MUŽ Z FALKONU

„Jsem přesvědčen, že v tajné zprávě nemůže být nic otřesného"

Važa Kiknavelidze (42) Narodil se v Tbilisi a vystudoval leningradskou Akademii umění, obor malířství a restaurátorství. Od roku 1983 žije v Praze. Stál u zrodu společnosti Falkon Capital, které chce Česká republika prodat podstatnou část ruského dluhu ve výši dvou a půl miliardy dolarů (EURO 14/2001). Je majitelem stavební firmy. Manželka vydává ruskojazyčný časopis Pražskije ogni. Starší syn (19) kvůli základní vojenské službě přerušil studium ekonomiky a managementu, dcera (15) studuje v USA, mladší syn (9) chodí do základní školy.

EURO: Píše se o vás, že jste podezřelý ze spolupráce s gruzínskou rozvědkou a že jste se stýkal s lidmi z gangů. Takže pracujete pro rozvědku a stýkáte se s mafiány? KIKNAVELIDZE: Je absurdní takhle se ptát, protože to nikdo samozřejmě nepřizná. To je také důvod, proč jsem na takové zprávy tisku nechtěl odpovídat. Kdyby alespoň zvolili nějaký stát, který má zájem o Českou republiku, tak bych to dejme tomu pochopil. Ale Gruzie… Já nevím, jak reagovat. Je to nesmysl. EURO: A jak si vysvětlujete, že se to o vás a o vašich kolezích píše? KIKNAVELIDZE: Vysvětluji to tím, že to má za cíl poškodit společnost, ve které jsem kdysi působil. EURO: Myslíte Falkon Capital? KIKNAVELIDZE: Ano, a další věcí je, že jsem tady asi jeden z nejdéle žijících Gruzínců. Navíc teď vznikla společnost přátel Gruzie a já jsem byl zvolen předsedou. Ale de facto jsem tuto funkci vykonával pořád, protože kdokoliv sem přijel a něco potřeboval, měl nějaké problémy, šel za Važou, protože Važa musel všechno vědět. Mimochodem letos, když sem přijela delegace z Gruzie vedená náměstkem ministra zahraničí, už bylo schváleno také setkání s naší společností. Ale příslušný úředník českého ministerstva zahraničí si něco přečetl v MF Dnes a Hospodářských novinách, uvěřil tomu a setkání škrtli z programu. My jsme neměli žádné postranní úmysly, chtěli jsme jen ukázat, že tu něco děláme. EURO: Vy máte české občanství? KIKNAVELIDZE: Mnoho let, ale nikdy nepřestanu být Gruzínec, a pokud budu moct pomoci krajanovi, tak mu pomůžu. To mi mohou třeba dvakrát říkat, že jsem gruzínský špion. Faktem je, že ne všichni z těch lidí, kterým jsem pomáhal, odpovídali mým představám slušnosti. EURO: Co tím myslíte? KIKNAVELIDZE: Jsou lidé, kteří svým životním stylem nebo způsobem myšlení neodpovídají mým představám. Ale to jsou prostě gruzínské zvyklosti. Není možné, tím spíš v malé komunitě, někoho totálně odhodit. Není nutné se s nimi přátelit, ale nepřijít s nimi do styku není možné. EURO: Proč jste založili Falkon Capital? KIKNAVELIDZE: Moje role ve Falkonu byla vlastně minimální, protože ho zakládali ještě dva další společníci. Tedy Paata Mamaladze a Aristakes Alaverďjan. To jsou lidé, kteří v téhle branži dělali už předtím. EURO: V jaké branži? KIKNAVELIDZE: Zabývali se deblokacemi, nějakými naftovými akcemi v Rusku, ve Švýcarsku. EURO: To jsou finančníci? KIKNAVELIDZE: Já bych Mamaladzeho tipoval na finančníka. Jde o člověka, který má na to mozek. EURO: Vy jste se předtím neznali? KIKNAVELIDZE: Seznámili jsme se tady. Obrátili se na mě s prosbou, jestli bych nemohl působit ve statutárním orgánu té firmy. Vůbec jsem neměl představu, co všechno to obnáší, protože za rok, co jsem tam působil, jsme žádný obchod neudělali. Takové akce se připravují léta. EURO: Vy jste to bral jako možnost nějakého podnikání? KIKNAVELIDZE: Ano, protože to, co dělali předtím, mi připadalo skutečně zajímavé. Měřeno hlavně velikostí projektů, které mi vysvětlovali, pracovali skutečně ve velkém. EURO: O projekty jakého druhu šlo? KIKNAVELIDZE: Pokud vím, předtím obchodovali s velkými komoditami, jako například s ropou. A tady v Čechách uvažovali, že díky právě takovým malým, pružným společnostem, za jakou jsme se považovali, se dají vyřešit problémy, na jakých se státy nemůžou domluvit. Zrovna třeba deblokace dluhu. Mamaladzeho považuji za velmi schopného obchodníka a finančníka. Články v tisku a všechno ostatní potvrzuje, že se všem asi nelíbilo, že takový obchod by mohli udělat zrovna oni. Ale takový je osud těch nejlepších. A oni nejlepší jsou. Asi. EURO: Jak je starý pan Mamaladze? KIKNAVELIDZE: Je mu třiačtyřicet. Nemůžu říct, že jsme byli kamarádi. Vztahy jsme udržovali spíš pracovní. Jsem však nakonec rád, že jsem měl tu čest s ním krátkou dobu spolupracovat. Je zajímavé sledovat, jak se u něho rodily myšlenky a jak urputně se jich vždy držel. Já jsem spoustě věcí nevěřil. EURO: O jeho podnikatelské serióznosti nemáte pochybnosti? KIKNAVELIDZE: Ne, nemám. EURO: Proč jste vystoupil z Falkonu? KIKNAVELIDZE: Určitý směr, v jehož rámci chtěli moji pomoc, se neuskutečnil. Zřejmě se už připravovala jiná koncepce. Mluvilo se o tom, že nastoupí Švýcaři jako noví partneři. Ti zřejmě také přinesli investice. Čili stejným způsobem, jako se na mě obrátili, abych vstoupil, mi bylo vysvětleno, že vystupuje i Alaverďjan. Ani jsem moc neváhal, protože jsem viděl, že nijak zvlášť jim přispět nemohu, a nechtěl jsem být jenom do počtu. EURO: Jaký byl ten směr, ve kterém byste se uplatnil? KIKNAVELIDZE: Věděli, že jsem působil v oboru realit a chtěli dělat něco spojeného s nemovitostmi. Mám nějaké zkušenosti ve stavebnictví, takže jsem je měl na starosti. Něco se částečně uskutečnilo, ale potom z toho sešlo. EURO: Psalo se o tom, že je Falkon jako firma napojen na mafii, že jde o pračku peněz. KIKNAVELIDZE: Pokud je firma obviněna z toho, že prala špinavé peníze, tak stačí nakouknout do jejího účetnictví. Alespoň za období, co já jsem tam byl, se nepodepsalo nic takového. Panuje tu určitá psychóza, která k takovým řečem vede. EURO: Jaká psychóza? KIKNAVELIDZE: Psychóza spojená s východem, s Kavkazem například. Že to musí být mafie, praní špinavých peněz, já nevím co všechno. Opakuji: možná že příklady existují, ale takhle paušálně to říkat není správné. EURO: Tedy pan Mamaladze potom našel Švýcary a oni navýšili základní jmění? KIKNAVELIDZE: On je nenašel, měl v Curychu vždycky zázemí. Myslím, že tam je i dobře zapsán ve finančních kruzích. Mamaladze přijel do Prahy už z Curychu. EURO: Dnes už není ve Falkonu ve statutárních orgánech, ale je tam akcionářem. KIKNAVELIDZE: Asi ano, ale nejsem si jist. EURO: Jozefa Čimboru (viz EURO 19/2001) si najal, protože dobře zná zdejší poměry? KIKNAVELIDZE: Pana Čimbory si také velice vážím, je to velmi dobrý odborník. Má zkušenosti například ze Slovnaftu. Je to solidní člověk, který co řekne, to udělá. EURO: Má široké kontakty z doby, kdy dělal do ropy. KIKNAVELIDZE: Samozřejmě. Mimochodem oni se seznámili v době, kdy obchodovali s naftou. A se Slovnaftem obchodovali asi také. EURO: Ale vy, když jste byl ve firmě, tak tam ještě pan Čimbora nebyl. KIKNAVELIDZE: Nebyl ve firmě, ale spolupracoval s ní. Dá se říct, že nový jsem byl já. Čimbora nebo Švýcaři byli jejich staří partneři. EURO: Proč jste se usadil v Československu? KIKNAVELIDZE: Vzal jsem si Češku. Studovali jsme spolu na Akademii umění v Leningradě. EURO: A potom, když jste přišli do Čech? KIKNAVELIDZE: V roce 1983 jsem začal pracovat ve státních restaurátorských ateliérech. Od roku 1987 do roku 1990 jsem byl na volné noze a dělal pro řadu muzeí. Také když chodím po muzeích a po zámcích, tak poznávám věci, které jsem restauroval a dával do pořádku. EURO: A pak? KIKNAVELIDZE: Potom jsem začal zkoušet podnikat. V řadě směrů. Dokonce jsem měl jedno období gruzínskou restauraci. EURO: A potom? KIKNAVELIDZE: Založili jsme malou realitní kancelář. Začali jsme pak se stavebnictvím, s rekonstrukcemi bytů a potom už došlo k tomu, že jsme stavěli. No a toho směru se držím. EURO: Jaká jste firma? Malá, střední? KIKNAVELIDZE: V nejlepších letech jsme byli menší střední firma. Nyní jsme, doufám že dočasně, jednoznačně malá firma. EURO: Psalo se o tom, že ve Vídni před pěti lety ruská mafie zavraždila člověka, který úzce spolupracoval s firmou Falkon. Co o tom víte? KIKNAVELIDZE: Vím, že to byl Gruzínec a měl v Praze nějaké známé. Ale ani já, ani nikdo z Falkonu nejenže ho neznal, ale ani ho na vlastní oči neviděl. Řeknu vám, jak se to stalo. Měl tady nějaké známé, tak to začali vyšetřovat a jednoho Gruzínce pozvali v Praze na policii, aby ho na žádost rakouské policie vyslechli, co o tom ví. Tenkrát žádný soudní tlumočník z gruzínštiny neexistoval. Tak volal mně, jestli bych mu nemohl tlumočit. Přišel jsem tam a byl to klasický případ –vysvětlete policistům, že jste přišel jen tlumočit. EURO: Tak si vás, když už jste tam byl, vzali také do parády? KIKNAVELIDZE: Ne, mně nepokládali otázky, jenom jemu, ale mě se zeptali, kdo jsem. Tak jsem řekl, kdo jsem a že jsem přišel tlumočit. EURO: A oni věděli, že jste ve Falkonu? KINAVELIDZE: Já nevím. Myslím, že si to mohli klidně zjistit. Ale doslova a do písmene, my toho chlapa vůbec neznali. EURO: Takže si to někdo vycucal z prstu? KIKNAVELIDZE: Nevím, proč si to někdo vycucal z prstu. Asi protože nemají nic jiného. Proč to dělají, nevím. Já jenom vím, že to nejsou lidé věřící, kteří tohle dělají. Protože pokud tohle dělají laici, tak dobře. Laik může něco udělat a věřit tomu. Ale když něco takového říkají a píší a vědí, že to je lež, tak to prostě nechápu. Podle mě jen amorální lidé mohou něco takového dělat. EURO: Říkáte věřící, to myslíte věřící v Boha? KIKNAVELIDZE: Věřit se dá jedině v Boha. Já jsem přemýšlel o tom, proč jsou ty články, ze kterých citujete, napsané. Mají tito lidé na srdci zájmy státu? Stát naopak na téhle akci vydělá. Pokud se samozřejmě povede. Vidím věc tak – vědí, proč to dělají. Jsou v tom nějaké hmatatelné důvody a zájmy. EURO: Myslíte konkurenční zájmy? KIKNAVELIDZE: Ano. Anebo to mají v sobě a dělá jim to radost. S morálkou to nemá nic společného. Ale pán Bůh je jim soudcem, já ne. EURO: Údajně jste byl sledován českou kontrarozvědkou. Jste si toho vědom? KIKNAVELIDZE: Když jsem byl ve Falkonu, tak jsme jeli, Mamaladze a já, na služební cestu do Paříže. A tehdy jsem něco zaznamenal, nemohl jsem nezaznamenat. Na letišti, když jsem procházel pasovou kontrolou, mi řekli, počkejte chvilku, a prověřili dokonale takzvanou diplomatku, tu tašku, kterou jsem měl na papíry. To samé udělali s Mamaladzem. A navíc to protáhli, takže jsme zmeškali letadlo. Samozřejmě jsem se dovtípil, že tam nemůže kdokoli něco takového udělat. Ale potom se omluvili a letěli jsme další linkou. Ale já jsem to připisoval tomu, že tenkrát začali přemýšlet, co je Falkon zač, co je to za lidi, kteří mají takové velké plány. A tím spíš s Ruskem a ještě k tomu Gruzínci, probůh! Bral jsem to normálně, vždyť ti lidé jsou profíci, berou za to plat. V každém státě to tak je, ať to prověřují. Mě mrzelo jedině, že jsem zmeškal letadlo. Ale jsem přesvědčen, že zpráva, kterou prý o nás tajné služby napsaly, je objektivní, že tam nemůže být nic otřesného. Už protože vláda a ministerstvo financí už jednou daly Falkonu mandát, podruhé daly mandát. EURO: Nemrzí vás, že nejste ve Falkonu, když se mu teď rýsují tak světlé zítřky? KIKNAVELIDZE: Ne. Myslím, že jediné, co má smysl, je, že pokud člověk může, tak rozdávat dobro. To zní sentimentálně ale jedině ti lidé se můžou považovat za bohaté, kteří to dělají. V Gruzii je takové přísloví – neříkám, že každý Gruzínec se jím řídí – že to, co jsi schoval, je ztracené, a co jsi dal, je tvoje. Takže líto, nelíto. Peněz mi není líto. Mně je líto, že v podstatě dostávám rány a nemám vůbec za co. EURO: Jste nějak ve styku s panem Mamaladzem? Nebo jste se od té doby, co jste odešel, nepotkali? KIKNAVELIDZE: Ne, nepotkali, protože to je složité. Je to možná lidská slabost, možná něco jiného. Nechci nikoho obviňovat, ale on ví, že tady toto píší, on to třeba čte, ale ani on, ani nikdo jiný z Falkonu se ani neozval. EURO: Možná že jsou radši, když se píše o vás. KIKNAVELIDZE: Ať je to na jejich svědomí. Já odpovídám jenom sám za sebe. Nechci je špinit nebo nějak špatně o nich mluvit. EURO: Nelitujete, že jste se usadil v Čechách? KIKNAVELIDZE: Když se to vezme kolem a kolem, tak mi tady vadí jenom podnebí. Takže čeho litovat? Mám děti, které se tady narodily, pro které je Česká republika domov. I pro mě je to tedy domov a to je zásadní věc. Proto mě uráží, co o mně píší, protože jinými slovy říkají, že jsem nepřítel téhle země. Je mi to líto.