Jako jinde v Podkrkonoší má i tady hlína načervenalou barvu.
V Libštátě, jen půlhodiny autem z Vrchlabí, už mnoho let na dvou hektarech
rodinných pozemků hospodaří Alena Mihulková a Jan Hradecký. Jejich česnek znají
zákazníci z celé republiky. Letošní sezona se ale nevyvíjí dobře. Z vyschlé
rudé ornice se práší. „Je to hrozný, zrovna řešíme nějakou závlahu,“ popisuje
paní Mihulková starší. Bez umělého přívodu vody totiž česnek neporoste.
Země v Česku se rychle mění v prach, který odnáší vítr, a
dostat z půdy dobrou úrodu je stále složitější. A přirozená vláha, základ celé
zemědělské magie, nikde.
I v Podkrkonoší se jako všude jinde v Česku potýkají s
velkým suchem. Byť v posledních letech panuje pravidelně, letos dorazilo hodně
brzo. Hned se začátkem jara. V době, kdy má být odpočatá ornice po zimě plná
vody, koryta řek mají pořádně hučet a tráva trhat rekordy v rychlosti růstu a
nejkřiklavější zelené.
Obáváte se dopadů sucha?
Duben zkrátka znovu všem připomněl, jak velkým nebezpečím je
pro republiku sucho a nedostatek vody. O to překvapivější je postoj českých
politiků, kteří i přes extrémně mírnou zimu zapomněli, že bez vody nebude v
Česku život, a z limbu se probírají až v posledních dnech.
Kam zmizely ty kubíky
Není třeba jezdit na venkov mezi vyprahlé lány, na první
pohled je vážnost situace znát i v Praze. Zatímco loni v polovině dubna činil
průměrný týdenní průtok Vltavy v Chuchli 117 kubíků za sekundu, letos je vody
mnohem méně a řeka je o poznání línější. Průtok byl pouze 50,3 kubíku. A propad
je viditelný i na Labi, kudy by se nyní správně měly valit tuny roztátého sněhu
z Krkonoš. V Ústí loni evidovali průměrný týdenní průtok 250 kubíků za sekundu,
polovina letošního dubna přinesla razantně nižší čísla – jen 142 kubíků.
Na vině je i slabá sněhová pokrývka, kterou mírná zima
nadělila českým horám. „Odhad celkového množství vody ve sněhové pokrývce
na území České republiky k 13. dubnu činil zhruba 95 milionů kubíků, což
představuje v průměru 1,2 litru na jeden metr čtvereční,“ popisuje Český
hydrometeorologický ústav. V předchozích dvou letech přitom bylo v polovině
dubna sněhu na horách mnohem víc. Data říkají, že loni i v roce 2018 tam leželo
260 milionů kubíků, což jsou 3,3 litru na metr čtvereční.
Daleko větší a zatím ne tolik viditelná potíž bobtná pod
povrchem. „V letošním roce oproti předchozím rokům je zasažena většina
území malým až středním deficitem srážek za šest měsíců, který
dobře vypovídá o nedostatku vody v orniční vrstvě především pro volně
rostoucí rostliny a zemědělské plodiny. Pokud by se nedostatek vody dále
prohluboval, došlo by k negativním dopadům na zemědělskou výrobu. Velmi
špatná je situace u deficitu za 24 měsíců, kdy je většina území
zasažena vysokým deficitem a na části území (severní Čechy a Liberecko)
je deficit dokonce extrémní,“ varuje aktuální vyhodnocení Českého
hydrometeorologického ústavu před dopady dlouhodobého sucha.
Nejnepříjemnější překvapení se ukrývá ještě hlouběji pod
zemí. Hydrometeorologové a kontrolní služba v letošním velikonočním týdnu u 80
procent vrtů na území Česka zjistili silně nebo mimořádně podnormální hladinu
podzemních vod, což je nejhorší stav za poslední tři roky. Meteorologové už
proto konstatují: „Při pohledu na mapy ukazující stav hladiny podzemní vody
v mělkých vrtech je patrné, že letošní nástup sucha je časnější v
porovnání s předchozími dvěma lety.“
Stres suchem
Nečekaně brzké a silné sucho trápí především pěstitele. Bez
dostatku vláhy hrozí, že plodiny – ať už je to podkrkonošský česnek, okurky,
nebo chmel – nevyrostou. Ornici by oživil vytrvalý déšť, zatím je ale v
nedohlednu. Zádrhel navíc vězí i v samotné hlíně, jež rychle ztrácí jakoukoliv
schopnost zadržovat vláhu pro horší období.
„Relativní nasycení půdy se pohybuje na maximálních
hodnotách 20 až 30 procent, což pro rostlinu znamená již nyní v dubnu vystavení
stresu suchem. I z hlediska dopadů sucha se například v okresu Břeclav
dostáváme k až extrémnímu poškození plodin suchem, a pokud nedojde k obdobné
situaci jako v roce 2019 (studený a deštivý květen), můžeme očekávat výrazné
ztráty na výnosech,“ přibližuje Lenka Bartošová z Ústavu výzkumu globální změny
Akademie věd ČR situaci na jižní Moravě.
To ostatně popisuje i Agrární komora ČR ve své nedávno
vydané publikaci Zemědělské sucho v České republice. V novém tisíciletí jsou
roky bez klasických dešťů četnější, čímž nastává dlouhodobé sucho, které
nezachrání ani občasná chladnější a deštivější období, jakým byl právě loňský
květen. „Riziko výskytu sucha je v současnosti nejvyšší za posledních 130
roků,“ upozorňuje materiál, na němž se podíleli vědci, akademici a výzkumníci.
V té souvislosti překvapí postoj ministerstva životního
prostředí. To jakoby zasažené čínskou chřipkou začalo sucho řešit až minulý
týden, kdy ministr Richard Brabec (ANO) svolal tiskovou konferenci. Tam
oznámil, že jeho resort letos mnoha miliony přispěje na opatření, která pomohou
zadržet vodu v krajině.
Podle některých odborníků je ovšem státní správa v boji se
suchem velmi statická, což je i důsledek toho, že je třeba najít společnou řeč
mezi Brabcovým resortem a ministerstvem zemědělství. A to se příliš nedaří.
Stačí připomenout, jak dlouho je už zaseklá protierozní vyhláška, která má
donutit zemědělce chovat se k půdě tak, aby ji neunášel vítr s vodou a obnovila
se její retenční schopnost.
Přitom právě farmáři mají velký vliv na to, jak razantní
průběh sucha v Česku bude. Jakžtakž zdravá půda přírodě dokáže velmi pomoct.
Tím, že jako houba nasaje vodu, umí dlouho při životě udržet nejen plodiny a další
rostliny, ale ovlivňuje i mikroklima, a extrémně suché a horké dny tak dělá
snesitelnější.
Jenže desítky let zavedené způsoby strojového obdělávání,
které začaly u komunistického spojování menších políček do velkých lánů a
pokračovaly dopováním půdy chemickými extrakty, z hlíny udělaly téměř pískovou
hmotu.
„K samotné neschopnosti půdy
zadržet vodu přispívá zejména utužování půd, často způsobené špatně načasovaným
pojezdem těžkou mechanizací po pozemku, a dehumifikace půd – tedy nedostatek
organických látek způsobený zejména nedodáváním organické hmoty do půdy,“
vysvětluje Lenka Bartošová.
O přehradách to není
I když výzkumníci – a stále víc
zemědělců – mají jasno v tom, že suché etapy Česko zvládne jen s ozdravenou
půdou, vedení země zatím razí jiný názor. O tom svědčí i nedávné prohlášení
premiéra Andreje Babiše (ANO), pro jehož Agrofert je polní hospodářství
založené na chemii a syntetice nejdůležitějším pilířem byznysu. „Můžeme začít stavět konečně
přehrady, vždyť jsme žádnou od revoluce ani nepostavili,“ oznámil nedávno jedno
z plánovaných opatření, jak nakopnout českou ekonomiku zasaženou čínskou
chřipkou.
A nějak
takto vypadá omezené uvažování politiků. Nejenže stovky milionů, které by
případná výstavba nových přehrad spotřebovala, by mnohem líp využila
zdecimovaná příroda. Nikdo navíc nezaručí, že pro nové nádrže bude dost vody. A
pokud skutečně přiteče, tak zase rychle může zmizet ve výparu, jenž kvůli
extrémnímu letnímu počasí krade molekuly H2O z hladiny stále víc.
Základem
všeho je oživit zadržovací schopnosti české krajiny. Pokud ona udrží vsáknutou
vodu, Česko je z nejhoršího venku. Bohužel však nejde o řešení, jehož výsledky
budou viditelné na konci volebního období. A čas přitom utíká velmi rychle.
