Účetní uzávěrku odevzdaly jen tři z největších maloobchodních firem
Co by společnostem v mateřských zemích neprošlo, je v Česku zatím standardem. Jen tři z deseti podniků, které vedou žebříček největších maloobchodních firem, zveřejnily své hospodářské výsledky uložením účetní závěrky do sbírky listin obchodního rejstříku. Blýská se však na lepší časy. Obchodníci totiž moc dobře vědí, že novelizovaný zákon o účetnictví jim na rozdíl od dřívějšího znění právního předpisu hrozí uložením finanční pokuty. Firmy si jsou svého prohřešku vědomy a slibují, že do konce roku dají vše do pořádku.
Seznam hříšníků.
Týdeník EURO ve spolupráci s renomovanou ratingovou agenturou D&B ověřil přímo u rejstříkového soudu, že závěrky za rok 2001 ještě večer ve středu 23. října 2002 neposkytly firmy Carrefour, Delvita, Globus, Tesco Stores, Kaufland, Billa a Penny Market (obě patří do skupiny REWE), Plus Discount a OBI Systémová centrála (obě ze skupiny firmy Tengelmann). „Velké obchodní řetězce patří mezi nejčastěji dotazované firmy v naší databázi,“ dodává jednatel D&B Martin Janák. Dodává, že o účetní výkazy obchodníků se nezajímají jenom konkurenti, ale i pojišťovny či banky. Marně, protože obchodníci zatím dávají přednost mlčení.
Neznalost, nebo účelová lež?
Některé společnosti si s plněním zákona nelámou hlavu. Mluvčí firem Carrefour i Tesco Stores tvrdí, že jejich závěrky ve sbírce listin jsou. O povinnosti tedy vědí, zřejmě však mají špatné informace, nebo je zodpovědný pracovník na obchodní soud ještě nestačil odnést.
Jiné firmy se ale dokonce tváří, jako by české právo ani neznaly. „Chtěla bych vás ubezpečit, že povinnost je naší stranou plněna a nic víc k tomuto nelze dodat,“ sdělila stručně asistentka vedení Billy Kateřina Šebková, ačkoliv ani její firma závěrku soudu neodevzdala. Slušně, ale vyhýbavě odpověděl Kaufland, který o sobě tradičně nezveřejňuje ani minimum informací. „Jedním z principů společnosti je co možná nejvyšší restrikce poskytování údajů médiím,“ vzkázali šéfové Kauflandu prostřednictvím své asistentky Lydie Duškové. Otázka, proč Kaufland porušuje zákon, však zůstala bez odpovědi stejně, jako v případě firem Penny Market či SPAR.
Centrály ignorují právo.
Někteří šéfové řetězců přiznávají, že instrukce k nedodržování českého práva dostávají přímo z mateřských centrál. „Vím, že takový zákon existuje. Jsme dceřiná firma německé společnosti, v našich zemích a v naší branži už vůbec nebylo zvykem tyto údaje zveřejňovat,“ připustil jednatel firmy Plus Discount Pavel Turek. Trend brzy okopírovaly i dříve otevřenější firmy, například Delvita. „Chtějí to tak akcionáři,“ uvedl marketingový ředitel Miguel van Bussel.
Naprostá většina firem ale hodlá v nejbližší době zákonu vyhovět, například Pavel Turek odjel minulý týden do Německa projednat tuto záležitost, rovněž šéf Globusu Petr Vyhnálek potvrdil, že by výsledky měly být dostupné zhruba do tří týdnů.
Stát vycení zuby.
Obchodníkům se zatím vyplácí porušovat zákon: konkurence se nic nedozví a stát nehrozí žádnými postihy. Od letošního roku účinná novela ale do zákona o účetnictví doplnila paragraf 21a, který dává pravomoc finančním úřadům ukládat firmám i několikamilionové pokuty za utajované účetní výkazy. „Zatím jsme k tomu nepřistoupili, ale jenom proto, že kapacita úředníků není neomezená,“ říká zástupce ředitele Finančního ředitelství v Praze Lubomír Janoušek. Firmy se mohou těšit, že jim za ignoranci brzy přijdou kontroloři předložit účty.
Odklad o rok.
Některé firmy ale tvrdí, že zatím zákon neporušují, protože mají možnost všechno dát do pořádku do konce roku. Právník Aholdu Jiří Navrátil, jehož firma prý ani nepřemýšlela, jak se vyhnout své povinnosti, by dokázal hřešícím konkurentům poradit obratný argument: „Jestliže je zákon účinný od roku 2002, měla by se povinnost týkat až výsledků za letošní rok.“
Podobnou kličkovanou asi na berní úředníky zkusí leckterá firma, zřejmě ale marně. Lubomír Janoušek z finančního ředitelství pokládá podobný argument za lichý. „Zákon je účinný, proto firmy musí plnit stanovenou povinnost.“
Bílé vrány.
Výjimkami mezi hříšníky jsou firmy Ahold Czech Republic, Julius Meinl a Makro Cash & Carry, jejichž závěrky za rok 2001 byly dodány přesně, jak nařizuje zákon.
Ahold je v současnosti s tržbami 27,2 miliardy korun lídrem českého maloobchodu. Loni poprvé firma vykázala zisk 22,35 milionu korun. Finanční ředitel Jaroslav Ibl v létě uvedl, že k černým číslům Aholdu pomohla změna prodejního konceptu. Pod značkou Albert v roce 2000 skončily dva supermarketové řetězce Sezam a Mana a loni začlenil Ahold menší megamarkety Prima do hypermarketové sítě Hypernova.
Výsledky se na konci léta pochlubil také Julius Meinl, třebaže ten mohl mít větší chuť schovat je pod pokličku, protože čísla nejsou zdaleka radostná. Vedoucí marketingu Tomáš Fiala ale říká, že firmu nenapadlo utajovat výkazy i s ohledem na to, že mateřská společnost je kótovaná na vídeňské burze. „Raději postupujeme tak, aby bylo všechno transparentní,“ dodává Fiala. Společnost se zjevně poučila ze své loňské negativní reakce na zveřejnění nevábně vypadajících účetních výsledků za předminulý rok (EURO 3/2002).
Navíc rok 2001 skončil pro Meinla lépe než ten předchozí. Výkony trojice Meinlových firem sice vinou pomalejší modernizace a sílící oblibou hypermarketů klesly o 442 milionů korun na 5,855 miliardy. Zatímco ale předloni byly všechny podniky triumvirátu ztrátové, Julius Meinl Pramen loni skončil ziskem 317 milionů a společnost s ručením omezeným Julius Meinl vykázala profit téměř 12 milionů. Naopak ale o 1,7 miliardy korun vzrostly celkové závazky firem. „Podstatná část sumy je tvořena prosincovou emisí dluhopisů akciové společnosti Julius Meinl Pramen ve Vídni. Ostatní lze vysvětlit pohybem finančních zdrojů v rámci skupiny,“ vysvětlili členové představenstva Daniela Poštová a Radim Pátek.
Makro sice svoji povinnost splnilo, přesto své hospodaření odmítá jakkoliv komentovat. „Je mi velmi líto, ale na základě konzultace s nadřízenými požadované údaje nemohu sdělit,“ uvedla mluvčí Markéta Světlíková.
Zbytečné tajnůstkářství.
Utajování výkazů je úplně zbytečné. Závěrky obchodní sítě totiž často skrývají jen výsledky samotných prodejen. „Je rozšířenou a zdůvodnitelnou praxí, že společnosti mají oddělenou operativní a nemovitostní činnost,“ vysvětluje právník Aholdu Jiří Navrátil a jeho slova potvrzují i jiní šéfové z branže. Vliv investic do rozšiřování sítě na celkové hospodaření firmy tak často skrývají výkazy společností, které ani nemusejí nést jméno totožné s názvem skupiny.
