Z reality plyne, že Kapsch je nejlepším řešením kontrolního silničního systému
Na článek Jiřího Pšeničky Salto s jedním vrutem (EURO 35/2007) zareagoval ministr dopravy ČR Aleš Řebíček.
Naprosto respektuji, že každá redakce má právo kdykoli se rozhodnout, že bude psát o čemkoli. Stejně tak však trvám na tom, že politik nebo úředník má právo poskytnout oné redakci informace až ve chvíli, kdy jsou úplné a nehrozí, že něco řekne a za dva dny bude kvůli postupu vyjednávání všechno jinak. Chápu, že se onen úředník vystavuje riziku, že jeho mlčení bude zmíněno a komentováno, protože redakce chce mít onu informaci sama, a ne v zástupu jiných na tiskové konferenci. Že by však míra spekulací a zkreslení musela být tak vysoká, jako se to povedlo v článku Jiřímu Pšeničkovi, to mě přece jen trochu zaráží.
Než uvedu aspoň ty nejdůležitější na pravou míru, dovolím si ještě dvě obecné poznámky.
Odmítejme nelogičnosti.
Za prvé si myslím, že ministerští úředníci mají právo změnit názor, když se seznámí se všemi dostupnými fakty a názory. Ne že by se to v tomto případě stalo, jak se naznačuje v článku, ale to právo nepochybně existuje, a není důvod za změnu postoje kohokoli obviňovat z čehokoli, byť jen v náznacích. A za druhé chci připomenout, že i pro státní úředníky existuje nejen právo, ale dokonce i povinnost řídit se ekonomickými zákonitostmi. Takže pokud například v existujícím mýtném systému již existuje zúčtovací centrum, je logické - ekonomicky i věcně - využít je i pro další aplikace mýtného, třeba tu satelitní. A bylo by naopak neekonomické a nelogické budovat druhý nezávislý systém u dodavatele služeb na bázi satelitu. Kdo by takovou nehospodárnost připustil, měl by být kritizován. U nás však - zdá se - platí, že kdo nelogičnost odmítne, může být označen za kapschofilika. Zhruba před čtrnácti dny se ve veřejné televizi této země dokonce vážně diskutovalo o tom, je-li správné, že Kapsch bude obstarávat zúčtování i pro další etapy mýtného, jen protože postavil první etapu. Lze pochybovat o tom, že by se něco takového mohlo stát v kterékoli jiné civilizované zemi.
Hybrid? Ano!
Ale teď už k faktickým nedorozuměním v článku Jiřího Pšeničky. V první řadě nás kritizuje za ústup od původních úvah o zavedení hybridního systému. Neprávem. Připravený postup rozvoje systému je přesně oním hybridním systémem, který díky otevřenému rozhraní (a o něm se v dokončovaném dodatku ke smlouvě s Kapschem jasně mluví) umožní komunikaci s jakoukoli jinou aplikací. Satelitní i kteroukoli jinou, jež třeba ještě ani nebyla vymyšlena. Zavede-li se v brzké době mýtné na jedničkách, dvojkách a trojkách, bude jistě satelitní. A co jiného je hybridní systém než propojení obou technologií? Samozřejmě je pravda, že jsme museli ustoupit od možnosti zavést satelit na nově dokončených dálnicích a smířit se s tím, že tam bude zavedena mikrovlnná technologie. Byl to důsledek toho, že stát při zadávání mýtného systému špatně vyhodnotil možnosti zavedení mikrovln na silnicích první třídy. Dnes s určitostí víme, že nemá smysl tam mikrovlny stavět, ale stát si je objednal. Pokud někdo - třeba Jiří Pšenička - ví, jak přesvědčit Kapsch, aby od takové smlouvy dobrovolně odstoupil, nechť to udělá. My jsme s řadou právních stanovisek takový způsob nenašli, takže nezbylo než v souladu se smlouvou požádat Kapsch, aby brány, jejichž výstavbu v soutěži získal, postavil jinde a v jiném časovém období. Chce-li tomu někdo říkat kompenzace Kapschi, nemohu mu to zakázat. Prostě jsme naplnili smlouvu.
Drobné nepřesností.
Dalším nepřesným tvrzením v článku o mém údajném saltu je, že celá Evropa mikrovlnné řešení opouští. Jistě to je zbožným přáním mnoha firem, ostatně i já jsem od počátku více nakloněn satelitu jako modernější technologii, fakta však hovoří trochu jinak. Stačí připomenout, že v Maďarsku a na Slovensku v současnosti chystají technologicky neutrální tendry na dodávku mýtného systému, tedy nevylučující žádnou z možných technologií, tedy ani mikrovlnnou. Až se příště s kolegy z Maďarska a Slovenska potkám, zmíním se, že si Jiří Pšenička myslí, že by měli mikrovlny vyškrtnout. Obávám se však, že jim to bude úplně jedno.
V článku se dále jakoby překvapeně píše, že Kapsch dodá palubní jednotky pro vozidla nad 3,5 tuny. Jenže to je obsahem původní smlouvy. Slibuji, že až příště potkám jednatele Kapsche Karla Feixe, pokusím se ho zeptat, jestli by se této dodávky nevzdal a nedovolil nám znovu vypsat soutěž.
Taktéž je se zvednutým obočím komentováno, že se zatím nehovoří o zvýšení sazeb. Nehovoří, ale přemýšlí - máme je teprve sotva třičtvrtě roku a na jejich vyhodnocení je přece jen třeba mít dostatek statistických údajů, které sbíráme.
Velké chyby.
Největších omylů se však Jiří Pšenička dopouští, když se vydává na pole doplňkových služeb k mýtnému. Kapsch prý bude mimo jiné zajišťovat služby systému dopravních informací, dopravní statistice a řízení dopravy. Bez znalosti věci se v článku naznačuje, že Kapsch bude dělat všechno. To však rozhodně není pravda.
Už proto, že mýto je jednou z aplikací budoucího rozsáhlého systému, který se označuje ITS (Integrovaný transportní systém). Uvnitř tohoto systému pracují nebo budou pracovat různé aplikace a subsystémy, které si navzájem předávají různé informace - to všechno pod dohledem provozovatele systému Ředitelství silnic a dálnic. Část těch informací pak může být a bude zveřejňována, některé zdarma, jiné za poplatek.
Architektura tohoto systému nepochybně měla být vyjasněna ještě předtím, než se začalo připravovat zadání pro mýto. Kdyby se tak stalo, nemuseli bychom dnes řešit problém, že některé aplikace potřebují podobnou infrastrukturu, jakou má ta mýtná vybudovaná Kapschem. Proč je to problém? Protože buď to necháme postavit znovu, tedy brány, datové a elektrické přípojky a všechny technologie až do nějaké centrály, což vybudování aplikací staví ekonomicky mimo realitu, nebo necháme Kapsch, ať to do současné infrastruktury pouze doplní.
Další možnost.
Pak je ještě možnost, že ony aplikace prostě nebudeme mít. Ale my je mít chceme. Chceme mít na našich dálnicích řízení provozu proměnnými značkami. Chceme mít sčítání intenzit. Chceme ušetřit každoroční distribuci dálničních známek (minimálně 150 milionů korun) prostřednictvím jednorázově vydaných vinět, které umějí mýtné brány kontrolovat a označit policii čekající po směru jízdy vozy, které vinětu nemají. O tyto aplikace požádáme Kapsch. O ostatní, například o architekturu celého ITS, satelitního mýtného subsystém, sledování nebezpečných nákladů a odpadů, se bude soutěžit a Kapsch v tom nebude nijak zvýhodněn. Prý jsme pro posudky, které dokládají potřebu stavět na technologii Kapsche, kladli zavádějící dotazy. Takže, chceme vědět, za jakých podmínek je možné, aby do infrastruktury Kapsche vstoupil někdo zvenčí. Abychom případně někoho takového do ní mohli prosadit.
Nemístná kritika.
Podle Jiřího Pšeničky se však nesmíme zeptat, za jakých podmínek je možné, aby do infrastruktury Kapsche vstoupil někdo zvenčí, abychom případně někoho takového do ní mohli prosadit. A navíc nesmíme připomenout, že takový vstup se musí obejít bez ohrožení plné funkčnosti systémů a bez dopadů na záruky? Kdybychom vstupem vnějšího dodavatele do systému dovolili poškození funkcí a omezení záruk, museli bychom se rovnou jít udat na policii!
K dovršení všeho jsme kritizováni, že jsme v materiálech dělali různé změny. Že různé materiály mají větší či menší množství pracovních verzí, je každému jasné.
Opačná představa by byla podobně romantická jako ta, že Jiří Pšenička píše své články z jedné vody načisto, různé věty neformuluje jinak a lépe a některé odstavce nenahrazuje jinými.
Poslední rýpnutí. V článku se píše, že se říká, že Kapsch získá kontrakt na pilotní provoz satelitu. Kde se to říká? V redakci týdeníku EURO?
Mýtné není jádro.
Shrňme to. Mýtné není jádrem telematických aplikací, tím bude systém ITS - je jen jedním z jeho subsystémů. Kde není jiného řešení, bude přímo osloven Kapsch. U ostatních subsystémů se samozřejmě počítá se standardními výběrovými řízeními. Sice jsem nikdy nezkoušel udělat salto, ale vím jistě, že kdyby se mi povedlo, díval bych se po jeho dokončení stále stejným směrem - tak to totiž při saltu bývá.
