Nekrolog podnikatelského a finančního novátora Davida Bowieho patří do ekonomického časopisu stejně jako do hudebního
Americký komik Conan O’Brien se kdysi Davida Bowieho (8. ledna 1947 – 10. ledna 2015) v narážce na zpěvákovy neustálé proměny žertem ptal, jestli vlastně ve skutečnosti není obtloustlá Korejka. V souvislosti s kýmkoli jiným by to vyznělo nejapně, ale u Bowieho nikdy nevíte. Muž (řekněme to pro zjednodušení takhle), jehož mají lidé v paměti jako neotřelého muzikanta na neustálém útěku před banalitou, svoji mnohostrannost na vytváření nových a nových postav na pódiu rozhodně neomezoval. Když je popovému zpěvákovi padesát, obvykle se snaží sepsat smlouvu, která mu zajistí luxusní důchod (dříve bývalo jejím předmětem vydávání největších hitů až do otupění, dnes jde spíš o koncertní turné a účast na festivalech).
Když bylo padesát Bowiemu, stal se namísto toho přes noc finančníkem. „David byl nesmírně bystrý a věci mu docházely velice rychle,“ řekl agentuře Bloomberg losangeleský bankéř David Pullman. „Bavil jsem se s kolegou o možnosti převádět na cenné papíry netradiční aktiva. David to slyšel a vykřikl: ‚Proč už to, sakra, neděláme‘?“ vzpomínal Pullman.
HUDEBNÍ DLUHOPISY
S Pullmanovou pomocí tak vznikl ojedinělý ? nanční produkt, Bowieho dluhopisy. Výnos z desetiletých bondů, které byly podložené budoucími příjmy z prodeje starších alb Ziggy Stardust, Changes a Space Oddity, čítal 7,9 procenta ročně. Ratingová agentura Moody’s jim přiřkla sedmé nejvyšší investiční hodnocení A3; držela je až do roku 2004, kdy rostoucí internetové pirátství příjmy z klasického prodeje nosičů razantně omezilo.
Bowieho příkladu následovali další muzikanti, například Rod Stewart nebo – neúspěšně – James Brown, a dokonce heavymetalová kapela Iron Maiden (což naznačuje, že to není dvakrát složitý produkt). Letos odhaduje banka JP Morgan, že trh s „ezoterickými cennými papíry“, jenž zahrnuje mimo jiné autorská práva na filmy, farmaceutické patenty a řetězce restaurací, dosáhne objemu 45 miliard dolarů.
Ve financích se Bowiemu zalíbilo, a tak udělal, co v životě uměl nejlépe: stal se přes noc někým jiným, tentokrát internetovým bankéřem. Založil si k tomu na konci devadesátých let stránky Bowie.net (později zmutovaly do dnešní podoby Davidbowie.com), přes které vydával klientům šeky s vlastní podobiznou. Dělal to už v roce 1999, kdy ještě svět neznal výrazy jako sociální síť nebo smartphone. Už tehdy, jako první muzikant široko daleko, vydal album ke stažení online.
Jako mnohokrát předtím, i tady předběhl dobu.
Miliony lidí si jej však přes to všechno nebudou pamatovat jako finančníka nebo „protozuckerberga“. Jak potvrdí každá žena (i leckterý muž), jeho přitažlivost fungovala nejlépe, když byl slyšet i vidět najednou jako muzikant. Nejlepším důkazem toho budiž videoklip Dancing in the Streets z roku 1985, jenž s odstupem třiceti let působí jako pocta britskému genofondu: dvaačtyřicetiletý Mick Jagger a devětatřicetiletý Bowie v něm vypadají jako dva teenageři.
David Bowie zemřel v Londýně v lednu na rakovinu. Ale nebyl by to on, kdyby i ze své smrti neudělal show. Album Blackstar, jež vyšlo dva dny před jeho skonem, je plné narážek na odchod z tohoto světa. „Netuším, kam jdu, ale můžu vám slíbit, že nuda to nebude,“ zní jedna z nich. Nikdo o tom nemá důvod pochybovat.
O autorovi| DANIEL DEYL, deyl@mf.cz
