Čeští manažeři preferují Kerryho
Komu byste dali svůj hlas Bushovi, či Kerrymu?
- 1) Bushovi 24,8 %
- 2) Kerrymu 62,4 %
- 3) Nevím, nemám názor 12,8 %
Američtí voliči se v úterý 2. listopadu vydají odevzdat svůj hlas nové či staronové hlavě státu. Národní sdružení státních tajemníků (NASS), kteří v každém státě odpovídají za aktualizaci volebních seznamů, konstatovalo, že se očekává rekordní účast. Přesto, že jsou šance obou uchazečů velmi vyrovnané, rozhodli se účastníci Manažerského barometru počtem více než 62 procent pro Johna Kerryho. V první odpovědi její autor zdůvodňuje, komu by dal svůj hlas: „Kerrymu, pro jeho promyšlenější přístup v oblasti zahraniční politiky. I v případě jeho vítězství však nelze čekat výraznou změnu okamžitě. Američané pod tlakem tisku jsou přesvědčeni a přesvědčováni, že vedou válku za dobrou věc, a ne za naftu, jak to vnímá zbytek světa.“ Tento ředitel se rozhodl přiklonit na Bushovu stranu, a to nejen proto, že je přesvědčen o tom, že Kerry nabízí jen líbivá gesta: „Ze dvou důvodů Bushovi: jde o ojedinělý typ politika na světové scéně, který má odvahu dělat i nepopulární kroky a je skutečným politickým vůdcem. Válka v Iráku je fiasko (a to jak zdůvodnění zahájení války kvůli zbraním hromadného ničení, tak špatný odhad vlastní schopnosti konsolidovat zemi po pádu Saddáma Husajna), za které musí nést odpovědnost. Za druhé je protiváhou polických slibů Kerryho, který nabízí líbivá řešení bez hodnověrného plánu, jak je realizovat nebo financovat (například v oblasti zdravotnictví). To je pro nás povědomá vlastnost politiků, zejména právě nastoupené nové vlny. Ovšem na druhou stranu - kéž by byl premiér Gross alespoň z desetiny tak schopným politikem jako Kerry. Takže vlastně svůj hlas bych dal Kerrymu, v případě, že by kandidoval do parlamentu za Horní Benešov, kde mu bylo nabídnuto občanství.“ Ukazuje se, tvrdí jiný respondent, že naše i americké problémy jsou identické a že štěstí přeje rychlejšímu: „Je pozoruhodné, že v USA mají podobný problém, jako máme my. V USA jsou v komerční sféře stovky lidí, jejichž znalosti, schopnosti a osobnostní profily by jim umožnily úspěšně vykonávat funkci prezidenta, ale na politické scéně spolu nakonec o Bílý dům soupeří Bush a Kerry. Mám-li si však vybrat mezi dvěma špatnými alternativami, pak bych zvolil Bushe. V historii byli úspěšnější prezidenti, kteří dokázali „vypálit od boku“ a udělat rozhodnutí (jako byl Ronald Reagan), než prezidenti, kteří místo rozhodnutí vedli sáhodlouhé intelektuální diskuse. V případě George Bushe si dokážou představit, jak bude Amerika vypadat a jak se bude chovat…, i když se jim to nemusí líbit. V případě Johna Kerryho nedokážou budoucnost odhadnout.“ Na velké sledovanosti boje o prezidentské křeslo má podle názoru pozorovatelů podíl i Konres, jenž odhlasoval zákon, za jehož pomoci se financuje občanská výuka a kampaň na získávání voličů. A tak třeba pravidelné televizní diskuse jsou vhodnou formou přesvědčování voličů a tohoto odpovídajícího inspirovaly k „závisti“: „Každopádně můžeme voličům v USA závidět. Byť ne zcela ideální, Bush a Kerry jsou přece jen dva kandidáti, mezi kterými lze vybírat. Ať vyhraje Bush či Kerry, principy fungování americké společnosti a ekonomiky se nezmění. My jsme na tom podstatně hůře, neboť se můžeme rozhodovat pouze mezi dvěma zoufalými alternativami: zda ,volit ODS', nebo ,nevolit nikoho'. Díval jsem na jednu z televizních debat a přistihl jsem se, že americkým voličům tyhle dva špatné kandidáty na prezidenta závidím.“ Rovněž tak reakci posledního dotazovaného inspirovaly debaty na obrazovce ke komplexnímu rozboru postoje, koho a proč by volil: „Sledoval jsem všechny tři debaty obou kandidátů a i když souhlasím s názorem, že Kerry byl o něco lepší, zdá se mi, že by jeho zvolení situaci zhoršilo. Výměna americké administrativy by rozhodně nepomohla vyřešení situace v Iráku, naopak, znejistila by americké vojenské síly, proamerické irácké politiky a proamerickou část irácké veřejnosti. Nové administrativě by mohlo trvat několik měsíců, než by přišla se svým řešením problému, a to by pravděpodobně znamenalo, že na jakékoli řešení by už bylo příliš pozdě. Pokud by Amerika odešla z Iráku předtím, než tam bude stabilizovaná demokratická a prozápadní vláda, budou důsledky mnohem horší, než byly důsledky americké porážky ve Vietnamu. Kombinace post-vietnamského a post-iráckého symptomu by současnou hypervelmoc změnila v papírového tygra, který by se zřejmě už nikdy neodvážil použít svou vojenskou sílu. Radikální islamisté by se nepochybně dostali k moci i v sousedních arabských zemích včetně Saúdské Arábie. Většina celosvětových zásob ropy by se ocitla pod kontrolou nesmiřitelných nepřátel západu, takže by bylo docela dobře možné, že vývoz ropy z Blízkého východu by byl zcela zastaven. Následující hospodářská krize by ještě více oslabila průmyslově rozvinuté západní demokracie a mohla by vést i k vnitřní nestabilitě v některých zemích.“
Odpovídalo 117 manažerů
