MULTIMILIONÁŘEM ZA RAZÍTKO

Bezplatná licence pro Novu byla loupež na daňových poplatnících

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila v únoru 1993 společnosti CET 21 zdarma celoplošnou licenci k vysílání komerční televize. Tato společnost s ručením omezeným měla zpočátku pět společníků, lidí vážených, vzdělaných a ;činných ve veřejném životě: profesora Josefa Alana, doktora Petera Hunčíka, magistra Vlastimila Venclíka, profesora Fedora Gála a režiséra Petera Kršáka. Ti mezi sebe později vzali také doktora Vladimíra Železného.

Lehce nabyli.

Již v době udělování licence se vědělo, že představuje hodnotu několika set milionů dolarů. Monopolní komerční televize musela nutně získat hlavní podíl na rychle rostoucím reklamním trhu v České republice a samotný její vznik přispěl k dalšímu podstatnému rozšíření tohoto trhu. Licencí tak byl udělován příjem okolo miliardy dolarů do roku 2 005 a šance, že příjmy budou pokračovat i potom, protože současný provozovatel má daleko lepší výchozí pozici na to, že mu provozování televize zůstane.

Aleš Bulíř k tomu v lednu 1997 v internetovém deníku Neviditelný pes poznamenal: „Pokud si dobře vzpomínám, o licenci se ucházelo okolo dvaceti žadatelů, z nichž řada navrhovala laciné ,přízemní komerční vysílání (tedy to, co Nova dnes dělá) a za přidělení licence byla ochotna zaplatit. Finančním poradcem několika tehdejších žadatelů byl bankéř Ondřej J onáš, který bojoval za regulérní aukci a který odhadoval dražební hodnotu licence na cca 100 až 300 milionů dolarů. Bulíř sám odhadl (velmi střízlivě) tuto hodnotu na pět set milionů dolarů.

Mlčení státu.

Kdyby k něčemu podobnému došlo v zemi, kde je respektováno vlastnické právo, vláda a především ministerstvo financí by okamžitě požádalysoud o zrušení tohoto rozhodnutí. Tam je totiž samozřejmostí, že když jakýkoli státní úředník nekompetentně přidělí tak obr ovský majetek daňových poplatníků někomu bez náhrady, ministerstvo financí automaticky požádá o jeho navrácení. Omylem darovaná aktiva se vrátí, odpovědný státní úředník dostane vyhazov a je pravděpodobně stíhán za zneužití pravomoci veřejného činitele.

Kdo však vlastně dnes drží licenci na vysílání Novy? Z tvrzení Ronalda Laudera logicky vyplývá, že je to společnost ČNTS. Ta má podle něj výlučné právo na dodávání téměř všech služeb a na příjem téměř všech poplatků za inzerci. Pokud přijmeme Lauderův názor, tak CET 21 postoupila ČNTS veškerá důležitá práva majitele licence. Kdyby například britský soud rozhodoval o tom, kdo vlastní licenci, a věděl, že ČNTS rozhoduje téměř o všem, co vlastníku licence náleží, musel by licenci prohlásit za vlastnictví ČNTS. Ale je-li tomu tak, jak ji získala? Zaplatila za ni českým daňovým poplatníkům? Zaplatila za ni CET 21? Uhradila za ni tržní cenu? Nevadí, že původní držitel licence nemá podle české legislativy právo převádět licenci na ně koho jiného? Neporušily tak ČNTS a CET 21 české zákony? Je na čase, aby si český kabinet vyzkoušel, zda je soudnictví skutečně právní. Kdyby si vzalo příklad ze soudnictví amerického, přidalo by k navrácení majetku ještě pořádnou pokutu za porušování zákonů.

Předpokládaný pořádek.

Stockholmská arbitráž patrně nezkoumala, zda měla společnost CET 21 na licenci vůbec právo a zda byla oprávněna převádět ji do rukou jiné společnosti. Jednoduše předpokládala, že tyto dvě skutečnosti jsou v pořádku. Tento předpoklad Lauderovu pozici značně posílil. Jeví se tak jako člověk, kterému česká vláda na základě nedokonalého zákonodárství neochránila jeho poctivě získané peníze, a ne jako ten, kdo tyto finance získal právě na základě pochybného českého zákonodárství a neprávního postupu v lády a řady českých institucí. Kdyby arbitráž vzala v úvahu skutečnou zákonnost vlastnictví licence společností ČNTS, asi by rozhodla jinak.

Proti tomuto rozhodnutí se musí český kabinet postavit a okamžitě zahájit vlastní soudní proces o navrácení licence a peněz, které jednotlivci a různé společnosti získali z jejího neoprávněného držení. Musí také právně vyžadovat pokutu za porušení českých zákonů a mezinárodních smluv a odškodnění od Ronalda Laudera za poškození pověsti České republiky inzerátem ve významných amerických novinách (EURO 46/1999). Tato soudní řízení by měla být zahájena u soudů českých, anglických, amerických a u Mezinárodního soudu pro lidská práva. Zároveň by měla česká vláda okamžitě požádat o uvale ní embarga na všechna aktiva jednotlivců a společností spojených s tímto případem, nacházející se na území republiky i mimo ně. Tato aktiva budou totiž sloužit k zaplacení náhrad plynoucích ze sporu a na úhradu výdajů na soudní při. Není přitom žádný důvod, proč by během tohoto sporu neměla Nova dál vysílat. Je i v zájmu všech účastníků konfliktu, aby se vysílalo bez přerušení. Nikdo z nich přece nechce platit další pokuty za poškozování podniku.