Myslí to upřímně. Kanadský premiér si užívá povolebního triumfování

Po devíti letech vlády konzervativců si od Trudeaua v Kanadě slibují „skutečnou změnu“. Jak taková změna vypadá v praxi? Kromě slavného příjmení musíte mít široký úsměv plus vypracované břišní svaly, politicky korektní uvažování a šikovnost na sociálních médiích, zní dosavadní odpověď. Trudeau to všechno má a zvládá bezchybně.

Kanadská ambaláž

Odpověď na otázku, zda obsah odpovídá formě, je složitější. Minulé pondělí poslal Trudeau po svém oblíbeném Twitteru do světa fotografii, na níž pózuje ve společnosti šéfů exekutiv všech kanadských provincií; někteří z nich jsou jeho političtí spojenci, jiní rivalové. To má demonstrovat, že když jde o skutečnou práci, politikaření jde stranou.

Tou prací je řízení počasí. Fotografie pochází z pařížského klimatického summitu OSN, na němž se na to téma minulý týden dohadovali členové vlád zemí celého světa. Trudeauův komentář k fotografii zní: „Jsme v tom všichni společně. Kanada je zpátky, přátelé.“

Vtip je v tom, že kanadské emisní cíle (hlavní politikům dostupný nástroj řízení počasí), jež Trudeau a spol. do Paříže přivezli, jsou doslova totožné s těmi, které si vytkla již předcházející konzervativní vláda Stephena Harpera. Trudeau tak vyzískal slušnou dávku politického kapitálu (v podobě pověsti člověka, jemuž klima leží na srdci a myslí to upřímně), aniž by doslova hnul prstem.

„Efektní ambaláž s neurčitým obsahem“ dosud vypadá jako motto Trudeauova vládnutí. Po prvních třech týdnech s ním bylo spokojeno 51 procent Kanaďanů; nesrovnatelně více než Harperových 27 procent, ale možná o něco méně, než by se na nového premiéra ještě v době hájení slušelo.

Sexy intelektuál

Trudeau neskočil do politiky náhodou. Jeho otec byl „sexy intelektuál“, jak o něm napsal časopis Elle ještě v době, kdy obě řečená slova mohla v jedné větě smírně koexistovat. V premiérské funkci strávil nadvakrát celkem patnáct let (1968 až 1979 a 1980 až 1984). Když se ho v sedmasedmdesátém roce reportéři ptali, co bude dělat, když mu manželka Margaret utekla s Mickem Jaggerem (ačkoli jen na víkend), odpověděl: „Tak si ženská vyjede do New Yorku, co má být? I kdyby mě to mělo stát pár hlasů, nic bych s tím dělat nechtěl.“ Margaret později prohlašovala, že „lituje, že se nevyspala se všemi členy Rolling Stones“. (Informace o tom, jestli litovali Stoni, historie nedochovala.)

Justinovi tehdy bylo pouhých pět let, ale silně liberálním domácím prostředím nasákl důkladně. „Nejenže vypadá výborně, ale je i feminista na slovo vzatý,“ komentoval jeho zvolení americký internetový časopis Slate Magazine. „Otec mě vychoval v úctě k právům všech lidí,“ říká k tomu Trudeau junior. Dnešní doba, jež právo všech na všechno znovu povyšuje na horké politické téma, dává Trudeauovu krédu nový obsah.

Slíbil, že jeho kabinet bude nejen pohlavně, nýbrž i rasově různorodý. Slíbil, že nechá s obzvláštní energií vyšetřovat několik vražd kanadských indiánek (poté, co Harper z věci politickou show dělat odmítl). Řekl také, že prodlouží mateřskou dovolenou z roku na 18 měsíců. Slíbil i snížení daní pro střední třídu, a naopak jejich zvýšení pro nejbohatší Kanaďany. Podle tamních ekonomů to nejspíš nebude možné bez velkého zadlužení – ovšem přesně to neví nikdo, protože nic konkrétního z vlády Trudeauových liberálů (tím méně z předcházející kampaně) nevyšlo.

Jen to nezvorat

Nebylo třeba. „Trudeauovi by bylo stačilo, aby k volbám prostě přišel a úplně to nezvoral, a proti Harperovi by uspěl,“ napsal kousavě v komentáři list Globe and Mail. Na šedesát procent Kanaďanů si před volbami přálo Harperův odchod do politického důchodu; expremiér také ihned po volební prohře rezignoval. Po devíti letech ve vládě dostali jeho konzervativci pořádný výprask – proti liberálům nemají ani polovinu poslanců. Přitom ještě dva týdny před volbami tvrdily průzkumy veřejného mínění, že obě největší strany mají k vítězství stejně blízko.

Nečekaný výsledek volebního finiše má několik důvodů. Zaprvé zapracovala voličská únava v kombinaci s Harperovou osobností.

Expremiér zřídkakdy pořádal tiskovky, ještě řidčeji se na veřejnosti usmíval a kašlal na sociální sítě. Naopak Trudeau má Facebook, Twitter a spol. v malíčku. Jeho kampaň krmila příznivce videošoty s politicky brizantním obsahem (například jak Trudeau a jeho žena, televizní moderátorka, v parlamentu tančí). Ihned po volbách spustil Trudeau internetovou stránku, jejíž pomocí nabírá nové lidi pro státní správu. Za prvních dvanáct hodin se mu sešlo tři tisíce životopisů.

Kontrast obou osobností – hyperaktivní, mladistvě vyhlížející Trudeau vedle poněkud koženého Harpera – jistě sehrál svoji roli. Když na sebe šéf liberální opozice před dvěma lety poprvé upozornil, bylo to v přátelském boxerském zápase s konzervativním kolegou-poslancem. Trudeau zvítězil technickým k. o. a všechny ženy se zabývaly tím, jak kvalitně vyrýsované má břišní svaly. Harper detaily svého trupu milosrdně tajil.

Dobře zvládnuté PR by ale samo o sobě nestačilo, kdyby Kanaďané byli s Harperovou vládou spokojeni. Nejdůležitější ukazatel úspěšnosti, ekonomický vývoj země, však mluví spíš proti konzervativní vládě (viz grafy). Je pravda, že Harper vládl v mimořádně ekonomicky složité době, ale Kanada za jeho vlády podle mnoha kritérií ztrácela i na ostatní země OECD, jejichž lídři měli tentýž problém.

Achillovou patou nového premiéra, jak napsal britský deník The Guardian, by tak mohl být především jeho celoživotní povahový rys – snaha nikoho nezklamat. „U politika je to nebezpečná vlastnost,“ napsal list, jenž je jinak Trudeauovi politicky nakloněn. Je to zřejmé nejen z jeho již zmíněného korektního uvažování, nýbrž také z jeho benevolentního postoje vůči rozpočtové disciplíně. „Existuje dobrý a špatný dluh a z těch dobrých strach nemám,“ citoval jej na toto téma Globe and Mail. Titulek „Keynes jde do Ottawy“ přinesly den po volbách nejméně tři regionální kanadské tituly.

Obamovské blounění

Očekávání jsou vysoká, až to připomíná vlnu iracionálního nadšení, jež byla k vidění v některých společenstvích v USA po prvním volebním vítězství Baracka Obamy. Není to náhoda – nejméně dva Obamovi bývalí poradci, Jennifer O’Malley Dillonová a Dan Axelrod, se podíleli na kampani kanadských liberálů. Dříve nebo později však bude Trudeau muset někoho zklamat.

Kdo tím bude postižen, zatím není jasné. Dosud jsou zklamaní jen ti, kteří se romanticky domnívali, že se Trudeau junior vrátí „domů“, do premiérské rezidence na Sussexské ulici nad řekou Ottawou, kde vyrůstal. Dům je v dezolátním stavu, protože předchozí premiéři se obávali, že zhruba deset milionů kanadských dolarů na rekonstrukci by voliči chápali jako zneužívání veřejných peněz. Harperovi dokonce dostali nabídku náhradního ubytování; odmítli ji.

„Ten dům je pro naši rodinu tak akorát,“ řekl tehdy Harper, jehož žena ve druhém patře budovy provozovala kočičí útulek a zásobovala z něho šelmičkami spřátelené politiky. Host se nestačil divit, že premiér sedmé největší ekonomické mocnosti světa má doma v obýváku postavený kbelík a chytá do něho vodu ze zatékající střechy.

Trudeau junior by se ovšem (údajně na přímluvu manželky, tvrdí kanadský drb) měl nastěhovat do rezidence vzdálené asi míli od rodného domu. Má tisíc metrů čtverečních a 22 ložnic; rodina vysokého úředníka na ministerstvu spravedlnosti, jež jej dosud obývala, musela balit kufry. Koneckonců „změna“ byla i v Trudeauově kampani klíčovým slovem. Syn slavného otce se však bude muset vyrovnat s tím, že i kouzlo sebechytlavějšího sloganu vyvane. Nejpozději za čtyři roky budeme vědět, jak se mu to povedlo.

---

Čtěte také:

Kanada přijme 25 tisíc uprchlíků, na hlasy odpůrců nehodlá brát zřetel

Kanada po volbách mění kurz, končí desetiletá vláda konzervativců