Nemáme zákony, které by korupci dostatečně stíhaly a zamezovaly
Pro člena předsednictva Konfederace politických vězňů Československa Čestmíra Čejku (77) skončila politická kariéra hned počátkem padesátých let: v souvislosti s procesem Milady Horákové si odseděl dvanáct let kriminálu. Společenské rehabilitace se ale přece jen dočkal. Začátkem devadesátých let se stal nejdříve náměstkem primátora Hlavního města Prahy, později náměstkem na Federálním ministerstvu kontroly. Byl členem prezidia Fondu národního majetku. Dnes zasedá v dozorčí radě společnosti Škoda Praha, je poradcem ředitele České konsolidační agentury.
EURO: Od pádu komunismu uplynulo patnáct let. Jak je posuzujete? ČEJKA: Naše společnost je hluboce poznamenaná. Nejdříve nacisté destruovali celý státoprávní, hospodářský a nakonec i finanční systém. Pak komunisté znárodnili a nastolili systém totálně řízený státem s prodlouženýma rukama policie a odborů. Nastolili ten nejhorší a vlastně nejpravicovější systém a je jedno, jestli nad ním vlála rudá vlajka. Po víc než půl století takové destrukce byla u nás úplně zničena jakákoli představa, jak má vlastně vypadat skutečné dění ve státě. Takže dnešní chyby jsou toho jen přirozeným důsledkem.
EURO: To zní dost drtivě. ČEJKA: Nejsem sice nadšen, ale také neříkám, že je všechno špatně. Můj pocit vychází hlavně z faktu, jak se tato společnost vyrovnala se svou minulostí a troufám si říct, že nedostatečně. Myslím, že v roce 1989 nebyla komunistická strana ve skutečnosti poražena, ona se vnitřně zhroutila a to je rozdíl. Oni své já vlastně neztratili a zdá se mi, že rokem 1989 jen pohodlně prošli. Nic moc se jim vlastně, kromě otázek týkajících se spolupráce s StB a několika rozpačitých procesů, nestalo.
EURO: V současnosti se debatuje, zda je komunistická strana nebezpečná či nikoli. Jaký je váš názor? ČEJKA: Z hlediska zkušeností, jak se komunistická strana vyvíjela a co se od ní dalo očekávat, určitě nebezpečná je. Nikdy se vlastně neobrodila a je postavena na krajně dialekticko-materialistickém principu. Takže je dostatečně pružná. Komunisté umějí čekat a mají dost času. A kdykoli nastala situace, že se na ně zapomnělo a nechaly se jim volné ruce, došlo okamžitě k uchvacování. Rok 1948 byl přece modelovou ukázkou. Kdyby totiž byli demokraty, tak by si počkali na vítězné volby. Ono jim ale šlo o totalitní moc diktatury proletariátu, a tak udělali puč. A proto když někdo řekne, že není třeba se jimi zabývat, je to jako se zločincem, který se v kriminále chová slušně. Nikdo ale neví, jestli to myslí upřímně, a co bude dělat, až ho pustí.
EURO: Někteří sociálnědemokratičtí politici tvrdí, že se má KSČM vtáhnout do hry a tím civilizovat. ČEJKA: Člověk, který ztratí morální zásady, přestane vnímat společnost jako něco, v čem chce žít a co musí také respektovat, a vytvoří si svůj totalitární systém, na toho už přece není nikdy spolehnutí. Když slyším takového Grebeníčka, připomíná mi to Gottwalda z roku 1946. Také měl plnou pusu obyčejných živnostníků a malých zemědělců. Když se ale dostal k moci, tak jim pěkně zatopil. Jejich fundament zkrátka nebyl zničen. Pořád je tu obrovská síla komunistické strany Číny, Severní Korea, Vietnam, Kuba. A na pražském sjezdu komunistů byla skrytě přednesena myšlenka o nové socialistické revoluci. Jako by si z nich nikdo nechtěl vzít poučení: vždyť měli stejné koncentráky jako nacisté.
EURO: Můžou komunisté ohrozit stabilitu zdejší politické scény? ČEJKA: Je nabíledni, že komunisté těží z chyb sociální demokracie, která se ukázala v době vládní krize vnitřně nepevnou. Tato scéna si ale nemůže dovolit nějakou vážnější krizi nebo dokonce zánik či rozpad státoprávní strany. To by byla katastrofa. Předválečná sociální demokracie dobře věděla, že se s komunisty nemůže přátelit, protože je to nepřítel státu a vlasti. Pro ČSSD není největším nepřítelem ODS, ale komunisté. Budou dělat všechno pro to, aby vypadali před volbami jako přátelská demokratická strana a různými lákadly budou chtít odloudit voliče ČSSD. Může nás pak čekat dost nepříjemná budoucnost.
EURO: A jak je na tom česká pravice? ČEJKA: Česká politická společnost byla vždycky liberálně levicová a najednou na politickou scénu vstoupila politická síla, která je spíše konzervativní. Jsem rád, že vznikla občanská demokratická strana, která může rozdělit společnost tak, aby nebyla pořád na jedné straně. Možná to povede k britskému systému dvou stran, kdy vítěz bere všechno. Ale s plnou zodpovědností. Jistotu nezneužitelnosti takového postavení ale asi stále ještě nemáme. ODS na sobě bude muset moc a moc pracovat, aby si vytvořila jakýsi historický fundament. Zatím neměla moc šancí se projevit. Byl to spíš Václav Klaus, kdo ty myšlenky říkal. Zatím se tedy pouze chystají, jak v našem prostoru zreálnit určité myšlenky.
EURO: Dělá na vás nynější politická reprezentace příznivý dojem? ČEJKA: Úrovňovou demokracií ještě nejsme. Politika je drsná profese a každý, kdo jde do politiky, si musí uvědomit, že to není žádné jen tak nějaké zaměstnání, ale spíše poslání a musí počítat s velice tvrdou kritikou. Naši politici ale ještě nemají takový rozhled a takovou jistotu, aby se svých postů nedrželi hlava nehlava a ze svých chyb pro sebe dokázali vyvodit nějaké důsledky.
EURO: Myslíte, že už jsme se vyrovnali s čerstvým kapitalismem? ČEJKA: Vnitřně žijeme v postkomunismu, začínáme opravdu úplně znova. Takovou změnu si musíme svým způsobem odsloužit. To vidíme třeba na tvorbě zákonů. Mají hned několik novel. Zkrátka postupujeme pomalu a s obtížemi. Museli jsme se naučit dělat spousty věcí. Vždyť v socialistickém hospodářství jsme byli schopni uřídit tak nanejvýš jedno oddělení. Proto také nemáme opravdu kvalitní ředitele, takzvané topmanagery. Ty, kteří nastoupí do jakéhokoliv podniku a za rok z něj udělají prosperující společnost. Také vztah k penězům máme spíše spotřebitelský a ne jako k jistému druhu výrobního prostředku. Neumíme s nimi zkrátka zacházet, manipulovat s nimi v obchodě nebo ve finančnictví. Kupónová privatizace byla přes všechny výhrady dobrou metodou. Lidé dostali do rukou skutečnou hodnotu a byli vtaženi do důležité hry.
EURO: Ale také zažili zklamání, objevily se různé fondy, kapitáni průmyslu. Do současného slovníku se dostal termín tunelování. ČEJKA: Jistě, v tom právním vakuu se objevovali různí chytráčkové, případ Poldovky je dokonalou ilustrací. Ti pánové neměli zajištěné žádné obchodní styky, žádné zdroje. Přesto do toho suverénně šli, banka jim suverénně půjčila. Hlavně že si pořídili luxusně vybavenou kancelář a další hlouposti. Vůbec nevěděli, co bude dál. Dnes takové lidi ale nikdo neodsoudí, protože chybělo právní zajištění a oni jednali podle pravidla co není zakázáno, to je dovoleno. Slušný člověk by to ale nedělal. Asi to byla vábnička: vždyť český člověk neměl, jak se s oblibou říká, nic než drštkovou polévku a knedlíky s gulášem.
EURO: Dlouhé roky jste působil ve státní správě. Proč je u nás v souvislosti s ní tolik korupce? ČEJKA: Státní správa má takové pravomoci, které by jí neměly být přepouštěny. Měla by vykonávat pouze věci úřednické, u nichž není důvodu uplácet. A nemáme zákony, které by korupci dostatečně stíhaly a zamezovaly. Etika by ale měla být větší brzdou než nějaký represivní zákon. Ve společnosti uvyklé na každodenní uplácení se ale za patnáct let nepodařila morální kritéria zas tak zakotvit. Navíc nedostatek blahobytu a pocit nouze korupci jen podporuje. Naše existenční poměry jsou stále ještě rozkolísané. Většině lidí proto zatím peníze říkají daleko víc než cokoliv jiného. Nějaký čas to ještě potrvá.
EURO: Jak z pohledu české „rozkolísané společnosti“ posuzujete naše členství v unii? ČEJKA: Spoléhání se na někoho pro mě není moc přijatelné. Na druhou stranu z hlediska bezpečnosti nemůže malá země stát osamoceně. A nejsme zas tak vzdáleni krizovým oblastem. Já ale hlavně spoléhám na euro-atlantické společenství. Američané prosazují postoj, že se nelze bavit se zločinci. A také, když někdo rachotí železem, aby někoho zničil, zasahují. Jejich kroky podporuji. Evropané se bavili s Hitlerem a s komunisty a jak to dopadlo? Pokud si Evropská unie vybuduje tak silný morální základ, jako má Amerika, bude to výtečné demokratické soustátí.
EURO: Od našeho vstupu uběhl rok. Jaký byl? ČEJKA: Stále se chováme, jako by EU byla vzdálená cizina, alespoň podle množství informací v našich médiích. Rozhodně máme více zpráv o tom, zda se našim zemědělcům zase moc nebo málo urodilo nebo kdo komu rozbil okno. Pokud takto vypadá také naše politika v EU, pak nás asi moc slyšet není. Kdo ví, zda nestojíme někde u dveří a nečekáme, až nás někdo uvede. To by bylo moc špatné.
EURO: Co je to za zkušenost, dvanáct let ve vězení? ČEJKA: První pocit byl šok, a ten vám nedává moc na výběr. Hned ale pochopíte, ať to je jakkoli bolestivé, že jiná cesta než vydržet a neuhnout není. Musíte se naučit žít s hladem, zimou, buzerací, neexistují vánoce či narozeniny. Jde o to rozhodnout se, zda to chcete zdolat či nikoli. Žádné pomoci totiž není. Jestli to zvládnete, stáváte se individualitou a patříte k jakési elitě. Nikdo vás nevolí, nikdo vás neoslavuje, okolí si však vás cení. Získáte sice rozhodovací pravomoc, ale nesete s ní i veškeré důsledky. U nás si lidé často myslí, že se vyšvihnou nahoru, když to nějak ukecají nebo zaplatí. Jenže takhle tam budou jen chvíli. Nahoře jste, když proto nejen něco uděláte, ale stále děláte. Člověk také musí vědět, co smí a co nesmí a tyto hranice musí umět dodržet. To je možná něco jako poučení pro dnešek.
