Společnost Deloitte se vydala za neprobádanou stranu barikády a vyzpovídala samotné muže, kterým se role chlebodárce vzdaluje. Ta jim přitom patřila už od pravěku. Nyní se tak brání přesčasy a zběsilým honem za povýšením a dávají tím všanc své duševní zdraví. To se následně negativně přelévá do celé rodiny, ale také do zaměstnání. Nejistotu dnešních mužů odhalily hloubkové rozhovory ve studii nazvané The design of everyday men. Na základě takto získaných dat vzniklo následujících pár rad pro firmy, jak své mužské zaměstnance a kolegy nasměrovat novým a zdravým směrem.
Zkrocení soutěživého muže
Pracovní nasazení mužů i žen se dostává do přímého konfliktu s mimopracovními povinnostmi, zejména těmi domácími. Doba, kdy se hodnota zaměstnance měřila podle toho, kolik času v práci stráví, už z firem pomalu mizí. To však neznamená, že daný přístup mizí i u zaměstnanců. Tím „ohroženějším“ druhem jsou vzhledem ke kontextu muži.
Sklony k soutěživosti a porovnávání výsledků k mužské nátuře geneticky patří. A práce je téměř ideální hřiště pro vybití soutěživých pudů. Řetězovou reakcí se do zběsilého módu dostane klidně celé oddělení. Tradiční model rodiny očekává, že muž má dobře placené místo, což ho může dostávat pod tlak. Sečtěte to s evolučně přirozenou soutěživostí, vzdalující se rolí chlebodárce a máte před sebou skoro až děsivý koktejl. Sprint vyčerpá každého z nás. A sprint za lepší kariérou a lepší finanční stránkou vyčerpá jednoho dne člověka i s jeho blízkými. Někdy je lepší pozvolna klusat. Kariéra nemusí být sprint, ale spíše delší maraton.
Investoři a něžné pohlaví. Ženy podnikatelky čelí předsudkům, vyberou méně peněz
Firmy, které oceňují nasazení svých mužských zaměstnanců povýšením a vyšším příjmem, tento neblahý přístup pouze přiživují. To ovšem neznamená, že by jim měly platit v naturáliích a neodměňovat za kvalitně odvedenou práci. Individuální hodnocení je dobré, ale zaměstnancům by se měly stanovovat kolektivní cíle a odměňovat tak týmovou práci víc než úspěchy jedince, ať už jsou jakkoli ohromující. Kompetitivní přestřelky v tom, kdo dostal od šéfa v hodnocení méně naloženo, soutěživého ducha mužů jen přikrmují.
I frajeři mohou být nejistí
Nesuďte knihu podle obalu, zdání klame… Tuto i jiné - ač otřepané - fráze je dobré mít v práci na paměti. Samotní muži přiznali, že neradi dávají najevo nejistotu, nebo dokonce strach. Chtějí vystupovat sebevědomě. To ovšem může být nebezpečné. Požádat o pomoc nebo přiznat nejistotu je zcela v pořádku. Pokud to šéf považuje za projev nespolehlivosti nebo slabosti, tak to dobrý šéf není.
V praxi to znamená, že i kolega s vystupováním a chováním Jamese Bonda může mít potíže. Promluvte si s ním o něčem jiném než o práci. Vystupujte uvolněně a nebojte se sám někdy přiznat nejistotu. Řekněte na plnou pusu, že práce není nejdůležitější věc na světě. Zanadávejte si spolu na výsledky fotbalu nebo světovou politiku. Pokud chcete mít kolegy, kteří se vám budou svěřovat, a budete skutečně vědět, jak se mají, tak se jim sami otevřete.
Obraťte priority naruby a uleví se vám
Muži se svou vžitou paličatostí nevědomky zpomalují proces vytvoření skutečné rovnosti v pracovním světě. Pamatujte, že sem tam jeden prostě musí zůstat doma a starat se o domácnost, děti, psa nebo kočku, zejména ve dnech, kdy zrovna ten druhý tráví v kanceláři hodiny navíc. Řekněte svým očividně zoufalým i sebevědomým kolegům jednu věc, která je ze všeho zmíněného nejdůležitější: „Snažte se vymyslet, jak naroubovat vaši práci do vašeho soukromého života. Ne naopak.“
Autor je vedoucím partnerem poradenství ve společnosti Deloitte CZ
