Odpůrci eura jsou favority lidového hlasování
Lidé, kteří ve švédské politice opravdu něco znamenají, jsou pro zavedení eura. K přijetí evropské měny v referendu 14. září vyzývají nejvyšší představitelé levice i pravice. Kampaň za euro vede premiér Göran Persson, sociální demokrat. Pro vstup do eurozóny je jeho konzervativní předchůdce Carl Bildt. Průzkumy však ukazují, že většina švédských občanů má zatím jiný názor.
Švédové považují euro za „projekt establishmentu – politických stran, byznysu a médií hlavního proudu“, napsal list Financial Times. „Může to být poprvé, co Švédové řeknou establishmentu ne. To by byl dramatický mezník ve švédské historii,“ citoval tento deník Petera Esaiassona, profesora politických věd z Göteborgské univerzity.
Švédské referendum je přitom událostí, jejíž význam daleko přesahuje hranice země. Odmítavý verdikt může zpochybnit celkovou důvěryhodnost projektu evropské měny. Na výsledek referenda s napětím čekají zastánci eura v Británii a Dánsku, kteří by rádi získali trumf v bitvě se skeptickou veřejností. A do Evropské unie má příští rok vstoupit dalších deset zemí včetně Česka, které se budou muset perspektivou zapojení do eurozóny také zabývat.
Za sociální stát.
Švédská skepse vůči jednotné měně má – na rozdíl třeba od britské – kořeny především v levicových představách značné části obyvatel. Lidé se obávají, že země kvůli euru ztratí tradiční sociální vymoženosti. Očekávají, že členové eurozóny budou tlačit na sjednocování daní. Švédové tak přijdou o vyšší daně z příjmu fyzických osob, díky nimž jsou schopni sociální stát financovat. Persson čelí odporu významné části vlastní strany, a to i několika členů vlády včetně ministra průmyslu Leifa Pagrotského. Premiérovi je jasné, že v této situaci musí zmírnit negativní stanovisko odborářů. Proto Persson uzavřel pakt s odborovou konfederací LO. Ten je zcela mimořádný v tom, jak staví na hlavu představy o tradiční rozhazovačnosti levičáků.
Pakt se snaží vyvrátit obavy, že Švédsko jako člen eurozóny nebude schopné reagovat na případnou recesi, neboť nebude ovládat vlastní měnovou politiku. Následně pak obyvatelé přijdou o pracovní místa a sociální vymoženosti. Persson se ovšem s odboráři dohodl, že se zasadí o udržování rozpočtového přebytku na úrovni až 2,5 procenta hrubého domácího produktu, což je pro většinu zemí v Evropě naprosto nepředstavitelný cíl. Jestliže se pak v budoucnu objeví náznaky hospodářských problémů, Stockholm bude schopen pružně reagovat nikoliv měnovou, nýbrž rozpočtovou politikou a výrazně zvýší výdaje. Kdyby se podobně jako Švédsko připravovaly na zavedení eura jiné země, nemusela se dnes eurozóna potýkat s ekonomickými potížemi a vnitřními hádkami o porušování Paktu stability.
Příliš dobří?
Zde se ovšem pomalu dostáváme ke klíčovému argumentu euroskeptiků. Švédsko je možná jednou z nejlépe připravených zemí na euro, ale právě proto by údajně mělo zůstat mimo. Odpůrci jednotné měny upozorňují, že všechny tři státy Evropské unie s vlastní měnou – Británie, Dánsko a Švédsko – dosahují vyšších temp růstu než slavná eurozóna. I na tuto námitku má Göran Persson odpověď. Švédsko je na tom dnes lépe právě proto, že ostatní státy očekávají vstup země do eurozóny. Pokud nevstoupí, investoři a obchodníci odvrátí od Švédska svou přívětivou tvář. Premiér se s řadou analytiků shoduje v tom, že zavedení eura znamená vyšší hospodářský růst. Agentura Reuters ve svém rozboru dochází k závěru, že podobný názor převažuje i mezi představiteli švédského bankovního sektoru. Zdravé švédské banky mají totiž velkou šanci uspět v evropské konkurenci. S bankéři souhlasí i větší část švédských podnikatelů.
Pozorovatelé upozorňují, že za všemi více či méně racionálními argumenty odpůrců eura se skrývá jakýsi pocit nadřazenosti. Švédové si zkrátka myslí, že dokážou spravovat stát mnohem lépe než ostatní národy. Dosavadní výsledky jim ostatně dávají za pravdu – mnohá hodnocení ekonomického, sociálního i technologického rozvoje řadí Švédsko společně s dalšími skandinávskými zeměmi na světovou špičku.
Ve jménu modernizace.
Pocit nadřazenosti, který by vedl k izolaci, však také může v podmínkách globalizace zbrzdit další rozvoj. Právě tak argumentuje bývalý premiér Carl Bildt v článku, který zveřejnily Financial Times. Tvrdí, že tradiční švédská neutralita byla v minulosti nejen otázkou geopolitické nutnosti, ale také ideologickou volbou spojenou s mýtem o vyšší formě společnosti v zemi. Tento mýtus je neudržitelný, tvrdí Bildt. V posledních pětadvaceti letech Švédsko údajně klesalo z pozice relativně bohatého státu k průměru Evropské unie a zaostalo za svými severskými sousedy. Nyní riskuje, že nezíská výhody, které by přinesla rozsáhlejší obchodní výměna. „Hlasování proti euru by bylo obrovským neúspěchem pro síly modernizace a reformy,“ prohlašuje Bildt.
