Ministr obrany narazil na prezidenta Klause
To, co donedávna vypadalo jako milá, historizující hříčka vizážisty, se stalo průšvihem. Odstupující ministr obrany Jaroslav Tvrdík není úsměvným rakousko-uherským důstojníkem operetního střihu jen podobou, ale hlavně chováním. Předlohu Češi znají z románů Jaroslava Haška: když knírkatému oficírovi sáhli na čest, popadl zbraň, namířil ji na sebe, netrefil se nebo se zalekl, pak si rozostřil smysly, vypovídal se publiku ze svých trápení a nakonec těžký úděl pokorně přijal. Totéž původně udělal Tvrdík. Ministr Sobotka mu kvůli své reformě financí vzal 0,15 procenta hrubého domácího produktu. Šéf obrany minulý čtvrtek (29. května) podal demisi a ochotně vysvětlil občanům její nezbytnost pomocí slov o strachu ze ztráty své tváře. Potom však v pátek spolu s premiérem Špidlou oznámil setrvání ve funkci s tím, že úkol připravit lacinější variantu armádní reformy zvládne do tří měsíců. A bude dokonce takový kabrňák, že to dokáže jen s prostředky ve výši 1,9 procenta HDP.
Dal-li takový slib muž, který pouhé dva dny před prvním odstoupením prohlásil: „Nedá se nic dělat, jsem chlap, a jestliže se slovo chlapa neplní, prostě odcházím“, je to skutečně na demisi.
A Tvrdík ji podal, v pátek podruhé. Musel, protože ho za slovo správně chytil prezident Václav Klaus, který chtěl o první, již vyřčené demisi rozhodnout sám. Žonglování se Tvrdíkovi vymstilo.
Jeho záliba ve velikášských gestech kombinovaná se snahou politicky se zviditelnit vytvořila nepěknou emulzi, která snížila vážnost ministra obrany v očích veřejnosti.
Také tápete, o co vlastně Tvrdíkovi v jeho rozpočtové bitvě šlo? Prý nikoli o peníze, ale o stabilitu jejich přísunu. “Problém skutečně není ve výši rozpočtu. Je to o důvěře mezi politiky a vojenskou i civilní veřejností či našimi partnery v alianci,“ prohlásil tajemně. Dostal, co chtěl. Armáda obdrží méně, než se čekalo pro příští rok, ale má to na léta černé na bílém. Jenže stejně byly garantovány i dosavadní 2,2 procenta HDP, než vládě začalo téct do bot a podlehla pokušení to změnit. Tvrdík hlavně získal alibi pro křiklouny ve svém resortu. Divíte se, že přicházíte o práci? Mně si nestěžujte, já kvůli vám riskoval hlavu. Vláda to byla, kdo rozhodl.
Představa, že předvídatelnost množství prostředků ze státního rozpočtu je důležitější než výše sumy, je iluzorní. Hubený rozpočet by otevřel Pandořiny skříňky nečekaných komplikací. Jednou z nich je třeba otázka protivzdušné obrany státu.
Tvrdíkův kdysi avizovaný „vyhraněný názor na politiku“ evidentně spočíval v tuctové receptuře, že vlk se musí nažrat a koza zůstat celá. Vždyť přesně tak málem dopadla jeho demise: postavil se za armádu, ale neohrozil reformní plán vlády, vystoupil proti Špidlovi, ale skoro zůstal jeho ministrem.
Jakkoli je nesporné, že Tvrdík patří k nejpopulárnějším členům kabinetu a že teprve za jeho éry se dá mluvit o zlepšování situace v armádě, buďme rádi, že Česku nehrozí žádný mezinárodní konflikt. S Tvrdíkovou taktikou čehý – hot by pro nás nedopadl dobře. Zatímco ve čtvrtek Tvrdík například prozradil MF Dnes, že pokud nebude ministrem, možná zůstane poslancem, o den později to bylo přesně naopak.
Tvrdíkovo postavení v sociální demokracii trochu připomíná pozici exministra průmyslu a neúspěšného předsednického kandidáta Jiřího Rusnoka. Sklízí respekt u opoziční ODS, veřejnost si jej cení, a to hlavně pro pracovní nasazení. Ve stranické hierarchii je ovšem téměř nula – členem centrálních stranických struktur se stal Tvrdík až od březnového sjezdu partaje. Jakousi uspořádanou dvojici ministr obrany tvoří se Stanislavem Grossem, a to nejen kvůli telefonickým kontaktům obou silových ministrů s majitelkou objektu nevěstince Escade v pražských Nuslích – hle, další nezbytná kulisa císařských důstojníků - ale i kvůli jejich společnému podezření a stížnosti adresované premiéru Špidlovi, že jejich kroky sleduje BIS bývalého ředitele Jiřího Růžka. Nezačínal se tu duel dvou adeptů na vedení ČSSD?
Na Grosse Tvrdík v tuto chvíli nemá, ale co je u tohoto politika po zpackané demisi jisté? Po příštích volbách opustím politiku, řekl přece loni na podzim. Demisí však pohrozil už na jaře toho roku, pokud by tehdy sněmovna neschválila vládě dluhopisy na afghánskou misi 6. polní nemocnice. Naopak nečekaně hladce se bouřlivák smířil s tím, že exprezident Václav Havel jmenoval náčelníkem generálního štábu „svého“ adepta Pavla Štefku a ne „Tvrdíkova“ Miroslava Kostelku.
Motivy první demise ministra obrany nejsou politicky příliš čitelné. Teď se však hraje o demisi číslo dvě.
Mýdlový oficír narazil na profesora generála. Ten míval pro Jaroslava Tvrdíka slabost. Klaus výrazně zabodoval už efektním vstupem do rozehraného mače sociálních demokratů. Ponechá-li vděčného Tvrdíka ve vládě, mohl by bodovat dvojnásob.
