Z balkonu tu můžu chvíli sledovat, že v nákladně zařízeném pivovaru Lindr Mžany si architekt pohrál s každým detailem.
A perfekcionismus se tu drží dodnes, napadá mě, když si prohlížím naprosto výstavně vyleštěnou 500litrovou měděnou varnu.
„Dneska jsem tu od pěti od rána.
První hodinu se připravuju, deset hodin vařím, hodinu pak uklízím,“ popisuje Horák svůj pracovní den. Pivo tady vyrábí od října 2014, kdy se minipivovar rozjel. Ač neměl potřebné vzdělání, majitel prostě určil, že sládkem bude právě on. Dnes už by prý Horák neměnil. Než začal v Mžanech vařit, prošel v Praze jen třítýdenním kurzem. Várky tu zakládá v průměru dvakrát až třikrát do týdne, všechno čepované pivo se spotřebuje v restauraci. „Místní voda je špatná. Bereme ji tedy z hradeckého řadu a upravujeme,“ pokračuje Horák.
I když mžanský Lindr nabízí klasickou desítku, nepohrdl jsem její ochucenou variantou Šípek. Do světlého výčepního piva se 3,7 procenta alkoholu přidává sládek výluh z šípku, což je patrné ve vůni i narůžovělé barvě desítky. V lehké a nijak hořké chuti se mírná ovocitost šípku proplétá s chmelovým odérem, díky čemuž je pivo svěží. V létě stejně jako v zimě.
Řada přišla i na světlý ležák Mžaňák. I toto pivo se 4,9 procenta alkoholu prochází stejně jako Šípek trojitým chmelením. Vůně prozrazuje, že Horák při vaření rozhodně nešetří ani sladem. Dvanáctka má příjemnou hořkost, plné tělo, a i když je znát silnější alkoholový náboj, rozhodně nepůsobí těžce. Mžaňák má velmi dobrou pitelnost a řadí se mezi vrcholné světlé ležáky v Česku.
Lindr Mžany Mžany 21, Nechanice Sládek: Petr Horák
