Do Vodafone, tehdy ještě firmy s názvem Oskar, nastoupila v roce 2000. Na první pohled nenápadná dáma z finančního oddělení nejprve „kryla záda“ tehdejší šéfové společnosti Karle Stephens, poté to byla právě ona, kdo usměrňoval nezkrotný temperament dalšího šéfa Grahama Mahera. A od roku 2008 převzala otěže firmy do svých rukou.
Foto: Vodafone
Do Česka přijela Muriel Anton původně jenom na jeden rok. Ten se ale nějak protáhl a po deseti letech v Praze říká, že už se v České republice cítí jako doma. A jak řekla nedávno v rozhovoru pro Hospodářské noviny, jako typická Češka se také vrhla na chataření a pořídila si chatu na Slapech. I když – výběr místa zas tak náhodný nebyl. Krajina okolo Vltavy totiž trochu připomíná zemi věčných jezer – její rodnou Kanadu.
Právě v Kanadě začala Muriel Anton svou kariéru v oboru telekomunikací. Původně měla ale našlápnuto na úplně jinou profesi. Na vysoké škole totiž studovala hru na piano a byla přesvědčená o tom, že právě hudbou se bude jednou živit. Nebyla si však jistá, zda by ji to bavilo celý život, a tak jednoho dne vyměnila muziku za studium byznysu. Když se pak dozvěděla, že kdesi v Evropě, konkrétně v Česku, které do té doby znala pouze díky jménu hokejisty Jaromíra Jágra, rozjíždí její známý telekomunikační firmu, ukázala, že má ráda výzvy a přesídlila sem.
Osudová volba
Svého rozhodnutí nikdy nelitovala a za dobu svého působení ve Vodafone se může pochlubit hned několika úspěchy. Sehrála nenápadnou, ale o to důležitější roli při přeměně Oskara ve Vodafone a dokončila i první akvizici tohoto mobilního operátora. Za svou práci získala hned několik ocenění, manažerkou roku počínaje a titulem Žena českého byznysu konče. Dělit svět byznysu na muže a ženy je přitom podle ní zcela zbytečné. „Byznys je především o lidech, jejich osobnostech, hodnotách a zkušenostech,“ říká. Odsuzuje kvóty určující povinný počet žen ve vedení firem. Spoluzaložila program Odyssey, první mentoringovou platformu v České republice – tedy osobní vedení profesionálem. Tento program má napříč firmami, odvětvími i funkcemi usnadnit cestu budoucím významným top manažerkám.
Žena, která klame tělem
Přestože na Facebooku má profilovou fotku, kde v náručí drží malé štěňátko, a při osobním setkání působí jako mírná a tichá milá dáma, ve skutečnosti je rázná a tvrdá manažerka-perfekcionistka. „Všechna rozhodnutí měla vždy promyšlená do posledního detailu,“ řekla o ní Karla Stephnes, její bývalá šéfová. Mluví pomalu, rozvážně, jako by pečlivě vážila každé slovo. I když se už několik let učí česky, při rozhovorech raději volí angličtinu. Se svými kolegy se však snaží česky mluvit, jak jen to jde. Pražské taxikáře také naviguje zásadně v češtině a česky posílá i SMS.
Posílání textových zpráv je další z věcí, které „pochytila“ v Česku. Češi jsou v něm totiž nekorunovanými mistry světa a dnes už i Muriel Anton denně rozešle 20 až 50 zpráv, a dokonce tím „nakazila“ i svoji rodinu za oceánem. Právě rodina je to, co jí v Česku chybí i po letech. Jak sama říká, od doby, co žije mimo Kanadu, volají si daleko více, než když žili pár metrů od sebe. Když je rodina pohromadě, užívá si zejména okamžiků se svými neteřemi a synovci. I díky dětem svých sester zjistila, že ženám na mateřské dovolené a ženám s dětmi by měly firmy věnovat mnohem více pozornosti. Ve Vodafonu prosadila částečné úvazky a postupný návrat maminek do zaměstnání tak, aby mohly skloubit práci s rodinou.
Když se řekne Česko
V souvislosti s Českou republikou se vybaví Muriel Anton speciální duše této země a tak trochu průkopnická povaha zdejších lidí. Ráda má českou kulturu. Stejně jako každý obyvatel nového kontinentu ani ona po všech letech strávených v Praze nepřestává žasnout nad budovami, jejichž stavba začala mnohem dříve, než u břehů Ameriky přistála flotila vedená Kryštofem Kolumbem.
Ráda má i české jídlo. Oblíbila si zejména pivo a svíčkovou. Tu umí i uvařit. Bez receptu – návody totiž používá jen velmi nerada. Vaření celkově patří mezi její záliby, ale daleko raději tráví volný čas sportem. V létě na golfových greenech (handicap má 32) a na kole. V zimě vytahuje lyže. Když si ale chce po celodenním zápřahu skutečně odpočinou a vyčistit hlavu, usedá k pianu. Má ho už jen jako koníčka; toho, že koncertní úroveň hraní před lety opustila, ale rozhodně nelituje. K hudbě má stále silný vztah, a loni si dokonce v Praze splnila přání dirigovat orchestr.
