Manželé Esslovi vytvořili a vytvářejí ojedinělou uměleckou sbírku
Perex místo podtitulku V rakouském městě Klosterneuburg připadá na každé čtyři místní obyvatele jedno cenné výtvarné dílo. Čtvrté největší město Dolních Rakous leží na Dunaji třináct kilometrů od Vídně. Obyvatel má kolem 25 tisíc, vzácných uměleckých děl je v něm přes šest tisíc. Spojuje je, že všechny vznikly po roce 1945 a v Klosterneuburgu je soustředil muž jménem Karlheinz Essl. Rakouský podnikatel a zakladatel sítě hobbymarketů bauMax. Nemenší podíl na sbírce má i jeho manželka Agnes.
Privátní muzea výtvarných sbírek nejsou ve střední Evropě obvyklá. Essl Museum v Klosterneuburgu je onou pověstnou výjimkou potvrzující pravidlo. Zřejmě i proto prestižní magazín ArtReview zařadil v roce 2003 Karlheinze a Agnes Esslovi do žebříčku stovky nejvýznamnějších postav mezinárodní umělecké scény s názvem „Power 100 / The art world‘s top 100 players“. Obsadili 34. místo a společnost jim dělaly osobnosti jako Charles Saatchi, Ronald Lauder, Maurizio Cattelan, Zaha Hadid, Nicholas Serota či Damien Hirst. Letos magazín neméně zvučného jména ARTnews umístil Esslovi mezi 200 nejvýznamnějších světových sběratelů.
Rostl bauMax i sbírka
Essl Muzeum zaujme nejen množstvím a kvalitou exponátů, ale také jejich složením a způsobem prezentace sbírky, která zajímavě odráží životní příběh manželů Esslových. Ti se potkali v roce 1959 v New Yorku. Karlheinz v něm sbíral zkušenosti z amerického maloobchodu, Agnes pracovala jako kurátorka v Galerii současného umění. Z počátečního přátelství se vyvinul vážný vztah, který utvrzoval společný zájem o umění a oba trávili volný čas především v předních amerických muzeích.
Po návratu do Rakouska Karlheinz Essl převzal rodinný velkoobchod se stavebninami otce Agnes a našel si čas na absolvování dálkového čtyřletého kurzu malířství. V roce 1976 založil společnost bauMax a musel s aktivním malováním skončit. V té době již Esslovi několik let intenzivně sbírali umění a pro přátele pořádali první výstavy ve svém bytě. Když se v polovině 80. let stavěla nová centrála bauMaxu s názevem Schömer-Haus, stala se její součástí několikapodlažní oválná hala určená k výstavám rostoucí rodinné sbírky, která v té době soustřeďovala dva tisíce děl. Růst sbírky ještě zrychlila expanze bauMaxu, jenž v roce 1992 začal podnikat také mimo Rakousko.
Tento krok také změnil charakter sbírky původně zaměřené pouze na rakouské umění. „Nově jsme chtěli ukázat rakouské současné umění v mezinárodním kontextu. Nyní díla evropských a mimoevropských umělců tvoří asi třetinu exponátů,“ říká Karlheinz Essl. Rostoucí sbírce postupně přestávaly stačit úložné prostory, a proto se v polovině 90. let začala připravovat výstavba nového depozitáře. Esslovi se nakonec rozhodli postavit vlastní muzeum, které otevřeli v roce 1999.
Bez okázalosti
Budova muzea zvenku působí spíše skromně, architektonická čistota tvarů a jejich rozmanitost je patrná až ve vnitřním traktu. Kurátor muzea Günter Oberhollenzer tvrdí, že to byl záměr architekta Heinze Tesara. „U jiných muzeí návštěvníky zaujme fasáda, ale máte pocit, že umění uvnitř není až tak důležité.“
Vnitřní prostory muzea jsou rozděleny do tří částí tak, aby umožňovaly pořádat současně více výstavních projektů. „Toto členění navíc pomáhá návštěvníkům udržet pozornost. Všechny místnosti se totiž liší půdorysem, tak je vlastně i samotná budova uměleckým dílem,“ vysvětluje Oberhollenzer. Navíc prosklené části střechy jednotlivých výstavních sálů umožňují při projektování expozice pracovat s denním světlem.
V muzeu se každoročně uskuteční osm až deset výstav. Většina se zaměřuje na prezentaci sbírky Esslových. Muzeum také často zapůjčuje exponáty na výstavy současného umění ve světě od Evropy a Spojených států přes Indii až po Mexiko. Například v současnosti je ze sbírek Essl Muzea instalována výstava „Rakouské současné umění“ (Österreichische Gegenwartskunst) v dortmundském Museum am Ostwall.
Nejen klasické výstavy
Essl Muzeum vedle vystavování děl zavedených umělců také cílevědomě hledá dosud méně známé kvalitní výtvarníky. Každý rok představuje jeden region, který leží mimo centrum zájmu světové scény moderního umění. V roce 2003 dalo příležitost mladým umělcům z Balkánu, následovali mladí Švýcaři, domorodí Australané, v roce 2006 se dostalo na současné čínské umění a letos v Klosterneuburgu vystavují mladí výtvarníci z Palestiny a Izraele. Výstavu s názvem „Overlapping Voices“ (Překrývající se hlasy) v polovině května zahájila rakouská ministryně zahraničí Ursula Plassniková. „Bylo opravdu obtížné jednotlivé sběratele a umělce přesvědčit, příprava trvala více než rok,“ říká Oberhollenzer s tím, že projekt představující dvaadvacet děl bude přístupný do 26. října. „Snažili jsme se ukázat společné prvky děl umělců obou národností a také popřít některé stereotypy,“ dodává Oberhollenzer.
Třetí linii výstavní činnosti Essl Muzea tvoří soutěže „Emerging Artists“ a „Essl Award for Central and Eastern Europe“. Do první z nich, určené - jak název říká - začínajícím výtvarníkům, se může přihlásit každý mladý umělec trvale žijící v Rakousku, rakouské občanství není podmínkou. „Soutěž oznamujeme v médiích a už nyní máme několik stovek zájemců. Z nich vybereme asi padesát, které naši kurátoři navštíví v jejich ateliérech a určí konečných dvacet účastníků výstavy,“ seznamuje s postupem Oberhollenzer. Bývá zvykem, že Essl po výstavě část obrazů zakoupí do své sbírky.
Soutěž Essl Award for Central and Eastern Europe pořádá muzeum jednou za dva roky a je určena mladým umělcům ze všech zemí, v nichž působí skupina bauMax. Tedy z Česka, Slovenska, Maďarska, Chorvatska, Slovinska a nově i Rumunska. V každé této zemi se koná výstava prací deseti vybraných mladých autorů, určí se jejich pořadí a díla prvních dvou putují na soubornou výstavu do Klosterneuburgu. „Mnohým z oceněných umělců tento projekt přinese první mezinárodní uznání. Navíc si opět některé z prací najdou cestu do naší sbírky. Přirozeně to jsou riskantní nákupy, ale pan Essl tak chce ukázat, že umění není možné brát jen jako bezpečnou investici,“ konstatuje Oberhollenzer.
Essl Muzeum se neomezuje jen na výstavní činnost, ale snaží se současné umění zprostředkovávat i více přímým způsobem. Nabízí například program Otevřený ateliér určený pro tří až šestileté děti. V rámci výuky navštěvují muzeum žáci základních škol z Klosterneuburgu a okolí, mají možnost si popovídat s odborníky o jednotlivých obrazech a také vyzkoušet si výtvarné techniky.
Další program Team Painting chce oslovovat střední a vyšší management rakouských společností. „Týmová práce s výtvarnými prostředky umožňuje manažerům rozvíjet tvořivost a obohatit společenské kontakty s kolegy o nové momenty,“ říká Oberhollenzer. Dodává, že ročně se takovýchto kurzů, které si firmy samy objednávají, uskuteční asi dvacet.
Kupujeme, neprodáváme
Muzeum každoročně nakoupí stovky nových exponátů a o veškerých nákupech rozhodují výhradně manželé Esslovi. „Zachováváme si určitý směr. Ten je vidět na sledování rakouských současných umělců, jejichž díla nadále sbíráme, přestože se záběr sbírky rozšířil,“ říká Oberhollenzer. Esslovi s mnoha umělci udržují osobní vztah a navštěvují jejich ateliéry. O celkové výši akvizičního rozpočtu nechtějí zástupci Essl Muzea mluvit, ale tvrdí, že je to více, než má v Rakousku k dispozici většina státních muzeí.
Esslovi dle tvrzení kurátorů obrazy neprodávají. „Pan Essl sbírá sám pro sebe, nespekuluje s nárůstem ceny. Kdyby se zjistilo, že dříve vystavená díla již nemáme, prestiž sbírky by utrpěla,“ vysvětluje Oberhollenzer. Přitom kdyby se Essl rozhodl nakoupené obrazy prodávat, rozhodně by neprodělal, mnohé získal za zlomek dnešní ceny. Příkladem je současné čínské umění, jehož hodnota se od roku 2000 v průměru zdesetinásobila. Esslova čínská kolekce například obsahuje exponáty jednoho z nejdražších čínských umělců jménem Yue Minjun, který zobrazuje sám sebe se strnulým úsměvem. (Yue Minjunův obraz “Poprava” inspirovaný masakrem na náměstí Tian-an-men se loni stal jedním z nejdražších děl současného čínského autora. Obraz byl vydražen za 5,9 milionu amerických dolarů, jeho původní cena z roku 1996 činila 32 tisíc dolarů.).
Vytrvalí sedmdesátníci
Manželé Esslovi chtějí udržet celistvost sbírky i po své smrti a tak veškerá nakoupená umělecká díla vložili do nadace. A že v jejich případě nejde jen o vrtoch bohatých lidí, potvrzují ohlasy z jiných muzeí. „Každé dílo ve sbírce Esslů se zdá být spojeno s dalším. Agnes a Karlheinz Esslovi umění jen prostě nehromadili, ale píšou vlastní historii. Navíc oni nesehráli roli stvořitelů umělců, ale trpělivě se věnovali jejich vyhledávání,“ napsal v předmluvě publikace k 35. výročí existence sbírky hlavní kurátor Francesco Bonami z Museum of Contemporary Art v Chicagu.
Že Esslovi jsou trpělivými hledači, potvrzuje i příhoda Karlheinze, kterou jako mladý sběratel v 70. letech zažil při návštěvě malíře Arnulfa Rainera. „Rainer se mě zeptal, co chci. Když jsem řekl, že si chci popovídat o jeho umění, doporučil mi, ať si koupím pár jeho katalogů a časem se zastavím. Pak mi zabouchnul dveře před nosem,“ vzpomíná Essl. Dnes Rainer patří k rodinným přátelům Esslových a jeho díla jsou v klosterneuburské sbírce hojně zastoupena. To jen potvrzuje dobrý odhad sběratelů, protože Rainerova díla jsou zastoupena i v newyorských špičkových galeriích, jako jsou Museum of Modern Art a The Solomon R. Guggenheim Museum.
Karlheinz Essl se blíží k sedmdesátce, jeho manželka Agnes ji již překročila. Ve své sběratelské činnosti neúnavně pokračují „Sběratel prostě nikdy nejde do penze stejně jako umělec. Navíc žijeme skromně, nemáme žádné soukromé jachty a luxusní auta. Umění a jeho zprostředkování je pro nás hlavním tématem,“ svěřuje se Karlheinz Essl.
BOX 1
V trezoru i v mrazáku
Přes bohatý výstavní program je zřejmé, že jakákoliv výstava může přiblížit jen zlomek sbírky Esslů. Depozitář muzea ukazuje, jaký vývoj prodělala sbírka v průběhu celých 36 let své existence. Nejprve ji vytvářely zejména obrazy, nyní již asi její šestinu představují umělecké fotografie. K jejich špičkám patří snímky německého fotografa Andrease Gurskyho, známého velkými fotografiemi pořizovanými z výšky a skládanými z řady dílčích záběrů. (Gursky loni dosáhl rekordní částky zaplacené za jedinou fotografii na aukci. Jeho tisk s názvem 99 Cent II, Diptych z roku 2001 se prodal za 1,7 milionu britských liber.).
Další rychle rostoucí část sbírky tvoří skulptury a multimediální instalace. Právě v této sekci jsou i dvě práce ze tří děl českých autorů, která vlastní Essl Muzeem. „Autorem obou děl je Jakub Nepraš a jsou monumentální. Třetí česká práce v Esslově sbírce pochází od vítězky soutěže Essl Award z roku 2005 Kateřiny Šedé, brněnské rodačky, která se již účastní prestižních výstav současného umění Documenta v Kasselu a Manifesta v Trentinu.
Depozitář ukrývá i další výjimečné exponáty. Například plastiku hlavy britského umělce Marca Quinna vytvořenou ze zmrazeného kokosového mléka. Ta musí být stále umístěna v mrazáku a veřejnosti ji lze ukazovat jen po nedlouhou dobu. Quinn vytvořil více podobných hlav, ale pouze Essl Muzeum ji dokázalo dsud uchovat. Jedna z hlav byla například ze zmrzlé z Quinnovy krve. Rozpustila se, když její majitel, americký sběratel, vyrazil na dovolenou. Uklízečka vypojila agregát ze zásuvky a z hlavy zbyla jen krvavá louže.
BOX 2
Essl Museum
Přes šest tisíc exponátů, osm až deset výstav ročně
Plocha osm tisíc metrů čtverečních, z toho čtyři tisíce výstavní plochy
Padesát zaměstnanců, z toho deset kurátorů
Otvírací doba:
Úterý - Neděle 10.00 - 18.00
Středa 10.00 - 21.00 (prodloužená otvírací doba)
Pondělí zavřeno
Ceny vstupenek:
dospělí 7 eur
sleva (senioři, skupiny od 15 osob) 5 eur
rodinná vstupenka 14 eur
senioři (zvláštní sleva v úterý) 3,5 eura
studenti a nezaměstnaní 3,5 eura
studenti (zvláštní sleva v pátek) 1 euro
žáci ve skupinách 2 euro
děti do sedmi let vstup volný
roční vstupenka 40 euro
roční vstupenka (mládež a senioři)25 euro
každou středu je od 18 do 21 hodin vstup volný
Doprava:
z centra Vídně z Albertinaplatzu jezdí od úterý do neděle každé dvě hodiny zdarma autobus až k muzeu
