či interiéry. Je fantastické, jak pozitivně toto místo na filmaře působí a jak rozmanitě je dokážou zachytit,“ říká správce zámku Pavel Krejcárek.
Zcela výjimečnou vzpomínkou na dobu rokoka zůstává proslulý dobříšský zrcadlový sál, jehož velikost dosahuje 220 metrů čtverečních. Zámecký park se sochami a fontánami jakožto vzácná ukázka rokokové zahradní architektury zase svými květinovými ornamenty a stříhanými ploty navozuje atmosféru vídeňského Schönbrunnu. „Velký podíl na našem úspěchu má spolupráce s matrikou města Dobříš a stálá pružnost a schopnost přizpůsobit se klientům, i když máme nastavená svoje pravidla a limity,“ dodává Krejcárek.
Jeroným a Jerome
Podobně jako na mnoho dalších českých šlechtických sídel dopadlo na dobříšský zámek nejtíživěji období počínající druhou světovou válkou. A to přestože zůstal svým způsobem prominentním místem. Nejdříve ho zabavilo gestapo, po roce 1948 se stal Domovem českých spisovatelů a sloužil k jejich rekreaci. Vznikla tam řada literárních děl. Na zámku ale padala také politická rozhodnutí. V padesátých letech se v tamních prostorách střídali prominenti komunistického režimu.
Stát svou péčí o Dobříš dával ostentativně najevo, nakolik si socialistické literatury váží. Vedle mnoha slavných zahraničních spisovatelů, jako Pablo Neruda či Jorge Amado, jezdilo na zámek, situovaný pár desítek kilometrů od Prahy, mnoho umělců, od architektů po filmaře a výtvarníky. Mezi stálé hosty patřil třeba pátý československý prezident Antonín Zápotocký, komunistický politik Artur London nebo Bedřich Geminder, komunista popravený v procesu s Rudolfem Slánským v roce 1952.
Teprve v roce 1992 požádali zástupci rodu Colloredo-Mansfeldů o navrácení areálu. Středočeský památkový ústav nicméně zámek odmítl vydat, a tak se restituenti obrátili na soud. Ve věci rozhodovalo několik instancí, až se spor dostal k Ústavnímu soudu. Ten nakonec zrušil předchozí zamítavé rozsudky, načež v roce 1997 Krajský soud v Praze rozhodl o vydání zámku šlechtickému rodu. Nárok na Dobříš uplatnil Jeroným Colloredo-Mansfeld jako bratr a dědic původního majitele zámku Vikarda Colloredo-Mansfelda. Staral se také o rozsáhlý rodový majetek na Podbrdsku a ve středozápadních Čechách. Patřilo mu více než dvanáct tisíc hektarů lesa, 241 hektarů rybníků a 310 hektarů zemědělské půdy, mimo jiné získal zpět zbirožské panství na Rokycansku. Podle anket v tehdejších médiích i podle přehledů z posledních let se řadil k největším vlastníkům půdy v České republice. Tržní cena těchto pozemků se nyní pohybuje mezi dvěma až pěti miliardami korun.
Jeroným Colloredo-Mansfeld převzal dobříšský zámek oficiálně v lednu roku 1998, v témže roce ale ve svých šestaosmdesáti letech zemřel. Před smrtí dal místní radnici veřejný příslib, že anglický park u zámku o rozloze téměř 30 hektarů zůstane až do 31. ledna 2046 bezplatně přístupný veřejnosti.
Současný majitel zámku Jerome Colloredo-Mansfeld žije v Rakousku. Po svém otci převzal i výnosné panství Zbiroh, tamního zámku se ale původní restituent zřekl. Také v současnosti se rodina Colloredo-Mansfeldů v Dobříši často objevuje. „Tráví zde poměrně mnoho času, převážně řešením pracovních záležitostí souvisejících s chodem zámku a také řízením našeho podniku Lesní a rybniční správa Zbiroh,“ tvrdí správce dobříšského zámku Pavel Krejcárek.
Kámen na kameni
Přestože dnes není na zámku Dobříš ani památky po poškození, stavební práce a rozsáhlé rekonstrukce se mu nevyhnuly. „Určitě na tom byly některé hrady a zámky hůře, třeba zámek ve Zbirohu, kde po pobytu armády nezůstal kámen na kameni. Nicméně je mylný dojem, že Dobříš byla po restituci předána v perfektním stavu. Na stavu památky se velmi podepsalo období, kdy na zámku končilo působení Českého literárního fondu. Krátce zde sídlila i pražská Mozartova akademie a následně komplex převzal Středočeský památkový ústav,“ vysvětluje Krejcárek.
Největší škody byly přesto shledány na jednotlivých uměleckých předmětech. Média bedlivě sledovala především vleklý spor o původní mobiliář dobříšského zámku, který čítá na 3000 položek. „V restituci dostal zpět pan Jeroným Colloredo-Mansfeld totálně zdevastovanou fontánu Napájení Heliových koní, zničeny byly i další fontány a v poměrně katastrofickém stavu se nacházely střešní krytiny zámku. Místo měděných hřebů jsme na střeše nalezli břidlici přitlučenou kovovými hřeby. Jmenovat bych ale mohl dál: dožívající kotelny na lehké topné oleje, zdevastovaná fresková výzdoba v oranžerii, poničené nebo zcela odcizené lovecké trofeje a další škody,“ podotýká správce zámku.
„Nyní se snažíme přitáhnout návštěvníky jednoznačně kvalitou poskytovaných služeb, ať už v rámci prohlídek, svatebních obřadů či ubytování v novém hotelu, nebo rozšiřováním nabídky o kulturní akce, které se každoročně mění,“ vypočítává Pavel Krejcárek. V loňském roce lákal zámek návštěvníky například na netradiční zážitek – úplňkovou prohlídku začínající krátce před desátou hodinou večerní. V rámci této akce měli návštěvníci možnost navštívit jak interiéry rokokového zámku, tak při příznivém počasí i noční francouzské zámecké zahrady.
„Zároveň nabízíme bohatý kulturní program – výstavu papírových modelů hradů a zámků, možnosti slavit na zámku Velikonoce, nově také Mezinárodní den dětí, Rybí hody nebo Svatováclavskou slavnost,“ pokračuje Krejcárek. Přitažlivost místa spočívá i v jeho okolí. Nedaleko ve Staré Huti se nachází Památník Karla Čapka, ve Vysoké u Příbrami je Památník Antonína Dvořáka a jeho oblíbené místo inspirace, v Rožmitálu pod Třemšínem návštěvníci narazí na Podbrdské muzeum. „Pokud bych to měl shrnout, v náš prospěch mluví současný perfektní stav, příznivá vzdálenost od Prahy, možnost pořádání rozličných akcí, galavečerů, koncertů vážné hudby a především obrovská snaha rodiny Colloredo-Mansfeldů o soustavné zlepšování technického stavu a významu této kulturní památky,“ uvádí Pavel Krejcárek.
Propady a výhledy
Ekonomická krize ovlivnila v Česku mnoho firem i budoucích investic. A tím spíše se nevyhnula ani zámkům. „Ekonomická recese – nebo spíše nabubřelost a nehospodárnost společnosti v době ekonomického rozkvětu – se nás samozřejmě dotkla. Z mnoha dříve pořádaných komerčních akcí zůstalo dnes minimum. Nicméně snažíme se i této situaci maximálně přizpůsobit a rozšířili jsme například další prostory pro dlouhodobé pronájmy na zámku,“ upozorňuje správce dobříšského zámku.
V rámci investic do infrastruktury se v současnosti jako velmi perspektivní jeví rozhodnutí vybudovat čtyřhvězdičkový hotel v areálu zámku. Komplex nabízí k ubytování celkem 22 lůžek, z toho deset dvoulůžkových pokojů. „Hotel, který jsme postavili před šesti lety, jednoduše řečeno nahrazuje výpadek komerčních akcí a výrazně přispívá k oživení cestovního ruchu,“ podotýká Pavel Krejcárek. Management se také více zaměřuje na nabídku luxusních služeb pro firemní akce a společenské události. „Hlavní roli hraje především poskytovaný servis a profesionální přístup v rámci komplexnosti akce, počínaje bezproblémovým parkováním nebo perfektní kvalitou jídla. Můžeme zajistit hudbu, ohňostroj, noční prohlídku… Zní to sice jednoduše, ale ani ty nejzákladnější služby nejsou na českých zámcích samozřejmostí, a my na nich stavíme,“ říká Krejcárek.
Ve správě zámku pracuje nyní patnáct lidí. „Naším cílem je vyrovnaný provozní rozpočet. Z tohoto pohledu byl nejúspěšnější rok 2007. Bohužel po finanční krizi se výsledek o něco propadl, nicméně poslední dva roky se v provozních nákladech opět pomalu přibližujeme k nule. Velké opravy a investice hradí rodina Colloredo-Mansfeldů ze svých zdrojů a ze zdrojů Lesní a rybniční zprávy Zbiroh. Bez jejich přístupu by Dobříš fungovat nemohla,“ dodává správce zámku.
Historie Colloredo-Mansfeldů Národnost nejistá
Colloredo-Mansfeldové pocházejí z Itálie, kde tento rod kroniky zmiňují dokonce již v jedenáctém století. Do českých zeměpisných šířek se dostali tito italští šlechtici kvůli třicetileté válce, které se účastnili jako příslušníci císařských vojsk. Jednou z nejvýraznějších postav té doby byl císařský maršál Rudolf Colloredo (1585–1657), jenž se proslavil úspěšným hájením Prahy před Švédy. V Čechách se mu zalíbilo, a tak se tu po vojně usadil natrvalo.
Mansfeldové získali dobříšský zámek v roce 1630. Rokoková přestavba, která určila dnešní podobu komplexu, proběhla v letech 1745 až 1765. Uskutečnil ji Jindřich Pavel Mansfeld, jehož dcera Marie Isabella se vdala za Františka Gundakara Colloreda. Colloredo tím získal panství Dobříš a Obořiště a od té doby se on i jeho potomci začali psát z Colloredo-Mansfeldu. Většina příslušníků rodu sloužila císaři v armádě nebo zastávala významné státní funkce. Historie rodu i život jejich příslušníků dostaly první vážnou ránu v roce 1942, kdy bylo dobříšské panství zabaveno gestapem na základě rozhodnutí říšských soudů. Ty původního majitele zámku Vikarda Colloredo-Mansfelda označily jako osobu nepřátelskou říši poté, co se odmítl přihlásit k německé národnosti a k říšské státní příslušnosti.
Za druhé světové války se Vikard zapojil do protifašistického odboje. Přesto mu byl po válce majetek znovu zabaven, tentokrát na základě Benešových dekretů jako zrádci českého a slovenského národa. Vikard zemřel v roce 1946 a zbytek rodu byl po nástupu komunistického režimu nucen emigrovat do Rakouska. Paradoxní pro tuto dobu je skutečnost, že Krajský národní výbor v Praze v roce 1950 důvod konfiskace změnil – novým důvodem se stala Mansfeldova německá národnost, kterou uvedl při sčítání lidu v roce 1930.
