Státní peníze na vědu se musejí soustředit do pár vybraných oblastí, kde vynikneme, jinak skončíme jako podprůměr ve všem
Když budete poslouchat naše odborářské ekonomy, kteří prezentují českou ekonomiku jako jakýsi „záložní prostor“ Německa a technologický bantustan, propadnete depresi. Náladu vám nezvednou ani holá čísla – podle nich jsme loni v podstatě vyhodili oknem pětaosmdesát miliard korun za absolutní minimum evropských patentů. A k tomu přidejte machinace na akademické půdě, o nichž jsme psali na konci loňského roku a vracíme se k nim i na jiném místě tohoto čísla. Ne, nic pěkného to o kvalitě výzkumu a efektivitě vynakládání prostředků v Česku nevypovídá, ale při skutečně smysluplném zkoumání je do odborářské tragédie daleko.
Týdeník Euro má k dispozici výstupy z hodnocení inovační kapacity firem, které na základě zavedených mezinárodních postupů, s využitím mezinárodní metodiky a cizích hodnotitelů nechala provést Technologická agentura ČR. Dva roky se zkoumal dostatečně reprezentativní vzorek 452 firem a 82 výzkumných ústavů. Dohromady představovaly 240 tisíc zaměstnanců, vyvezly zboží a služby za více než osm set miliard korun a jsou zodpovědné za víc než polovinu výdajů na firemní výzkum a vývoj u nás. Co nám tento výzkum tedy říká?
Nabíráme hloubku
Předně není pravda, že zahraniční firmy v Česku nezapouštějí hluboké kořeny, a také není pravda, že dobré české firmy, jež jsou jejich subdodavateli, s nimi nerostou. Devadesát procent firem ze zkoumaného vzorku se v řetězci posunulo od úpravy a zlepšování technologií nahoru k vývoji výrobků. Zároveň k nám hodně zahraničních firem přesunulo svoje strategická vývojová centra, kam koncentrovaly výzkum strategických technologií a platforem. Taková centra má nadnárodní koncern ve světě zpravidla jen tři čtyři, a pokud v Česku zaměstnává stovky vysokoškoláků, je pochopitelně významným přínosem pro českou ekonomiku. Také to potvrzuje, že „náklady na kvalitní pracovní sílu schopnou pracovat ve výzkumu a vývoji jsou v Česku i přes pěkné platy přiznávané špičkovým odborníkům pořád tak třiapůlkrát nižší než třeba USA“, jak říká Zbyněk Frolík, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy a jednatel firmy Linet, která patří k největším výrobcům sofistikovaných nemocničních lůžek na světě.
Vedle lídrů, ať již zahraničních nebo domácích, rostou i jejich dodavatelé – jak se posouvají nahoru v mezinárodním žebříčku dodavatelů, jsou jim svěřovány i významnější úkoly. Formálně jsou ekonomicky nezávislí, ale ve skutečnosti jsou součástí mezinárodního řetězce. České filiálky zahraničních firem tak přibírají kompetence a nabírají „hloubku“. Potíž je v tom, že domácích firem, které mají vysoký podíl na celosvětovém trhu v nějaké menší tržní nice, kde drží tempo a někdy i udávají tón, a v nichž se vytvoří vysoká přidaná hodnota, existuje velmi málo. Mimořádně plasticky je to vidět třeba v elektronice, která má velmi vysoký podíl na českém celkovém exportu, ale velmi malý podíl na vlastní přidané hodnotě a na přidané hodnotě od domácích dodavatelů – většina hodnoty se dováží, něco málo se v Česku přidá a zase vyveze.
Pracujeme s málem
S výrobní hloubkou má problém řada menších zemí a u nás navíc vše zesiluje ambice starého průmyslového národa – když si neumíte vybrat, na co se soustředíte, a kde naopak budete v zájmu prosperity spolupracovat.
To samozřejmě není problém byznysmenů, kteří tuhle potřebu volby už museli pochopit dávno. Je to problém české společnosti, hlavně její intelektuální a politické vrstvy. Chtěli bychom být dobří ve všem a civilizační a kulturní hrdost nám to přikazuje. Koneckonců když Alexander Graham Bell přihlásil patent na telefon, měl jeho přístroj již tři nepřijaté hovory. Od Járy Cimrmana…
Cesta ven vede jen jedna. Musíme sami v sobě najít jistou disciplínu a pochopit, že opravdu dobří budeme jenom tam, kam soustředíme zdroje – kterých je při 0,3 procenta světového HDP opravdu málo. Dokud se to nestane, hrozí nám, že při rovnoměrném rozprostírání zdrojů nebudeme excelovat v ničem.
Přitom jsme velice talentovaný průmyslový národ a každý, kdo se na nás dívá zvenčí, to vidí líp než my. Jinak by tady ta strategická centra nebudovali… l
Koneckonců když Alexander Graham Bell přihlásil patent na telefon, měl jeho přístroj již tři nepřijaté hovory. Od Járy Cimrmana… Nejsme montovna… … ale inovační tempo v Česku závisí na zahraničních firmách
Poloviční překladiště Téměř polovina hodnoty exportu ČR se dováží ze zahraničí (v %)
Máme nízkou výrobní hloubku – dovezou se velmi často komponenty ze zahraničí, které se bez větší přidané hodnoty (PH) smontují nevalně kvalifikovanou pracovní silou, často rovněž zahraniční z pracovních agentur.
Nejslabší výrobní hloubku (podíl domácí přidané hodnoty) máme v elektronice (Panasonic, Foxconn), ale zároveň zde najdete velmi dobré domácí firmy typu Tescan (elektronové mikroskopy). Stoupáme Globální strategické výzkumné a vývojové centrum (VaV) v Česku, kde nadnárodní společnosti typu Honeywell, ABB, Bosch, Siemens nebo Hella koncentrují svoje aktivity, je důkazem potenciálu. Podmínkou je ovšem i dostatečná domácí nabídka absolventů vysokých škol, osvícená vízová politika vůči zahraničním specialistům a solidní kvalita života.
Zásadní role v rozvoji inovačního ekosystému u nás zůstává nadnárodním společnostem – tlačí svými nároky do inovací i svoje tuzemské subdodavatele.
• Místní firmy se postupně posouvají v hierarchii koncernů.
• Také domácí firmy se zlepšují, ale přetrvávají bariéry v lidech (aspirace, zkušenosti, kompetence…), kapacitě a tržních kompetencích českých firem, které často nemají globální dravost.
Nepřekvapivým zjištěním je, že ambiciózní firmy vykazují růst výkonů i zaměstnanosti. Problém je, že poměr domácích firem s ambicí lídrů a průkopníků je malý a jsou úspěšné ve specializovaných tržních nikách (Tescan, Linet, ERA).
Zdroj: Průzkum Technologické agentury ČR (2014–2015)
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
