POPEKONOMIE Rychlé tempo transformace se Česku a několika dalším postsocialistickým zemím vyplatilo
K hospodářskému vývoji v uplynulém čtvrtstoletí se v souvislosti s výročím listopadu už v posledních dnech vyjádřil kdekdo. Nejčastěji pochopitelně ti, kteří tento vývoj zásadně ovlivňovali či mu byli nablízku. Cenný – a svým způsobem díky odstupu možná i objektivnější – však může být i fundovaný pohled nezúčastněného. Takový nabízejí ekonomové Andrei Shleifer z Harvardu a Daniel Treisman z Kalifornské univerzity ve studii, jejíž zkrácená verze vyšla v posledním čísle magazínu Foreign Afiairs.
Shleifer s Treismanem sesbírali rozsáhlou statistiku jak v zemích střední a východní Evropy, tak ve státech, jež vznikly rozpadem Sovětského svazu. Jejich verdikt je jasný, vtělují jej přímo do názvu své studie: z daných států se v posledních 25 letech staly „normální země“, v některých ohledech jsou na tom dokonce lépe. Tato „normalizace“ byla třeba – jejich občané žijí bohatší životy, v doslovném i přeneseném smyslu slova, dožívají se vyššího věku a jsou obecně šťastnější.
Orientace na volný trh je dnes v postsocialistických zemích zřetelnější než ve zbytku světa. Index ekonomické svobody, který sestavuje Fraser Institute, v nich v roce 2011 dosahoval průměrně sedmi bodů, celosvětový průměr činil 6,8. Hospodářsky dané země rostly v letech 1990 až 2011 ve střední hodnotě rychleji než zbytek světa ve svém mediánu.
V Polsku (i ve Slovinsku a Litvě) je dnes více automobilů v přepočtu na obyvatele než v Británii. Vzrostla rozloha obytného prostoru – třeba v Česku téměř o sto procent. Míra vlastnického bydlení je v těchto zemích jedna z nejvyšších na světě, ve všech přesahuje 75 procent (v Británii činí 67, v Německu 53 procent).
Polsko, Česko, Slovensko, Maďarsko a Slovinsko podle studie vykázaly nejstrmější pokles v míře výskytu kardiovaskulárních chorob, který byl kdy pozorován. Míra příjmové nerovnosti přitom zůstává v postsocialistickém světě na nižší úrovni než v ekonomicky srovnatelných zemích z jiných částí zeměkoule. A tak by se dalo pokračovat.
Autoři však analyzují ještě něco zcela zásadního – to, jak se projevilo zvolené tempo transformace. Česku a dalším několika zemím se vyplatil poměrně rychlý postup. Ty země, které na něj vsadily (a neumožnily postupný proces), vykazují jasně lepší hospodářské výsledky. Lépe řečeno, zaznamenaly o 40 až 140 procent menší ekonomické ztráty než země, které upřednostnily pomalejší přístup. Zkrátka a dobře, gratulovat si opravdu můžeme.
O autorovi| LUKÁŠ KOVANDA, hlavní ekonom finanční skupiny Roklen
