Nicolas Sarkozy a Carla Bruniová, tedy francouzský prezident a italská popová hvězda, se začátkem února vzali. Již před svatbou propojili sex s politikou, slávu hvězd s úřední ctností. Der Spiegel napsal: Nikde na světě se ještě práce vlády neproměnila v „mýdlovou operu“ (tedy v televizní dopolední nekonečný pohádkový seriál pro ženy v domácnosti, v němž běží nejvíce reklam na prací prášky) jako právě ve Francii, v kolébce demokracie.
I dárky, které si tento pár dal pod stromeček, připomínají svět pohádek a reklam z časopisů tištěných na křídovém papíře: hodinky z bílého zlata za 45 680 eur, které mají oběma připomínat „hodinu štěstí“, a dva prstýnky „Cupidon“ a „Coeur romantique“ od Diora asi za 18 500 a 19 600 eur. Oba krásné kusy pocházejí údajně z Egypta, z Luxoru z Údolí králů, kudy se právě tento pár těsně před vánočními svátky procházel ruku v ruce nebo kde se projížděl na koních, jak to známe z historických filmů o francouzských králích a jejich metresách.
Oficiální ohlášení závaznosti tohoto vztahu si francouzský prezident naplánoval na období mezi svátky na samém konci roku, novináři o události psali jako o „Sarko-Show.“ Načasování bylo vzorně připraveno na okurkovou sezonu a zpráva obletěla celý svět. K novému ráznému prezidentovi se topmodelka osmdesátých a devadesátých let báječně hodí, napsali někteří. Po Micku Jaggerovi a Donaldu Trumpovi přišel prezident: bude First Lady. Navíc po skončení kariéry modelky se Carla Bruniová stala úspěšnou zpěvačkou hořkosladkých šansonů (muziku také vystudovala) a v Elysejském paláci se může starat o hudbu, podotýkají trochu sarkasticky sloupkaři.
Pan Sarkozy je osm měsíců v úřadě, do kterého byl zvolen jasnou většinou, jež si přála změnu, a on ji občanům slíbil: chtěl se rázně vyrovnat s minulostí. Nikdo ale netušil, že to myslí takhle důsledně a že se změna bude týkat i jeho soukromí, z něhož učinil věc veřejnou. Stal se součástí nekonečného bulvárního seriálu. Novináři napsali: Francouzi se pomalu probouzejí z dlouhého spánku, do kterého je dostal Jacques Chirac.
Tam, kde ještě nedávno dobrý dědeček v brýlích předčítal pohádky dětem, sedí dnes turbo-člověk (Der Spiegel), který sice hovoří o národě a jeho budoucnosti, ale také nepřetržitě mluví jenom o sobě, jak bylo vidět z jeho novoročního projevu. Analytici napočítali, že ve zmíněné řeči osmačtyřicetkrát řekl JÁ. To je nejspíše ten hlavní důvod, proč z něj jde pomalu strach.
