TECHNICKÉ ŘEŠENÍ Účtovat kamionům kilometrovné za dálnice jde dvojím způsobem. Jeden zatím nefunguje a druhý je údajně zastaralý. Rakouský, nebo německý model? Jiný způsob výběru mýtného na silnicích zatím není znám. Prvně jmenovaný model spočívá na mikrovlnné technologii, kdy je do sledovaných automobilů montován miniaturní identifikační čip.
TECHNICKÉ ŘEŠENÍ Účtovat kamionům kilometrovné za dálnice jde dvojím způsobem. Jeden zatím nefunguje a druhý je údajně zastaralý. Rakouský, nebo německý model? Jiný způsob výběru mýtného na silnicích zatím není znám. Prvně jmenovaný model spočívá na mikrovlnné technologii, kdy je do sledovaných automobilů montován miniaturní identifikační čip. Data z čipu čtou mikrovlnné vysílače, které jsou rozmístěny na určitých úsecích zpoplatněných silnic. Funguje to jednoduše: kamion vyjede na silnici a každá brána zaznamená informaci, že skrze ni v tu a tu dobu projel konkrétní kamion. V databázi se pak objeví pouze fakt, že kamion XYZ ujel dne 1. srpna 2004 po dálnici z P rahy do Brna šedesát kilometrů. Dopravci následně přijde faktura a ten by ji měl uhradit. N ěmecký model funguje trochu jinak. Do nákladních vozidel se montuje objemnější zařízení, které kombinuje družicový navigační systém GPS s mobilním telefonem. Modul GPS pomocí signálů z družic určuje přesnou polohu vozidla a mobilní telefon přes textové zprávy nebo internet odesílá zjištěné údaje z GPS do centrálního systému. DETAILNĚ, ALE NEBEZPEČNĚ Na rozdíl od mikrovlnného systému zaznamenává družicový systém pohyb automobilu po celém světě. Stejně tak registruje i místa a přesné časy zastavení vozidla. Monitoruje také jeho rychlost. Zastánci tohoto systému detailní kontrolu vítají, protože v budoucnu umožní například signalizovat blížící se srážku s jiným vozidlem nebo kontrolovat dodržování maximální rychlosti. Odpůrci argumentují bezpečnostním rizikem: v centrále se budou shromažďovat detailní informace o každém vozidle. Z nich půjde třeba vyčíst, že kamion AB každou středu ráno naloží zboží v Praze, v poledne zastavuje na hranicích a pak pokračuje směrem do zahraničí. Se znalostí takových detailních informací pak prý nebude složité přesně naplánovat přepadení automobilu a uloupení nákladu. Dalším argumentem odpůrců je nespolehlivost systému. V Německu, kde měli mýtné vybírat přes satelit již loni, se jej přes masivní investice stále nepodařilo rozběhnout. Naopak v Rakousku už peníze vybírají a mikrovlny fungují relativně spokojeně. Evropská unie ale plánuje používat družicový systém i k dalším věcem, které mikrovlny z principu neumožňují. Mají tedy zřejmě zavřené dveře. ČESKÉ ZKUŠENOSTI
Nespolehlivost systému GPS potvrzují i tuzemští podnikatelé, kteří s ním mají dlouhodobé zkušenosti. V Česku totiž již několik let funguje podobný systém, jaký chtějí mít v N ěmecku. Soukromé dopravní firmy ho nepoužívají k výběru mýtného, ale pomocí satelitu pečlivě kontrolují kamiony a evidují sebemenší technický problém na vozidle, jeho zastavení, trasu cesty, tankování nebo rychlost. Prodejci těchto systémů přiznávají, že například ve městech je sledování vozidel přes satelit problémové. „Nedovedu si představit, že by se vybíralo mýtné za jízdu ve městech pomocí německého modelu. Chybovost by byla obrovská, nebo by systém musel být kombinován s jinou technologií,“ řekl Profitu jeden z výrobců tohoto systému. Dodává také, že nechápe důvody, proč mají v N ěmecku s mýtným takové problémy. Pro české firmy, které už jsou v logistice a sledování vozidel přes GPS zběhlé, by vybudování takového systému nebylo obtížné. Tři lidé by prý systém dokázali naprogramovat a připravit z technologického hlediska do provozu za několik málo týdnů a relativně levně. Problém by byl pouze v legislativě a instalaci čipů do nákladních vozidel. Ač jsou totiž krabičky sebemenší a vozidla sebevětší, není v nich příliš volného prostoru pro instalaci dodatečných prvků. Nemluvě už vůbec o tom, že montáž snímacích zařízení do desítek tisíc vozidel zabere několik měsíců.
