O Hongkongu se říkávalo, že je tam možné skoro všechno. Tuto pověst získal mimo jiné dík Duncanu Buckovi, dlouholetému řediteli Cathay Pacificu
Duncan Buck (19. března 1927 – 6. října 2015) vstoupil do firmy Cathay, když to byla obskurní letecká společnost, která spojovala asi tak čtyři metropole v jihovýchodní Asii. Během 70. a 80. let, co stál taipan Duncan Buck (v hongkongské angličtině znamená taipan „magnát“) v čele Cathaye Pacificu, se z ní stal důležitý hráč v mezinárodním měřítku, který dominuje v nákladní přepravě a přispěl k tomu, že Hongkong je dnes nejrušnějším nákladním letištěm na světě.
KONEČNĚ PŘES PACIFIK
Válku strávil dospívající syn britských expatů v Šanghaji na anglické internátní škole, zatímco jeho rodiče byli internováni v japonském zajateckém táboře Lunghua. Když jel po šesti letech konečně matce naproti, měl u sebe její fotografii, aby si ji náhodou nespletl s někým jiným. V Asii už zůstal – později se svěřil, že Anglie mu připadala příliš „šedivá“ – a pro začátek nastoupil u firmy Butterfield & Swire. Co čert nechtěl, imperiální obchodní společnost zrovna zakoupila podíl v Cathay Pacificu a Buck byl jmenován vedoucím pobočky v Bangkoku.
V 50. a 60. letech měl hlavní zásluhu na tom, že přesvědčil Jocka Swirea (pravnuka zakladatelů dnešního konglomerátu), aby investoval do nových linek do Japonska a rozšířil strojový park o moderní Convair 880 a další stroje. Od roku 1971 zhruba do poloviny 80. let stál Buck v čele Cathaye jako výkonný ředitel i předseda správní rady a společnost dále expandovala do světa. Nejdříve přibyly blízkovýchodní destinace, v roce 1980 společnost získala těžce vybojovanou licenci pro lety do Londýna, takže poprvé zakoupila stroje Boeing 747. Na sklonku Buckova působení v roce 1984 začal přepravce, který si už v počátcích dal do názvu přízvisko „Pacific“, konečně létat taky přes Pacifik – totiž do Severní Ameriky.
Jedním z Buckových obchodních tajemství byl důraz na péči o zákazníky, což tehdy ještě obnášelo spoustu úsměvů a konverzačních frází. Čínští kolegové na něm obdivovali soustředěné úsilí, s nímž postupně budoval mezinárodní společnost. Přestože se v Hongkongu nenarodil, koloniální výspa jej bezvýhradně přijala, svého času působil jako ředitel Hongkong and Shanghai Bank, člen akademického senátu zdejší univerzity a jako předseda všech možných spolků.
ZPĚT DO ANGLIE
V polovině 80. let se Buck vrátil do Londýna a byl okamžitě najat národní turistickou centrálou British Tourist Authority, aby rozbujelou a těžkopádnou organizaci přetvořil v poněkud svižnější a efektivnější. Ihned v létě 1986 na sebe upozornil, když přesvědčoval mezinárodní (a především americkou) veřejnost o tom, že Anglie zůstává bezpečnou turistickou destinací i poté, co vláda Margaret Thatcherové podpořila bombardování Libye. Deník
A JEHO
V čele centrály zůstal do roku 1990. Poslední čtvrtstoletí života strávil jako nadšený jachtař, převážně na jihu Francie. Přežila jej manželka Stella, s níž se oženil už v roce 1952.
Společnost Cathay Pacific (Cathay je anglickým
Zpravodajský deník E15 patří již od roku 2007 mezi nejrespektovanější názorová média. Společně s webem E15.cz je komplexním zdrojem zpráv z domácí a světové E15 ekonomiky, politiky, byznysu a financí. Deník E15 je distribuován bezplatně do stojanů a od podzimu Právo přepisem staročínského výrazu pro Čínu) je v současnosti čtvrtým největším nákladním přepravcem a dvanáctou největší leteckou společností podle tržní kapitalizace – těsně za British Airways a před Turkish Airlines.
O autorovi| LUBOŠ HEGER, heger@mf.cz
