Pro státní podporu bydlení by měla být zavedena jednotná pravidla
Pozornost věnovaná v Česku hypotečním úvěrům a situaci na trhu nemovitostí opět roste. A nesouvisí to jen s dominantním tématem posledních dnů – vážnými problémy některých velkých finančních ústavů ve Spojených státech amerických. Ve střední Evropě je však bankovní prostředí naštěstí nesrovnatelně zdravější, makléři i klienti přistupují k hypotékám nepoměrně zodpovědněji – podobné problémy, jako mají Američané, tedy nehrozí. Místo omílané, dnes už dost nepřesné fráze „hypoteční krize“ se proto naštěstí stále více dostává i na „běžnou“ agendu. Jako hypotečnímu bankéři mi to samozřejmě dělá radost. Jen se někdy musím nad popisovanou situací zamýšlet, abych si uvědomil, o čem se vlastně mluví. Vezmu do ruky jedny noviny a dočítám se, že zájem o nové byty nyní pomalu roste. V jiných se pro změnu píše, že růst českého trhu s byty končí. Na stejné stránce se však dozvídám, že ceny bytů (v Česku) vzrostly o čtvrtinu.
Nic se nestalo
Z mého pohledu se nic dramatického na trhu s nemovitostmi nestalo. To, že letošní rok bude na transakce slabší než loňský, jsme všichni očekávali. Nedokázali jsme jen odhadnout o kolik. Ani nyní nevíme, jak bude celý rok na hypotečním trhu vypadat. Víme, že se loňsku pravděpodobně nevyrovná, určitě však nepůjde o dramatický propad nebo o změnu jeho fungování. Na nemovitostním trhu se nic zásadního neděje. Ceny razantně neklesají, ani se nikam nešplhají. Jen se snad trochu prodloužila doba realizace.
Posledním šlágrem se stala státní podpora k hypotečním úvěrům. Nyní to skutečně vypadá tak, že by zase mohla nastat její výplata. Všiml si toho i týdeník EURO (EURO 37/2008). Hltám spekulace, kolik peněz ze státního rozpočtu to bude a jak to bude nespravedlivé pro ty, kteří na parametry státní podpory nedosáhnou.
Možná je to proto, že se o státní podpoře hypoték v období nižších úrokových sazeb dlouho nemluvilo. Možná se lidé v poněkud složitě nastavených kritériích zcela neorientují. Každopádně vnímám, že se v oblasti státní podpory občas míchají hrušky s jablky. Proto se pokusím uvést věci trochu na pravou míru.
Jen na starý byt
Skutečně to vypadá tak, že někteří klienti do 36 let mohou opět mít od příštího roku nárok na dotaci svých splátek. Hlavní podmínkou však je, že si koupí víc než dva roky starou nemovitost. Může to působit nelogicky, ale je to tak. Důvod je prostý – do současnosti přežila pouze tato podpora k hypotékám. Ta vznikla jako doplněk k systému podpory poskytované plošně na pořízení veškerého nového bydlení. V kombinaci dvě podpory (první na staré a druhá na nové bydlení) logiku dávaly. Podpora vázaná na nové bydlení však už neexistuje, a proto se ve vzduchu vznáší otázka: Proč stát podpoří jen lidi, kteří si kupují starý byt?
Druhou stranou mince je, že podporu, na kterou by dnes teoreticky měli nárok, mnoho lidí stejně nedostane. Důvod je prostý: Včas (při uzavírání smlouvy o hypotečním úvěru) si o ni u státu nepožádali. Ze zkušenosti víme, že se naši klienti do vyřízení žádosti nehrnou, přestože jim vždy tento krok doporučujeme. Přitom jde pouze o vyplnění jedné žádosti a výsledkem může být v budoucnu úspora třeba několika set korun měsíčně. Zato je národním sportem smlouvat o každou setinu na úrokové sazbě, která ve finančním vyjádření znamená mnohem méně.
Logický závěr
Také je třeba vysvětlit další „hruškojablko“. Není pravda, jak se někdy píše, že státní podporu mohou obdržet pouze úvěry do výše 800 tisíc (v případě bytu) či 1,5 milionu korun (rodinný dům). Nárok mají také vyšší úvěry, ale podporovaná bude jen jejich část do uvedené maximální částky.
Nakonec logický závěr. Nastavení státní podpory bydlení (kam patří i hypotéky) by si určitě zasloužilo, aby byla zavedena jednotná pravidla, jež budou měřit všem lidem, kteří chtějí bydlet, stejným metrem. Ostatně z ministerstva financí nedávno zazněl silný hlas právě v tomto smyslu.
Polemika
Na článek redaktorky týdeníku EURO Petry Pelantové Návrat dotací k hypotékám (EURO 37/2008) zareagoval předseda představenstva a generální ředitel Hypoteční banky Jan Sadil.
