Muž s dlouhou motorkou

ALBINHUGO LIEBISCH Severočeská obec Krásná Lípa se může pochlubit jednou zvláštností – ve dvacátých letech minulého století se zde vyráběly nejdelší motocykly na světě! Nesly značku Čechie a jejich autorem byl sudetoněmecký konstruktér Albin Hugo Liebisch.

ALBINHUGO LIEBISCH Severočeská obec Krásná Lípa se může pochlubit jednou zvláštností – ve dvacátých letech minulého století se zde vyráběly nejdelší motocykly na světě! Nesly značku Čechie a jejich autorem byl sudetoněmecký konstruktér Albin Hugo Liebisch.

První motocykl světa vyrobil již roku 1886 německý konstruktér Gottlieb Deimler. Sériovou výrobu „motorových kol“ však zahájili teprve roku 1894 mnichovští podnikatelé Hildebrand a Wolfmüller.

V Čechách vyrobili první motocykl roku 1899 mladoboleslavští technici Laurin a Klement (více v Profitu č. 9/2005) a záhy se k nim připojila řada dalších výrobců. Objevily se značky Walter, Orion, Torpedo, Perun, Vulkan či Linser, jedním z nejkurióznějších a zároveň nejzajímavějších strojů se však stal motocykl Čechie.

Jeho konstrukce se nepodobala žádným tehdy známým vzorům – měl atypický trubkový rám, nestandardní umístění nádrže a litá kola z hliníku. Hlavním poznávacím znakem však byla jeho neuvěřitelná délka. Největší model měřil více než tři metry a pohodlně se na něj vešli i čtyři lidé.

TAXISLUŽBA VARNSDORF

Albin Hugo Liebisch se narodil roku 1888 v severočeském Rumburku. Již od mládí se zajímal o techniku, po absolvování obecné školy se proto přihlásil do učení k Reinholdu Maiovi, který měl v nedalekém Varnsdorfu prodejnu a servis šicích strojů, jízdních kol a později i motocyklů.

Motory mladíkovi učarovaly. Roku 1905 zakoupil navíc Mai i jeden z prvních automobilů v kraji a začal s ním provozovat taxislužbu. Není známo, zda mu i v tomto podnikání Liebisch pomáhal, pravděpodobně však ano, protože již od roku 1906 vlastnil řidičský průkaz.

Varnsdorf se ale brzy začal zdát Albinovi malý, roku 1907 proto odešel do německého Wiesbadenu, kde hledali šoféra. Později jezdil i pro zámeckého pána v bavorském Buchenau, jeho další plány však překazila první světová válka. Nějaký čas bojoval v Rusku, kvůli zranění se však již roku 1915 vrátil do vlasti a nastoupil jako dílovedoucí do kopřivnické továrny na automobily (pozdější Tatry).

PROZÍRAVÝ TEXTILÁK

V Kopřivnici se seznámil s vynikajícím konstruktérem Hansem Ledwinkou a povšiml si ho také spolumajitel krásnolipské textilky a nadšený automobilista Alfred Hielle. S tímto propagátorem vozů Bugatti a zakladatelem Severočeského autoklubu se Liebisch velmi brzy spřátelil, a když mu továrník nabídl místo ve své automobilové dílně, nabídku přijal. Roku 1920 se přestěhoval znovu na sever Čech a stal se hlavním mechanikem Hielleho dílny. Požádal o živnostenské oprávnění a stal se „stavebním a strojním zámečníkem“. Alfred Hielle brzy rozpoznal

Liebischovy technické kvality i zručnost a dovolil mu, aby si v Krásné Lípě založil vlastní živnost. Rumburský rodák proto vedle údržby svěřených automobilů a motokol začal zanedlouho přemýšlet o vlastním stroji. Jeho snem bylo zkonstruovat motocykl, který by nejen odolal tehdejším provozním nástrahám, ale umožnil také bezstarostné cestování na dlouhé vzdálenosti.

JÍZDA NA LEŠENÍ

První prototyp neobyčejného a v mnohém bizarního motocyklu dokončil roku 1925. Reakce na něj byly sice rozporuplné, Liebisch však vytrval a brzy vyrobil další kusy. Stroj pojmenoval Čechie, ale jelikož žilo v té době v severních Čechách také mnoho německy mluvících obyvatel, mohl si zákazník zakoupit tentýž model i pod názvem Böhmerland.

I přes počáteční nízkou poptávku zahájil Liebisch za pomoci Hielleho ještě do konce roku 1925 sériovou výrobu a firmu pojmenoval „Albin Liebisch, motory a stavba motocyklů, Krásná Lípa“.

Hlavním výrobním artiklem se staly trojmístné motocykly s motorem o objemu 600 kubických centimetrů. Běžně dosahovaly rychlosti až 95 kilometrů v hodině a motor bylo možné plnit jak benzinem, tak petrolejem nebo i naftou. Obvyklá barevná kombinace výrobků byla žluto-červená nebo žluto-zelená a pro velkou délku se jim přezdívalo „pojízdná lavice“, „motorový jezevčík“ či „splašené lešení“.

ČECHIE NA SPLÁTKY

Zájem o nové motocykly postupně vzrůstal a Liebischovi již začalo být v pronajatých prostorách u továrníka Hielleho těsno. Roku 1931 proto za vydělané peníze zakoupil bývalé bělidlo v nedaleké obci Kunratice a výrobu do něj přemístil. Podnik to nebyl velký, zpočátku v něm pracovalo pouhých osm zaměstnanců a později jen zhruba dvacet. Vyrábělo se většinou v zimě, v létě se motocykly prodávaly a opravovaly. „Továrna na motorová kola Čechie“ měla totiž velmi špatnou síť prodejců a většina zákazníků si musela výrobek koupit přímo v závodě. Zato si však každý mohl zvolit výhodný splátkový systém, který nebyl v té době vůbec běžný.

Firma fungovala bez větších problémů až do roku 1939, kdy byly tehdejší Sudety začleněny do Velkoněmecké říše. Nacisté donutili Albina Liebische produkci motocyklů zastavit a továrna přešla na válečnou výrobu pro wehrmacht.

KONEC LEGENDY

Po skončení války v roce 1945 požádal Liebisch o povolení k další výrobě motocyklů. Byl však očerněn jako zrádce národa a velmi drsným způsobem i s rodinou poslán do sběrného tábora v Rabštejně u České Kamenice.

Život mu zachránila jen zručnost, se kterou dokázal opravovat vojenskou techniku. Teprve roku 1946 dostal povolení odcestovat do německého Pasova, kde rodina začala nový život. Liebisch byl úplně na mizině, přesto se za pár let ke stavbě motocyklů vrátil. Roku 1952 představil poslední prototyp, k jeho sériové výrobě však již nedošlo. Svérázný konstruktér zemřel roku 1965.

Lépe na tom nebyla ani jeho kunratická továrna. Po znárodnění ji vedl bývalý zaměstnanec firmy Jawa Franta Pokorný, dobře fungující podnik však do několika let zadlužil a přivedl k úpadku.

Veškeré snahy o oživení ztroskotaly a chátrající budovy byly roku 1964 strženy. Na jejich místě dnes stojí kemp, který každoročně navštěvují příznivci motocyklů Čechie z celého světa.

Prameny: Encyklopedie českých motocyklU, Albin Hugo Liebisch a jeho motocykly Čechie-Böhmerland, Motor Journal