Slezský průmysl kamene má dlouhou a slavnou tradici. Jeho centrem se již v 19. století stalo městečko Frýdberk (dnešní Žulová), kolem kterého postupně vzniklo více než sto kamenolomů. Velkou zásluhu na tom měl i českoněmecký podnikatel Hermann Franke.
Hermann Franke Obrovský žulový masiv, který se nachází severně od Jeseníku v okolí Žulové, má rozlohu téměř 140 kilometrů čtverečních (zhruba tak velké je město Plzeň). Kvalitní kámen se zde těžil již od středověku. Nejstarší použití slezské žuly přitom dokládají hrady v Žulové a Černé Vodě (Kaltenštejn), postavené koncem 13. století. V 18. století se z žuly začaly dělat sochy světců a také první užitkové předměty, například koryta pro dobytek. Později přibyly i různé sloupky, klenby a především dlažba. Slezská žula se začala využívat jako stavební materiál pro významné objekty v okolí a získávala si stále větší oblibu. Opravdový rozmach zdejšího kamenoprůmyslu ale nastal teprve ve druhé polovině 19. století. Tehdy vznikla v oblasti celá řada firem, která se výrobě a zpracování kamene začala věnovat. Byly to například společnosti Alberta Förstera, bratří Jašků, Josefa Palouše či Heinricha Altmanna. Všechny ale nakonec zastínila společnost, kterou roku 1880 založil českoněmecký podnikatel Herman Franke. Měl čtrnáct lomů Narodil se roku 1856 v Andělských Domcích, místní části Žulové. Pocházel z devíti dětí a jeho otcem byl kamenický dělník. Mladý Hermann měl proto budoucnost jasnou – vyučil se kameníkem. Na rozdíl od otce ale nechtěl být pouhým zaměstnancem a toužil po vlastní firmě. Roku 1880 si proto v Žulové založil malou brusírnu a leštírnu kamene, které dal název „Hermann Franke Steinindustrie“ (Kamenoprůmysl Hermanna Frankeho). V malé dílně zpočátku pracoval sám, opracovával kameny a hotové výrobky prodával zájemcům. Brzy se ale firma výrazně rozrostla a postupně získala celkem čtrnáct okolních lomů: ve Skorošicích, Vápenné, Tomíkovicích, Černé a Červené Vodě a Vidnavě. Problémem byla pouze doprava, protože kolem Žulové tehdy ještě neexistovala žádná železniční síť. Náprava přišla teprve roku 1897, kdy vznikly tratě z Lipové do Bernartic, Vidnavy a Javorníku s napojením do polského Otmuchova. Slezské žule se otevřela cesta do Evropy a export se od té doby neustále zvyšoval. Vznik odborné školy HERMANN FRANKE (1856-1920) Narodil se 1. ledna 1856 v Andělských Domcích, místní části Žulové na Jesenicku. Vyučil se kameníkem a roku 1880 si založil v Žulové malou kamenickou firmu „Hermann Franke Steinindustrie“. Podnik se postupně rozrostl na 14 žulových lomů a v době největšího rozmachu zaměstnával 500 dělníků. Většina produkce mířila na export do Evropy, Severní i Jižní Ameriky a Austrálie. Hermann Franke zemřel 21. ledna 1920 ve věku šedesáti čtyř let. Spolu s manželkou Annou a zetěm Priessnitzem je pochován na žulovském hřbitově. Rychle se rozvíjející kamenoprůmysl ovšem potřeboval i stále větší množství odborných dělníků, kteří v okolí Žulové chyběli. Již roku 1881 proto slezské zastupitelstvo rozhodlo zřídit v oblasti dvě specializované školy. Jednu pro odborníky na zpracování mramoru v Supíkovicích a druhou pro zpracování žuly ve Velké Kraši. Žulovští zastupitelé však s tímto rozhodnutím nesouhlasili. Zemské vládě v Opavě zaslali petici, ve které požadovali vybudování druhé ze škol v Žulové. Místní podnikatelé navíc návrh podpořili slibem, že u okresní silnice na Černou Vodu vybudují nové dílny a učně v nich budou za práci náležitě odměňovat. Jednání byla velmi těžká a zdlouhavá, město ale trvalo na svém a zemský výbor mu nakonec vyhověl. Odborná škola pro žulový průmysl vznikla v Žulové roku 1886 a fungovala dalších 112 let. Chudý kraj bohatne Těžba a zpracování žuly vzrůstaly závratným tempem a výrazně přispěly k rozvoji jinak chudého kraje. Zavedení elektřiny bylo impulzem ke zmechanizování prací v lomech i brusírnách. Zdejší závody na zpracování kamene byly z celé republiky nejlépe vybaveny a zaměstnávaly dohromady na devět tisíc dělníků – pět tisíc v lomech a čtyři tisíce v brusírnách. V provozu bylo přes sto lomů, z nichž většina měla vynikající kvalitu kamene. Hermann Franke rychle bohatl. Počátkem 20. století si nechal v Žulové postavit od známého opavského stavitele Augusta Bartela honosnou vilu a v nedalekém Nýznerově vybudoval i malou elektrárnu, která zásobovala proudem celé městečko. V době největšího rozmachu zaměstnávala jeho firma 500 dělníků a exportovala do Německa, Holandska, Belgie, Francie, Bulharska, Srbska, Ruska, Turecka a později také do Anglie, Severní a Jižní Ameriky či Austrálie. Sjednocení kamenoprůmyslu Roku 1920 Hermann Franke zemřel, a protože neměl žádného mužského potomka, stal se jediným vlastníkem a šéfem firmy zeť Albert Priessnitz. Pod jeho vedením fungoval podnik třináct let a v majetku rodiny zůstal až do roku 1945. Počátek druhé světové války ovšem většinu provozů utlumil, některé dokonce zastavil. Roku 1942 klesl počet zaměstnanců všech kamenolomů na polovinu a vyrábělo se jen zboží pro armádu. Po osvobození republiky byl veškerý majetek Němců zkonfiskován a po únoru 1948 byly všechny zdejší závody začleněny do národního podniku Moravskoslezský průmysl kamene. Kamenoprůmysl na Jesenicku tím byl sjednocen. Roku 1951 vznikl Slezský průmysl kamene, který se později po připojení štěrkoven změnil na Severomoravský průmysl kamene. Roku 1966 se pak stal součástí národního podniku Českomoravský průmysl kamene se sídlem v Hradci Králové. Slezský kámen neskoná**
Zdokonalovalo se výrobní zařízení, přibylo mechanizace a ubývalo fyzicky namáhavé práce. Počet pracovníků jesenického závodu se výrazně snížil a v roce 1980 činil již jen 494 lidí. Výroba byla podřízena pouze tuzemské poptávce.
Slezský kamenoprůmysl se podílel na mnoha významných stavbách v celé republice, například na vybudování letiště v Praze-Ruzyni, divadla v Ostravě, Vřídelní kolonády v Karlových Varech či památníku v Terezíně. Do roku 1980 se v lomech vyráběly ještě schody, stavební kvádry a chodníkové obruby, postupně se však výroba zaměřila hlavně na dlažební kostky a lomový kámen.
Změna nastala až po roce 1989. Roku 1991 vznikl opět Slezský průmysl kamene, který byl o rok později transformován do akciové společnosti a roku 1996 přejmenován na Slezský kámen. Vedle něj vznikly i další firmy, zabývající se těžbou žuly a kamenickou výrobou.
