Pro zahraniční firmy je zajímavých přibližně sto milionů lidí
Pokud se vaše firma nezabývá právě výrobou čínských jídelních hůlek, pak velikost čínského trhu rozhodně nereprezentuje často propagovaný údaj 1,2 miliardy lidí. Důvod je jasný. V roce 1999 dosáhl průměrný roční příjem na jednu čínskou zemědělskou domácnost hodnoty 268 USD. Při posuzováni této hodnoty je pak dobré mít na paměti, že 70 procent obyvatel Číny žije stále na vesnici. Hlavní část čínské koupěschopné poptávky se tedy soustřeďuje do velkých měst převážně na východním čínském pobřeží. A nákupy zahraničních výrobků se rovněž netýkají všech obyvatel těchto měst, ale pouze určité skupiny. Liga měst. Hovoříme–li tedy o čínském trhu, hovoříme o zhruba 100 milionech lidí s relativně dostatečnými finančními zdroji, kteří žijí v nejvýznamnějších čínských městech. Pro praktické potřeby marketingu jsou potřebné údaje o rozložení koupěschopné poptávky v jednotlivých čínských oblastech a o koupěschopné poptávce v různých věkových a sociálních skupinách. Ani největší maloobchodní řetězce operující v Číně neaspirují na to, mít své obchody ve všech velkých čínských městech. Je proto důležité vybírat taková města, která splňují předpoklad logistické dostupnosti a ve kterých zároveň existuje dostatečná potenciální poptávka spolu s reálnou koupěschopností potenciálních zákazníků. Z tohoto pohledu lze čínská města podle údajů marketingové společnosti DS Market Research rozdělit do tří skupin. Zahraniční firmy v oblasti spotřebního zboží se soustřeďují zejména na spotřebitele z prvních dvou skupin. Do první ligy zařazuje DS Market Research šestnáct měst, v nichž počet obyvatel přesahuje dva miliony. Přestože celková populace těchto měst dosahuje hodnoty pouze málo přes pět procent, její podíl na HDP je 24 procent. Díky tomu je disponibilní příjem v těchto městech výrazně nad čínským průměrem. Pracující v Pekingu, Šanghaji či Kantonu dosahují průměrných ročních příjmů nad 1900 USD. Proto se většina zahraničních firem soustřeďuje do těchto měst. Do druhé ligy řadí stejný zdroj 65 měst s populací nad 500 tisíc lidí. Průměrný příjem v těchto městech je nižší než v první lize. Přesto jsou spotřebitelé i v této skupině relativně informováni a distribuce poměrně rozvinutá. Některá z těchto měst mají díky své poloze (blízkost Hongkongu, Tchaj–wanu, Šanghaje či Pekingu) disponibilní příjmy na úrovni měst z první ligy. Třetí liga je pro zahraniční firmy z oblasti spotřebního zboží nezajímavá. Možnosti věkových skupin. Jedináčci v prosperujících čínských městech jsou nazýváni malí císaři. Tyto děti, které jsou výsledkem státní politiky jednoho dítěte, rodina velice rozmazluje. Tím, že na jedno dítě finančně přispívají vedle rodičů i dvoje prarodiče, jsou vynakládané prostředky na toto dítě významné. Z toho profitují výrobci hraček, nápojů, potravin, oblečení… a také poskytovatelé rychlého občerstvení. Firmy v oblasti spotřebního zboží vstupující na čínský trh usilují zejmé–na o vliv na takzvané mladé profesionály, kteří těží z možnosti pracovat pro zahraniční firmy v Číně. Mají určitou představu o nových trendech a jejich ochota přijímat zahraniční produkty je vyšší než u jejich rodičů. Díky práci pro zahraniční společnosti mají rovněž dostatečný příjem. Typickým představitelem této skupiny je Číňan ve věku 22 až 35 let se značkovou tenisovou raketou v jedné ruce a s mobilním telefonem ve druhé. Ztracená generace. V přímém protikladu s mladými profesionály stojí věková skupina od 45 do 55 let. Ztracená generace je produktem ekonomických změn, kterými Čína prochází. Příkladem může být jeden z mnoha řidičů taxi ve velkých čínských městech, který ztratil špatně placené, ale stabilní místo v některém z čínských státních podniků. Nyní řídí taxi. Vedle zpětného zrcátka si pověsil fotku Maa a hovoří nostalgicky o starých dobrých časech. Představitelé této skupiny, kteří mají problémy se vyrovnat se změnami, neinklinují k zahraničním značkám a jejich zákaznické rozhodování je motivováno zejména cenou. Samostatnou skupinu pak tvoří senioři (60 let a více). I čínská populace totiž stárne. Zatímco v roce 1985 se tato věková skupina na celkové populaci podílela pěti procenty, nyní je to již přes sedm procent. To přineslo zvyšování výdajů na léky a zdravotnictví. Díky tomu přišlo do Číny množství zahraničních výrobců z oboru farmacie a zdravotní techniky. Jak se však generace seniorů vyrovná s novou zdravotní reformou, zavedenou v Číně od tohoto roku, a jaké dopady to bude mít do hospodaření firem z oblasti farmacie a zdravotnictví vůbec, ukáže až čas. Kdepak levná pracovní síla. Stejně zavádějící jako údaje o velikosti čínského trhu jsou také pověsti o levné čínské pracovní síle. Podle údajů, které poskytla čínská firma Shanghai Pudong New Area International Exchange Center, založená pro podporu zahraničních investic směřujících do nové šanghajské rozvojové zóny v Pudongu, dosahuje průměrný čistý měsíční příjem sekretářky pracující pro zahraniční firmu v této oblasti 360 USD. Průměrný čistý měsíční plat obchodního zástupce s vysokoškolským vzděláním se třemi až pěti lety praxe se pohybuje od 600 do 1000 USD. Také v Nankingu, dalším velkém městě v blízkosti Šanghaje, nelze hovořit o levné pracovní síle. Komise pro zahraniční vztahy ve městě Nanking uvádí, že čistý měsíční příjem absolventa univerzity dosahuje 290 USD. Měsíční čisté průměrné platy inženýrů a obchodních zástupců s praxí činí 500 USD. Nelze se proto příliš pozastavovat nad následujícími údaji: měsíční čisté platy čínských zaměstnanců ve společném podniku americké firmy Gillette v Šanghaji dosahují u dělnických profesí 290 USD, hlavní inženýr pobírá čistý měsíční výdělek 900 USD. Ještě více platí americký Xerox či Kodak. Čisté měsíční platy místního managementu u těchto firem přesahují 2800 USD.
