Ázerbájdžánský vůdce Ilham Alijev si objednal české poslance, aby mu pochválili jeho hru na demokracii. Výměnou možná Češi dostanou zakázky
V ulicích Baku visí portréty bývalého prezidenta a někdejšího místního šéfa KGB Hejdara Alijeva, v televizi se nevysílají žádné předvolební spoty, neprobíhají debaty, vůdci opozice a nepohodlní novináři zatím sedí ve vězení. I v takových podmínkách ale lze uspořádat volby. V Ázerbájdžánu v nich už více než dvacet let drtivě vyhrává jedna strana Nový Ázerbájdžán. V jejím čele stojí Ilham Alijev, syn někdejšího vládce, který mu před svou smrtí v roce 2003 předal moc.
Americký politolog Fareed Zakaria už před mnoha lety nazval podobně fungující režimy „neliberálními demokraciemi“. Ázerbájdžán by se dal charakterizovat možná ještě o něco specifičtěji jako „rodinná demokracie“. Klan Alijevů vládne na pobřeží Kaspického moře prakticky nepřetržitě od roku 1969. Nejdříve za pomoci sovětských tanků, později hlavně díky příjmům z ropy. I v takových podmínkách ale lze označit volby za demokratické.
Fantastická čtyřka
K takovému závěru dospěli čtyři čeští poslanci poté, co během prvního listopadového víkendu bedlivě pozorovali vhazování lístků do uren v několika volebních místnostech v Baku a okolí. Do Ázerbájdžánu přijeli na pozvání prezidenta Alijeva a jeho vlády. Ta zaslala české Poslanecké sněmovně žádost o vyslání pozorovatelů. Vybráni byli Milan Šarapatka (zvolen za Úsvit), Stanislav Berkovec (ANO), Václav Zemek (ČSSD) a Václav Snopek (KSČM). Všichni čtyři jsou členy meziparlamentní skupiny ČR - Ázerbájdžán. Žádný z oslovených poslanců si však nevzpomíná, od koho přesně nabídku dostal a proč odjel právě on. Cestu na Kavkaz nakonec schválil organizační výbor sněmovny. Dolní komora zaplatila veškeré výdaje a pozorovatelé tak mohli vyrazit.
Pro některé z nich to nebyla první zahraniční cesta na volby. Šarapatka s Berkovcem už jeden „zářez“ mají. Loni navštívili Krym, kde pochválili demokratický průběh referenda za odtržení poloostrova od Ukrajiny.
Misi jim tehdy zaplatila záhadná organizace Euroasijská pozorovatelna pro demokracii a volby belgického krajně pravicového aktivisty Luca Michela, který má blízko k ruské státní propagandě. Tentokrát byl „monitoring voleb“ o poznání transparentnější.
Ale to podstatné zůstává: stejně jako krymské referendum ani nedávné ázerbájdžánské volby neuznává Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Především kvůli stupňujícímu se porušování lidských práv v zemi, bojkotu voleb ze strany opozice a také kvůli tomu, že Alijevova vláda nedovolila pozorovatelům OBSE kontrolovat zákonnost voleb v plné šíři. Západním komisařům zamítla libovolný výběr volebních místností bez překážek. Českým pozorovatelům takové omezení nevadilo. K pozorování jim režim předem nachystal deset místností, kde je přivítala usměvavá volební komise. „Nad tím, jestli pojedu, jsem vůbec nepřemýšlel.
Vyšlo to na mě, tak jsem odjel,“ popisuje mladý sociální demokrat s dlouhými vlasy Václav Zemek. Na pozorovatelské misi byl poprvé, oslovil ho prý „někdo“ z poslaneckého klubu. „Kdybych udělal nějaké gesto a odmítl jet, ničemu by to nepomohlo,“ dodává. Čeští pozorovatelé se spokojili nejen s „potěmkinovskými“ okrsky, ale nevyžádali si ani přítomnost při sčítání hlasů. „Nepředpokládám, že by se manipulovalo s hlasy. Ani k tomu nebyl důvod,“ vysvětluje Zemek v poslanecké kantýně. Ázerbájdžánský lid podle něj většinově vládě fandí, protože země i její obyvatelé bohatnou kvůli příjmům z ropy.
Velmi podobný postřeh si z Baku odvezl i bývalý velvyslanec v Indonésii, Papui-Nové Guineji či v Alžírsku Milan Šarapatka zvolený za Okamurův Úsvit. „Ten výsledek byl předem očekávatelný. Nešlo ani tak o legitimitu voleb,“ tvrdí Šarapatka. Při misi českých poslanců nešlo ani tak o legitimitu voleb? Ano, Šarapatka vůbec nezastírá, že hlavní důvod „inspekční cesty“ nebylo ověřit zákonnost hlasování, ale že její účel byl úplně jiný. „Bylo to žádoucí, možná i nezbytné, pro naši přítomnost na tom trhu,“ říká zcela otevřeně ve své kanceláři poslanec Šarapatka. Poslanci tedy podle něj museli jet do Ázerbájdžánu dodat legitimitu režimu, který zastrašuje a vězní své odpůrce, aby tím podpořili ekonomické zájmy Prahy na velice perspektivním trhu.
Něco za něco
Česká vláda už řadu měsíců usiluje o prohloubení vztahů se surovinově bohatým Ázerbájdžánem jako o alternativě za ruský trh, postižený sankcemi Evropské unie za angažmá Moskvy v ukrajinském konfliktu. Každý třetí litr pohonných hmot v českých pumpách je vyroben z ropy, která je importována právě z Ázerbájdžánu. Vztahy s autokratickým režimem měla podpořit i zářijová návštěva Miloše Zemana v Baku, kde prezident lobboval za české firmy. Jednou z těch v zemi už zavedených je společnost PSJ. Nedaleko Baku se podílí na stavbě velkého developerského projektu na umělých ostrovech. Ve hře jsou stavby železničních či tramvajových tratí, na kterých by se mohly české firmy podílet. To vše je ovšem neoficiálně podmíněno vstřícností českých politiků k Alijevově režimu. Česko už dávno nerespektuje zahraniční politiku Václava Havla, a tak má podpora Ázerbájdžánu otevřené dveře.
„Byl to vstřícný krok. Vše, co děláme, má od nich obrovskou odezvu, nevnímali by pozitivně, kdybychom tam nejeli,“ objasňuje zákulisí temných stránek české ekonomické diplomacie poslanec Václav Zemek, který sám o sobě tvrdí, že je vlastně „pravdoláskař“, a nechce ekonomickou stránku věci nějak zdůrazňovat.
V těchto souvislostech to ale zní trochu komicky. Spíš je za tím cítit snaha lidsky vysvětlit pragmatický přístup, který po českých politicích vyžadují čeští byznysmeni toužící po nových kontraktech na Kavkaze. V Ázerbájdžánu právě teď soupeří například s těmi francouzskými. Podle Šarapatky a Zemka je proto třeba ustoupit z našich představ o demokracii a respektovat tamní okleštěné svobody, které jsou maskované zákonnými volbami. „Je mi jasné, že ze strany nevládních a lidskoprávních organizací budeme za naši cestu kritizováni. Jedna věc je ale kritika nevládních či mezinárodních organizací a druhou věcí je, že jednotlivé státy tam pak stejně vyšlou své národní delegace. Byli tam Němci, Britové, Slováci…“ argumentuje Zemek.
Podle informací týdeníku Euro cestu čtyř českých poslanců do Ázerbájdžánu minimálně konzultoval předseda Poslanecké sněmovny a zahraničněpolitický expert ČSSD Jan Hamáček, který je zároveň předsedou meziparlamentní skupiny ČR - Ázerbájdžán. Hamáček pozorovatelskou misi hájí. „Jsem zastáncem postupného zlepšování situace v té zemi. Je třeba zachovat stabilitu nejen v Ázerbájdžánu, ale v celém regionu, který je jinak velmi nestabilní,“ začíná diplomaticky jeden z nejdůležitějších českých ústavních činitelů. Při rozhovorech se svými ázerbájdžánskými kolegy se Hamáček nebrání ani diskusi o lidských právech, ale jeho „doktrína postupného zlepšování“ má prostě přednost. „Dopředu se posuneme jen vzájemným dialogem, tím, že spolu budeme hovořit,“ je přesvědčen místopředseda ČSSD.
Není ale toto všechno možné uskutečnit, aniž by čeští poslanci sehráli v Baku své role v divadle na bezproblémovou demokracii?
A když už tedy hodnotí volby, měli by se ve svém pozorování skutečně omezovat jen na samotný akt voleb, nebo hodnotit úroveň celého volebního procesu včetně předvolební kampaně? Na tyto otázky už hledá Jan Hamáček diplomatické odpovědi těžce. „Organizační výbor rozhodl o vyslání čtyř českých pozorovatelů a tím já to pokládám za vyřízené,“ uzavírá šéf dolní komory.
Za vyřízenou pokládali svou misi i samotní poslanci, když po skončení voleb předstoupili před kamery ázerbájdžánských médií na tiskové konferenci. „Vše proběhlo v souladu se zákonem a v demokratických podmínkách.
Musím také ocenit vysokou úroveň organizace,“ pronesl ve svém hodnocení v Baku Milan Šarapatka. Jeho kolegové navíc ocenili vysokou účast žen při hlasování, v němž více než 70 ze 125 křesel v parlamentu získala Alijevova strana. „Ženy byly také často předsedkyněmi volebních komisí,“ pochválil genderovou vyváženost voleb sociální demokrat Zemek. Jejich kolega z meziparlamentní skupiny ČR - Ázerbájdžán a místopředseda KDUČSL Ondřej Benešík se při poslechu těchto hodnocení usmívá. „Ta následná medializace ázerbájdžánských úspěchů byl pravděpodobně hlavní účel celé cesty. A myslím, že poslanci na ni jeli rádi,“ odhaduje Benešík.
Podle Šarapatky a Zemka je třeba ustoupit z našich představ o demokracii a respektovat tamní okleštěné svobody, které jsou maskované zákonnými volbami.
O autorovi| Jan Novotný * novotnyj@mf.cz
