Jedno si řekněme rovnou, protože si tím ušetříme spoustu vysvětlování na závěr: pokud vám rodinný rozpočet, nebo spíše car policy vaší firmy umožňuje pořídit si luxusní sedan vyšší třídy, neexistuje žádný racionální argument, proč nesáhnout po Audi A6, BMW řady 5 či Mercedesu třídy E. Ledaže… ledaže se vám všechny značky německé prémiové trojky z nějakého osobního důvodu zajídají. Zdá se, že takových lidí přibývá přímo úměrně penetraci jmenovaných aut, jejichž prodejní čísla v některých případech dnes překonávají výrobce považované tradičně za masové. Touhu po výlučnosti proto dnes musejí uspokojovat jiné značky. Jednou z nich je třeba japonské Infiniti, které s řadou M právě vstoupilo na trh.
Japonsko-americký původ
Značka Infiniti není na těchto stránkách právě všedním hostem, což ostatně platí i o českých silnicích. V roce 2010 si dle statistik Svazu dovozců automobilů připsala na tuzemském trhu pouhých 84 registrací a čistě numericky vzato je tak vzácnější než třeba Chrysler (96), Lexus (206) nebo Porsche (302). Sluší se proto připomenout, že se jedná o prémiovou značku Nissanu, založenou teprve koncem osmdesátých let v rámci snahy proniknout na lukrativní americký trh luxusních vozů. Ačkoli díky aktivitám šedých dovozců nebyly její produkty v našich končinách jevem zcela neznámým už od počátku minulé dekády, oficiální vstup Infiniti na evropský trh oznámil Carlos Ghosn až na ženevském autosalonu v roce 2008. Prezident aliance Nissan-Renault již tehdy dobře věděl, že s produktovou řadou postavenou na crossoverech a žíznivých šesti či osmiválcích je Infiniti na starém kontinentu předem odsouzena k bezvýznamnosti. Zbrusu nový sedan M byl proto vyvíjen s přihlédnutím ke zvyklostem evropského trhu, a dokonce je k mání i s naftovým motorem. O jeho původu a kontinentu primárního určení nicméně nemůže být pochyb už od prvního setkání.
Jistěže vzhled je otázkou vkusu, ale vedle promyšlené agresivity Audi, atletické rezervovanosti BMW a důstojné vyspělosti Mercedesu působí Infiniti M poněkud… americky. Generické kontury se zde střetávají s matoucí plejádou oblých linií, jež obtížně maskují rozložitou figuru vozu, aniž by jí dokázaly vtisknout dávku neohrožené impozantnosti. Mýlil by se však ten, kdo by považoval barokní obliny Infiniti M za samoúčelné. Koeficient aerodynamického odporu 0,27 patří k nejlepším napříč všemi automobilovými kategoriemi.
Jako v obýváku
Interiér s masivní středovou konzolou, dělící palubní desku pocitově na dvě zóny, působí dojmem obývacího pokoje. Nikoli zařízeného renomovaným architektem v účelném skandinávském stylu, ale útulně přeplácaného, poněkud staromilského obývacího pokoje, jaký byste čekali ve filmu o americké střední třídě z osmdesátých let. Hluboký lak na dřevěných panelech, jemná kůže a hodnotně působící dekorační lišty nekorespondují s příliš mnoha barevnými odstíny a rozmístění ovládacích prvků se místy zdá vyloženě nahodilé. Například otočný ovladač komunikačního a zábavního systému trčí z dřevěné výplně mezi sedadly téměř omluvně, jako by na něj designéři zapomněli a hledali pro něj umístění až v dokončeném interiéru. A monochromatický displej s hrubým, okem viditelným rastrem v přístrojovém panelu je v éře virtuálních „přístrojů“, vykreslovaných na plnobarevné TFT obrazovky, tak moderní, že by nad jeho nálezem zaplesalo srdce každého archeologa.
Nabývá-li čtenář dojmu, že zhýčkanému recenzentovi se Infiniti M30d nezamlouvá, není to přesné. Trávit čas v tomto tichém, konejšivém kokpitu je aktivita nanejvýš příjemná. A snaha o modernost ve všem a za každou cenu také není vždy ku prospěchu věci. Osvědčená řešení mohou být v praxi užitečnější než obdivuhodné, leč mnohdy svéhlavé systémy evropských značek. Nelze však zavírat oči před skutečností, že co do sofistikovanosti či, chcete-li, vyspělosti, se odstup Infiniti vůči německým soupeřům naplno projeví již při statickém zkoumání. O jízdě nemluvě.
Třílitrový naftový šestiválec vyvinutý za asistence Renaultu by byl před pěti lety ohromující a před třemi lety na vrcholu třídy, avšak v roce 2011 nenabízí po stránce měřitelných parametrů ani subjektivních vlastností nic, co by u konkurence neplatilo za obvyklý standard. A totéž platí o sedmirychlostní samočinné převodovce. Všechno funguje, jak má, jenomže v nejlepších zástupcích tohoto mimořádně talentovaného segmentu to funguje ještě o kousek lépe. S jednou výjimkou. Infiniti M30d je ještě pořád radost řídit. Kde pokračující snaha o kultivovanost připravila rivaly i o poslední zbytky schopnosti promlouvat k řidiči, působí Infititi poněkud zastarale – tentokrát ale v tom nejlepším smyslu. V řízení je jakýs takýs cit, odezva motoru na sešlápnutí plynu působí opravdově a dlouhý rozvor v kombinaci se zadním pohonem dává autu příjemnou dávku řiditelnosti.
Luxusní už v základu
Ve světě, v němž by neexistovali tři v úvodu zmínění soupeři, by Infiniti M30d možná patřilo na vrchol své třídy. Je zábavnější než Volvo S80, osobitější než Lexus GS, zdaleka ne tak tragikomické jako Saab 9-5… A třebaže při ceně 1 351 500 korun není vyloženě levné (BMW 530d stojí 1 258 750 korun), bohatá sériová výbava z něj činí velmi výhodnou nabídku. Bez příplatku obdržíte kromě jiného tempomat, bluetooth, bezkontaktní odemykání, bi-xenonové adaptivní světlomety nebo lak odolný proti poškrábání. Má to ovšem onen háček zmíněný v úvodu. Aby vás tohle všechno zajímalo, musíte mít v první řadě velmi pádný důvod, proč nechtít Audi, BMW anebo Mercedes.
Value for money 8/10
Radost z jízdy 29 bodů ze 40
Komfort 25 bodů ze 30
Praktičnost 12 bodů z 20
Charisma 6 bodů z 10
Celkem 72 bodů ze 100
Infiniti M30d
Cena 1 351 500 Kč Motor V6 3,0 l, 175 kW, 550 Nm Zrychlení z 0 na 100 km/h 6,9 s Nejvyšší rychlost 250 km/h Spotřeba 7,5 l/100 km
