Komentář
Nezaměstnanost v červenci zase o něco vzrostla, šplhá se k devíti procentům. Bez práce je momentálně víc než 450 tisíc lidí. Nic dramatického se ale neděje, říkají odborníci. Nárůst byl sice vyšší, než se čekalo, ale jen kvůli tomu, že čer ství absolventi škol tentokrát nečekali na září a o podporu se přihlásili na začátku léta.
Bezpochyby jev, kterému statistika říká sezonní výkyv, a čísla to dokládají. Absolventi představují šestnáct procent všech nezaměstnaných, loni byl tento podíl v podstatě stejný. Valná většina studentů také po návratu z prázdnin práci nal ezne.
Na stoupající nezaměstnanosti se ovšem delší dobu podepisuje i klesající průmyslová produkce. A to už je jiná. Podniky, pokud výrobu přímo nezastavily, jsou nuceny snižovat náklady, a tak propouštějí. Jev to, bohužel, není sezonní a ještě nějakou dobu potrvá. Mimo jiné o to déle, oč bude vláda protahovat revitalizaci průmyslu.
O práci přicházejí v poslední době především lidé pracující ve službách, řemeslníci a dělníci, zejména nekvalifikovaní. Těch je mezi zaměstnanými lidmi jen 8,3 procenta, zatímco mezi nezaměstnanými celá pětina. A podniky už takové pracovn íky nehledají, nabízená místa tak vysokému počtu nestačí a stačit nebudou. Pracovníci úřadu práce už ani nezastírají, že pro určité lidi je ztráta místa konečná. Rekvalifikace možná je, ale je příliš nákladná, než aby jí procházeli ti, kteří nemají příslib dalšího zaměstnání. To je tristní konstatování.
Ano, masivní rekvalifikace, obvyklá v zahraničí, je v podstatě jen otázka peněz a kdekdo ví, že stát jich nemá zrovna nazbyt. Jenomže na politiku nezaměstnanosti se dosud vydávalo a vydává poměrně málo. Přinejmenším vzhledem k t omu, kolik peněz se na tento účel vybere od daňových plátců.
A ještě jedno, možná vážnější specifikum České republiky. Vyspělé státy vědí, že důležitou prevencí proti nezaměstnanosti nebo trvalé nezaměstnanosti je vzdělání. Zaručuje totiž větší flexibilitu na trhu práce. A v tuzemsku? Za největší počin vydává ministerstvo školství renesanci učňovského školství.
Nicméně hlubší pohled do statistik prozradí, že při rostoucím absolutním počtu nezaměstnaných osob se tempo růstu míry nezaměstnanosti zpomaluje a míra nezaměstnanosti se stabilizuje na určité úrovni. V době, kdy ekonomika prochází nejhlubší k rizí za posledních šest let, je to vlastně dobrá zpráva. Do jisté míry. Stejně jako to, že příliv přímých zahraničních investic slibuje alespoň tvorbu nových pracovních míst.
Vláda podle posledních odhadů očekává, že napřesrok nezaměstnanost dosáhne dvanácti procent. Ekonomičtí analytici nabízejí vesměs optimističtější vizi. Předpokládají, že hranice, na níž se počet lidí bez práce ustálí, se bude pohybovat okolo deseti proc ent. Což je cifra v průměru obvyklá v zemích evropské patnáctky. Nabízí se tedy myšlenka - tak tady bude také taková. Tak rychle by se ovšem na ústup troubit nemělo.
