My nechceme, aby se zákony dodržovaly

Domníváte se, že vládní plán boje s šedou ekonomikou přinese nějaké konkrétní výsledky?

Domníváte se, že vládní plán boje se šedou ekonomikou přinese nějaké konkrétní výsledky?

• 1) ano 18,9 %

• 2) ne 67,6 %

• 3) nevím, nemám názor 13,5 %

Na otázku, zda vládní plán boje se šedou ekonomikou přinese nějaké konkrétní výsledky, odpovědělo více než 67 procent účastníků Manažerského barometru, že si to nemyslí. Respondenti využili opět příležitosti k hodnocení práce českého kabinetu a vesměs si žádné servítky nebrali. První dotazovaný odvětil: „Dokud budou mít představitelé státní moci zájem o peníze ze šedé ekonomiky do vlastní kapsy, pochybuji, že bychom se dočkali jakékoli výrazné změny.“
Tento respondent má lék, jak na šedou ekonomiku: „K omezování šedé ekonomiky přispívá jasný a jednoduchý daňový systém s co nejnižším daňovým zatížením, odstranění možnosti korupce státních úředníků - zejména policie, celníků a berních úředníků. Ostatní opatření (kolkování, registrační pokladny a podobně) jsou jen populistická gesta, která možná přinesou body této vládě, ale skutečný dopad mít nebudou.“
Jiný ředitel zase tvrdí, že současný stav vlastně vyhovuje všem zúčastněným: „Většina lidí v této zemi šedou ekonomiku toleruje, anebo se jí přímo účastní a určitě najde jiné způsoby, jak v této činnosti pokračovat. Je přece normální šidit ty, kteří nám vládnou, i když jsme si je sami zvolili. Naprosto normální je šidit naše kolegy, sousedy, zaměstnavatele a tak dále. My vlastně nechceme, aby se zákony dodržovaly, protože bychom ztratili prostor pro získávání neoprávněných výhod, a přitom je tak nádherné a povzbuzující získat něco na úkor někoho jiného. Těch pár bláznů, kteří si myslí, že by to mělo být jinak, a kteří si dokonce myslí, že morální zásady by se měly dodržovat i když je to momentálně nevýhodné, tvoří tak zanedbatelnou menšinu, že nepředstavují větší problém. Korupční prostředí, alkoholici v Parlamentu, neschopná policie, nefungující soudy, podjatí novináři a tak dále, to všechno je tu, protože většina lidí si změnu nepřeje.“
K uvedenému názoru se přiklání i tato odezva: „Ne, není opravdová politická vůle a řada politiků na národní, krajské a obecné úrovni jsou v tom přímo aktivní - vlastní trpká zkušenost.“
Každému, kdo k tomu má co říct, záleží jen na vlastním prospěchu. Tak lze charakterizovat následující reakci: „Soubor opatření Špidlovy vlády přinese konkrétní výsledky, avšak bohužel právě ty, které si nikdo nepřejeme. Společnosti a jednotlivci, kteří se již v minulosti dostatečně „opeřili“, zváží dozajista přenesení svého daňového domicilu do nějaké podnikatelsky přátelštější země, třeba na Slovensko. Slovensko není daleko, jazykové bariéry nám tam nehrozí a Slovenská vláda na rozdíl od té České dělá všechno proto, aby nastartovala ekonomický růst své země. Slovenské vládě je jasné, že cestou zvyšování deficitu veřejných rozpočtů jít nemůže, nelze se ani jakkoli jinak zadlužovat, a pokud si má země udržet makroekonomickou stabilitu, není jiné řešení než přilákat cizí kapitál, který také zdaní avšak jenom mírně, aby se mu tam zalíbilo a ještě dlouho na Slovensku zůstal. Česká vláda však nemá mezi ministry jediného ekonoma, a tak namísto pro růstových opatření „mele páté přes deváté“ a vymýšlí věci, za které by se nemusel stydět kdejaký chovanec z Bohnic (kdyby se vyměnili, tak to asi stejně nepoznáme). Vláda ČR nechápe především tu věc, že podnikání není koníček, který lidé provozují ve volném čase nebo o sobotách a nedělích. Pro podnikání je třeba chuť, kreativita a nasazení velké energie často včetně vlastních prostředků. Pokud však má podnikatel odevzdat z každé vydělané stokoruny 40 Kč a více, přejde ho v prvé řadě ta chuť a kreativitu vynaloží na to, aby do státní pokladny neodvedl na daních ani korunu. V případě daňové kvóty maximálně patnácti procent se však taková kreativita ekonomicky nevyplatí a státy, jejichž vlády to již pochopily, se těší mnohem větší ekonomické stabilitě a prosperitě než v minulosti.“ I tomuto manažerovi je jasné, jak se mělo postupovat: „Je škoda, že vláda zvolila formu boje se šedou ekonomikou, a nikoli boj s příčinou jejího vzniku - vysokými daněmi - jako například na Slovensku. Pokud by totiž byly nízké daně, tak se mnoha lidem nevyplatí vynakládat náklady na legalizaci šedých peněz a riskovat tím problémy z odhalení, když by jen s mírně vyššími náklady ve formě zdanění rovnou mohli příjmy oficiálně vykázat.“
Je vůbec s podivem, že v kabinetu sedí tak málo schopní a zkušení politici, když účastníci pravidelné ankety týdeníku EURO mají recept jak na to. Jeden z nich představujeme: „Tato vláda svým zacházením z prostředky vybranými na daních soustavně demotivuje všechny plátce daní. Množení různých úřednických dohlížitelů stojí určitě více peněz než kolik státu vynese. Stát sto miliard, které potřebuje na vyrovnání deficitu, nemůže vydělat na daních, ty musí prostě ušetřit na výdajích. Je to tak jednoduché, že jen nevím, jestli ministři klamou sami sebe nebo prostě jen obelhávají ostatní, aby si ještě mohli užít své teplé pelíšky.“
A jak je zvykem, „sladká tečka“ na závěr: „Šedá vláda nemůže
bojovat se šedou ekonomikou.“

Odpovídalo 111 manažerů