Po dvou letech je výsledek protikorupčního boje Sobotkovy vlády tristní. Prosadila pouze dva zákony z devíti
Na začátku byla snaha proměnit Česko ve skutečně moderní demokracii. V prvních měsících roku 2013 se spojilo několik občanských iniciativ a s pompou silného marketingu vznikla Rekonstrukce státu. Cíl? Dát politikům impulz tažený tlakem veřejnosti a médií ke schválení základních protikorupčních zákonů.
Léky na zkorumpovanou veřejnou sféru byly roztříděny tak, aby mohly projít legislativním procesem během jediného roku. Tehdy se ještě počítalo s řádným termínem voleb, a tak občanské iniciativy chtěly využít nadcházející kampaně a zatlačit na politiky oplývající sliby. K volbám však došlo dříve a tento plán zkrachoval. Přesto se k povolebnímu schválení protikorupčního základu zavázaly zhruba tři čtvrtiny všech poslanců. Zákony proto měly nedlouho po volbách začít bez problémů platit.
Tristní výsledek
Dnes jsme v polovině volebního období.
Za dva roky vládnutí Sobotkova kabinetu je výsledek „rekonstrukce státu“ tristní.
Z devíti požadovaných norem prošly dosud jen dvě. Ke zrušení anonymních akcií, reziduu kmotrovského kapitalismu, přitom došlo ještě těsně před předčasnými volbami v rámci protikorupčního nadšení, které svou kampaní vyvolal Andrej Babiš s hnutím ANO.
Tradiční strany u moci se mu proto chtěly vyrovnat. Příliš náročná nebyla ani změna jednacího řádu Poslanecké sněmovny za účelem transparentnějšího schvalování zákonů bez takzvaných přílepků s vysokým korupčním potenciálem. Navzdory zdánlivé jednoduchosti byl řád schválen Senátem až rok po volbách. Tolik dosavadní bilance protikorupčních „úspěchů“ vlády.
V následujících týdnech čeká parlament mnohem závažnější bitva o skutečnou přestavbu země. Do Senátu už zamířila norma, která může podstatně změnit nakládání s veřejnými penězi: obcemi, úřady a státními firmami nenáviděný registr smluv.
Vznik veřejně přístupného systému, který odtajní kontrakty státu za přibližně 300 miliard
korun, však nebude tak hladký. Je zřejmé, že někteří zákonodárci teprve nyní zjišťují, co to vlastně prošlo do horní komory.
Přitom zákon je jen polovičatým řešením.
Nevztahuje se na většinu obecních úřadů, jelikož osvobozuje od transparentnosti obce do pěti tisíc obyvatel. Na jejich majetek tak nadále nebude vidět podobně jako na výdaje Poslanecké sněmovny, Senátu, prezidentské kanceláře a především polostátní firmy ČEZ.
Senátoři ODS a ČSSD ale už chystají další pozměňovací návrhy. Ve hře je nadále vyjmutí národního podniku Budějovický Budvar i dalších státních společností, které argumentují tím, že se pohybují na konkurenčním trhu, a zveřejněním svých smluv tak údajně utrpí škodu. Zastánci zákona však upozorňují na to, že obchodně citlivé údaje je možné ve smlouvách začernit. S obchodním tajemstvím zákon o registru smluv počítá. „Domnívám se, že neexistuje žádné věcné odůvodnění, proč je z toho ČEZ vyjmut. Je to možné napadnout u Ústavního soudu, může to zakládat neodůvodněnou nerovnost,“ varuje brněnská senátorka a bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová, která se řadí mezi podporovatele zákona. Ona sama však v Senátu žádné pozměňovací návrhy předkládat nebude. „Jsem ráda, že se vůbec nějaký konsenzus našel,“ dodává.
Slovenský skokan
Už při projednávání návrhu v Poslanecké sněmovně zaznělo zejména z úst opozičních pravicových poslanců, že smlouvy si na internetu stejně nebude nikdo číst a norma jen zatíží administrativu. Proti tomuto argumentu stojí výsledky nové studie Transparency International o dopadech podobného zákona na Slovensku. Norma tu platí již pět let a během této doby se Slovensko změnilo z jedné z nejzkorumpovanějších zemí Evropy na světového skokana.
Země přeskočila 12 míst v mezinárodním žebříčku vnímání korupce, který sestavuje právě Transparency International. O pokroku svědčí i tvrdá data: významně se zvýšila konkurence při zadávání veřejných zakázek. Zatímco před pěti lety končila více než polovina všech státních tendrů vítězstvím jediného uchazeče, loni už to byla méně než třetina.
Průměrný počet soutěžitelů vzrostl ve stejném období z 1,6 na 3,7. Přímé nákupy tvořily ještě před pěti lety pětinu všech výdajů. Loni tento podíl klesl na pozoruhodná čtyři procenta.
Online smlouvy mají na svědomí i tak absurdní odhalení jako například zálibu slovenské vlády v mořských plodech. Jejich dostatečnou zásobu si bratislavští vládní činitelé v prosinci
2013 objednali na další čtyři roky za cenu 300 tisíc eur. O dva měsíce později smlouvu našli v systému reportéři televize Markíza a natočili o ní reportáž. Úřad vlády se sice snažil voličům vysvětlit, že luxusní gastronomie byla určena státním návštěvám a diplomatům, ale novináři zjistili, že těmto hostům se nabízí výhradně slovenská národní kuchyně. O den později vláda bizarní kontrakt zrušila.
Slovenský příklad tak dokazuje praktické dopady registru smluv nejen na hospodárnost státních výdajů, ale zároveň i na politickou kulturu země. „Hlavní přínos toho zákona ale nikdo nezměří. Spočívá totiž v tom, že nejhorší smlouvy se na internetu vůbec neobjeví. Nikdo si netroufne je uzavřít,“ vykládá v malostranské kavárně jeden ze zakladatelů Rekonstrukce státu Jiří Skuhrovec, který dnes pracuje mimo jiné jako poradce náměstka ministra financí Andreje Babiše pro otevřená data.
Skuhrovec, zakladatel webů Politickefinance.
cz a Vsechnyzakazky.cz, se teď nachází v podivném soukolí. Po volbách patřil mezi ty protikorupční vůdce, které dokázal Andrej Babiš nadchnout. Mladý ekonom a informatik proto přijal nabídku pracovat na ministerstvu financí pod prvním náměstkem Lukášem Wagenknechtem. Jenže toho Babiš letos v červnu odvolal.
Skuhrovec neváhal toto odvolání veřejně kritizovat. Podle něj Wagenknecht odešel především kvůli tomu, že chystal další protikorupční reformy včetně zákona o finančním řízení, a řadě lidí včetně samotného Babiše proto začal vadit. Na druhé straně Skuhrovec Babiše chválí za to, že jako jediný posouvá protikorupční zákony ve vládě dopředu. Podobně s Babišem sympatizují i další aktivisté z Rekonstrukce státu: Pavel Franc, programový ředitel právnického konsorcia Frank Bold, i David Ondráčka, šéf české pobočky Transparency International, ze kterého chtěl Babiš původně udělat ministra vnitra. Právě lidé z Transparency ale z iniciativy Rekonstrukce státu už vystoupili. Podle informací týdeníku Euro právě kvůli tomu, že se iniciativa až příliš přimkla k hnutí ANO.
Nátlaková organizace
Mezinárodní standardy organizace Transparency International totiž jakoukoli politickou afiliaci zakazují. Již slavná je SMS, kterou dostal od Andreje Babiše aktivista a právník Pavel Franc přímo v době koaličního vyjednávání o registru smluv. Babiš v ní od jednacího stolu kritizoval ČSSD a KDU-ČSL za zdržování návrhu, postěžoval si Francovi a ten to obratem zveřejnil na Facebooku. Od té doby řada poslanců vnímá Rekonstrukci státu jako víceméně nátlakovou organizaci hnutí ANO, což pochopitelně nejvíce škodí protikorupčním normám.
K jejich bezproblémovému schvalování jsou teď zákonodárci mnohem zdrženlivější než na začátku volebního období. „Rekonstrukce státu se ve sněmovně postupně stala skoro sprostým slovem,“ vysvětluje poslanec TOP 09 a Starostů Jan Farský, motor řady protikorupčních opatření a také předkladatel zákona o registru smluv. „Je stále ještě možné, že ten zákon skončí u ledu. Pokud v něm Senát změní deset věcí, budeme ve sněmovně znovu hlasovat o původním návrhu. A stát se může cokoli,“ tvrdí Farský.
I v případě, že nakonec registr smluv vejde v účinnost, je zřejmé, že nemůže fungovat izolovaně. Korupci v Česku nevyléčí jediný zákon. Začít je potřeba přímo u těch, kteří takové zákony schvalují, tedy u zástupců politických stran.
Za dva týdny by měla Poslanecká sněmovna v prvním čtení hlasovat o novele zákona o sdružování v politických stranách. Ten nastavuje nová pravidla financování partají a snaží se omezit to, aby si pro sebe bohatí podnikatelé nekupovali pomocí sponzoringu výhodná politická rozhodnutí. „Vznikne nový nezávislý úřad, který bude financování stran kontrolovat,“ ohlásil slavnostně ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD). Jeho stranický kolega, ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier, zase do zákona prosadil limit pro příspěvky jednotlivých dárců. Koalice se shodla na třech milionech.
Jenže celý zákon spíše než zásadní krok k transparentnosti stran připomíná zcela nefunkční paskvil, který slouží jen k tomu, aby se veřejnosti předhodil nějaký kus protikorupční práce. Je přitom dost problematické, zda se touto novelou podaří odstranit velice pravděpodobné černé financování stran. „Jakékoli limity pro dary nejsou účinné. Ani jsme je nenavrhovali,“ říká Jiří Skuhrovec z Rekonstrukce státu.
Podle jeho názoru bude důsledkem třímilionového limitu docházet k drobení darů, což je rozšířená praxe už nyní. Do pokladny hnutí ANO pravidelně přispívá několik společností z impéria Agrofertu, nejen sám Andrej Babiš. ODS zase ve výročních zprávách eviduje nápadně velké množství darů nižších než 50 tisíc, k nimž dnes nemusí zveřejňovat smlouvy. „Dary se kvůli limitům budou dále dělit do menších částek, takže zákon paradoxně vnese do financování politických stran ještě méně transparentnosti,“ zdůvodňuje Skuhrovec.
Namísto limitů doporučuje podle německého vzoru raději odměňovat státním příspěvkem ty strany, které osloví tisíce drobných dárců. Ve hře byl též zákaz darů od právnických osob. Korporace podle občanského zákoníku nemohou projevit samy vůli a jsou založeny primárně k tvorbě zisku. Na základě čeho tedy vlastně mohou poskytovat dary stranám? Pokud ze zákona tvoří svou činností zisk, tvoří ho i tím, že sponzorují politické strany. V tom je ale přímo zakódováno nebezpečí korupce. V řadě vyspělých demokracií je proto politický sponzoring od právnických osob zakázán. Například ve Francii už od roku 1995. Takto argumentoval při tvorbě návrhu ministr Dienstbier. Návrh však byl neprůchodný.
Postavila se proti němu KDU-ČSL, ANO i část sociálních demokratů. Podnikavé strany
Možná ještě závažnějším nedostatkem zákona je, že ignoruje existenci stranických firem a také to, že strany budou moci i nadále samy podnikat. Například sociální demokracie je do značné míry závislá na podnikání své společnosti Cíl. Za posledních deset let tato firma věnovala ČSSD 200 milionů korun. „Je možné, že se do dvou let černé financování přesune právě do podnikání stran. Najednou začneme zjišťovat, že strany inkasují miliony za nájem. Od koho, to ale nezjistíme, protože politické strany jsou vyjmuty z registru smluv,“ upozorňuje Jiří Skuhrovec.
Ze zákona navíc vypadly další důležité body: zavedení transparentních účtů pro všechny stranické peněžní operace a zákaz úvěrů od jiných než licencovaných institucí. Zůstává také nejasné, jak bude nový Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran kontrolovat, zda nějaká třetí osoba neplatí kampaň politické straně nezávisle na sponzoringu, a také co je vlastně politická reklama dnes v době virálních spotů šířených sociálními sítěmi.
Prvním čtením v Poslanecké sněmovně minulý týden už nadějně prošla další z rekonstrukčních norem, a to prováděcí zákon rozšiřující pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu. Provádí novelu Ústavy, která už je téměř rok a půl „zaparkovaná“ v Senátu. Senátoři, často regionální politici, navíc nelibě nesou jakékoli další státní kontroly obcí.
Už jednou podobnou novelu Ústavy zamítli. Sněmovna přitom nemůže Senát při změnách Ústavy přehlasovat.
Během následujících týdnů by poslanci měli projednat také novelu zákona o střetu zájmů, která zavádí majetková přiznání pro všechny „veřejné funkcionáře“ v době nástupu do funkce i po jejím skončení. Přiznání by se měla týkat nejen politiků, ale i ministerských náměstků, prezidentova kancléře, vedoucích úředníků či vysoce postavených vojáků. Nebývalý přetlak protikorupčních zákonů v parlamentu zaručuje horký podzim.
Právě teď se pravděpodobně rozhodne o tom, jak úspěšná bude Sobotkova vláda ve slíbené rekonstrukci Česka.
Online smlouvy mají na svědomí i tak absurdní odhalení jako například zálibu slovenské vlády v mořských plodech. Jejich dostatečnou zásobu si bratislavští vládní činitelé v prosinci 2013 objednali na další čtyři roky za cenu 300 tisíc eur. ODS zase ve výročních zprávách eviduje nápadně velké množství darů nižších než 50 tisíc
O autorovi| Jan Novotný, novotnyj@mf.cz
