Islámské vraždění v Německu a Francii zase vyvolalo u části politiků a intelektuálů potřebu zdůrazňovat, že ne všichni muslimové jsou zlí. To je bezpochyby pravda, nicméně velká část evropské veřejnosti má pocit, že těch zlých je nějak moc a hodných málo. A že islám a radikální islamismus nejsou tak daleko od sebe. Minulý týden o tom ztratil slovo v České televizi dokonce pracovník pražského arcibiskupství Milan Badal, když celkem otevřeně pronesl, že tam ten rozdíl nějak nevidí a dialog s islámem se tak nějak nedaří.
To samozřejmě nenechalo chladným Tomáše Halíka, dříve ideového souputníka Zdeňka Bakaly a dnes koníka obdobně morálně čistého developera Luďka Sekyry. Kněz obratem nařkl pražské arcibiskupství z pomoci džihádistům, protože právě oni chtějí, aby křesťané a nevěřící nerozlišovali a projevovali nenávist i proti hodným muslimům, a tak je vlastně radikalizovali.
Mezi dobrými muslimy a islamisty je podle něj prostě zásadní rozdíl. Do džihádistické hlavy na rozdíl od pátera Halíka nevidím, ale jisté pochybnosti o proklamované vzdálenosti politického islamismu vrcholícího džihádem od samotné muslimské víry na rozdíl od něj s Badalem sdílím.
Takový Alija Izetbegović, již zemřelý bosenský prezident, jistě hodný muslim a miláček Západu, napsal kdysi knihu Islámská deklarace. V ní velmi přesvědčeně tvrdí, že „islám je zcela neslučitelný s neislámskými systémy. Mezi islámským náboženstvím a neislámskými společenskými a politickými institucemi nemůže být smír ani soužití“. Hlavní důraz pak klade na to, že zejména školství a média musejí být v rukou těch dobrých muslimů. Takže se nezdá, že by zrovna tenhle hodný muslim měl k politickému a evidentně nebezpečnému islamismu daleko.
Možná má pravdu znalec islámu Halík, možná Izetbegović. Čtenáři, vyber si dle své vlastní víry. Politické elity si ale musejí vybírat správně, aby byla správná i přijímaná opatření. A nezdá se, že by se jim to v posledních pár letech zrovna dařilo.
O autorovi| Pavel Páral paralp@mf.cz