Nováčci seberou část peněz regionům na západě
Euroskeptici považují rozvojové a regionální fondy Evropské unie za mrhání veřejnými penězi. Eurooptimisté zase popisují, jak právě tyto fondy povzbudily nebývalý rozvoj zemí, jako je Irsko, Španělsko či Portugalsko. Současná diskuse o budoucnosti rozvojové pomoci v rozšířené EU boří mnohé mýty nadšenců i kritiků.
Britští euroskeptici se svou kritikou kohezního a strukturálních fondů nikdy netajili. Dokonce i labouristický ministr financí Gordon Brown navrhoval, aby se rozvojová pomoc nepřidělovala z Bruselu, nýbrž pouze v rámci jednotlivých členských států. Právě z Británie a především jejích chudších regionů však dnes zaznívá obava, že po letošním rozšíření EU o deset nových členů – včetně Česka – ztratí na peníze nárok. Velká část financí z fondů EU totiž poputuje na chudý východ. S nižší podporou se budou muset smířit ostrovní podnikatelé. Britský veřejný sektor zase získá ze společného rozpočtu unie méně příspěvků na budování infrastruktury.
„Britské regiony přijdou o tři miliardy liber,“ upozorňuje list The Times, který má jinak blíže spíše k euroskeptikům. Deník cituje zástupce regionu Severní Anglie v Bruselu Stephena Howella, který prohlašuje: „Bruselské peníze jsou velmi důležité. Byly jedním z hlavních zdrojů financování regenerace severovýchodu. Pokud se sníží o 40 procent, je možné, že uděláme také o 40 procent méně práce.“
Z hlediska celkových potřeb britské ekonomiky jsou přitom ony tři miliardy liber, rozložené do sedmi let, zcela zanedbatelnou částkou ve srovnání s tím, jaká suma má putovat do malé České republiky. V letech 2004–2006 to má být 80 miliard korun, později zřejmě ještě více.
Požehnání? Jak pro koho.
Mohlo by se zdát, že peníze z fondů EU jsou pro konkrétní region či zemi opravdovým požehnáním. Ani to však není vždy pravda. Bruselský komisař pro regionální záležitosti Michel Barnier přiznává, že ne všechny země dokázaly financí efektivně využít. Zatímco Irsko je úspěšným příkladem, Portugalsku se údajně nepodařilo investicemi dostatečně nastartovat růst produktivity. Je možné, že i Portugalcům se třeba při lákání investic budou jednou moc hodit silnice, při jejichž výstavbě unie pomohla. Irové ale dokázali více. Peněz z fondů využili ve velké míře při zavádění moderních technologií a rozvoji lidských zdrojů.
Barnier, který má bohaté zkušenosti z francouzských podnikatelských i politických kruhů, přichází s reformními návrhy. Ty mají povzbudit také další země k tomu, aby následovaly irský model. Komisař otevřeně připouští, že peníze z evropských fondů v minulosti šly na „politicky významné“ projekty, aniž by výrazněji přispěly k růstu produktivity. Hodně se investovalo zvláště do silnic či železnic, ale málo do „laboratoří“.
Na neefektivnost evropského systému pomoci regionům poukázala i jedna ze studií Světové banky. Tato forma podpory je údajně neefektivní, nedostatečně podložená ekonomickou teorií a špatně prováděná. Často prý povzbuzuje iniciativu jinde, než je třeba.
Určitý posun priorit se už však zřejmě projevil při jednání Evropské komise s přistupujícími členskými zeměmi. Tak kupříkladu Česko by sice mělo značnou část z oněch 80 miliard věnovat na výstavbu dopravní infrastruktury, neboť v této oblasti má pořád co dohánět. Jsou tu ale i další významné priority: podpora podnikání včetně inovací ve firmách, rozvoj lidských zdrojů, obnova venkova a ochrana životního prostředí.
Na mnoha frontách.
Aby však Michel Barnier dokázal své představy prosadit, bude muset bojovat na několika frontách. Komisař hodlá vzhledem k rozšíření EU podstatně zvýšit částku, kterou unie ze svého rozpočtu na regionální rozvoj věnuje – zřejmě až na úroveň 50 miliard eur ročně. Do roku 2006 jsou čísla daná, nyní se začíná vést boj o rozpočtový rámec na příští sedmileté období 2007-2013.
Tato Barnierova vize je ovšem trnem v oku pro čisté plátce do evropského rozpočtu. Šest zemí – Německo, Francie, Británie, Nizozemsko, Švédsko a Rakousko – společně žádá, aby se celkové výdaje naopak snížily a nepřekračovaly úroveň jednoho procenta hrubého národního důchodu (GNI) Evropské unie. Hans Eichel, německý ministr financí, dává jasně najevo, že jeho země, která platí do společného rozpočtu nejvíce, už nemíní být dojnou krávou. Němci přicházejí se silným argumentem. „Evropská komise nás kritizuje za schodek v německém rozpočtu a zároveň žádá, abychom platili více do rozpočtu evropského,“ říkají. Pokud by Němci se svými spojenci svou úspornou představu prosadili, položka regionálních fondů by byla na ráně, škrtat by se pravděpodobně začalo především v ní. Berlín je však dostatečně ohleduplný vůči přistupujícím zemím. Zkrátka chce, aby se staří členové vzdali peněz ve prospěch nováčků, kteří na ně budou mít podle pravidel nárok.
Barnier čelí tlaku i z opačné strany. Dosavadní příjemci evropských peněz na rozvoj, a mezi nimi na prvním místě hyperaktivní Španělé, chtějí zachování současného systému. Zároveň požadují, aby tok financí neustal ani u těch regionů, které na ně po rozšíření EU formálně ztratí nárok, protože už ve srovnání s průměrem unie nebudou tak chudé. Španělé nejsou sami. Předseda Výboru regionů EU Albert Bore vyzval šéfa Evropské komise Romana Prodiho, aby neustupoval tlaku čistých plátců. Sám Bore stojí v čele městské rady britského Birminghamu, který by také mohl přijít o stamiliony liber. Evropský regionální rozvojový fond (jeden ze strukturálních fondů) má přece vynikající výsledky, hájí svůj postoj Bore.
Kontrolovaný tok na východ.
Albert Bore se před několika měsíci také ostře postavil proti tomu, aby převážná část rozvojové pomoci směřovala do nových členských zemí. Právě s takovým doporučením přišla totiž skupina odborníků, kteří na žádost Romana Prodiho a pod vedením belgického akademika Andrého Sapira vypracovali zprávu, v níž žádali zásadní změnu priorit evropského rozpočtu. Vedle zemědělských výdajů se terčem jejich tvrdé kritiky staly právě strukturální fondy. „Taková pomoc by měla být omezena výhradně na chudší regiony a přistupující země,“ uvedl ve své zprávě Sapirův tým. Albert Bore netajil své zděšení nad tím, že se „zpochybňuje původní regionální politika EU, která by měla být nahrazena pouhou regionální pomocí chudším členským státům.“
Komisař Barnier nyní přichází se šalamounským řešením. Celkový balík rozvojové pomoci má být napříště rozdělen půl na půl mezi staré členské země a nováčky. Když tento Francouzův návrh (včetně navýšení celkové částky) uslyšeli v Severozápadním Walesu, neskrývali potěšení. Tento region si totiž zachová nárok na miliardu liber z bruselské kasičky. „Michel Barnier bojuje za Wales a jiné chudé oblasti Řecka, Španělska, Itálie a východního Německa,“ napsal list Daily Post z Liverpoolu.
Avšak ani pro nové členské země by nový Barnierův návrh vůbec neznamenal žádné Waterloo. Kdyby komisařův názor převládl, Česko by pořád mohlo v letech 2007-2013 počítat s ještě větším balíkem peněz na rok než v nynějším přechodném období 2004-2006. Dost možná by se pak dostalo na maximum svých možností tyto peníze absorbovat.
Jisté je, že diskuse o budoucím rozpočtu budou ještě velmi ostré. Zapojí se do nich Česko a další nováčci. Ve stejnou dobu začnou sami peníze z kohezního a strukturálních fondů vytahovat. Obojí spolu souvisí. „Na tom, jak budeme schopni přidělené peníze čerpat, závisí naše vyjednávací pozice na rozhovorech o budoucím rozpočtu,“ říká Dan Michal, šéf pražsko-bruselské poradenské společnosti PBA Group (dříve JZ&P).
Barnier versus podvodníci.
Michel Barnier má za lubem ještě jednu novinku. Chtěl by do budoucna výrazně zjednodušit celý komplikovaný systém finančního řízení a kontroly čerpání ze strukturálních fondů. Rád by předal ještě více pravomocí v této oblasti samotným členským státům.
Tady jsou však kamenem úrazu poznatky Evropského účetního dvora. Ten loni přišel na to, že se dosud nepodařilo zabránit nejen neefektivnímu čerpání, ale ani finančním podvodům. Pořád se objevují případy, kdy příjemce dostal více peněz, než by měl, nebo finance využil na jiný účel, než slíbil. Například v Itálii vyšetřovatelé zkoumají případ, kdy organizátoři školicích kursů na internetu získali díky falešným fakturám téměř 1,5 milionu eur z peněz EU, ačkoliv jejich celkové náklady činily jen 700 tisíc. Takové kauzy vedou Brusel spíše k tomu, aby v rozporu s Barnierovým předsevzetím kontrolu zpřísňoval. Problémem je podle účetního dvora také to, že členské státy vykazují vyšší předpoklady čerpání, než odpovídá jejich schopnostem peníze absorbovat.
Přísnost Bruselu se podle všeho projevila i ve vztahu k přistupujícím zemím, u nichž Evropská komise zkoumala veškeré detaily toho, jak je nastavena finanční kontrola. Je pravděpodobné, že to, co zpočátku prošlo oněm italským podvodníkům, nebude v Česku vůbec možné. Ostatně v celé EU se situace postupně zlepšuje. I účetní dvůr uvádí, že oproti předchozímu rozpočtovému období 1994-1999 jsou nyní finanční podvody vzácnější.
