Je těžké být odborářem v době, kdy fakticky neexistuje nezaměstnanost a firmy si mezi sebou přeplácejí zaměstnance. To je třeba přijít s pořádným bubnem, aby si někdo všiml, že je tady nějaký Středula. Desetiprocentní zvýšení platů státních úředníků a dalších zaměstnanců státu, a to hned od září, je nepochybně bubnem dost hlasitým. Leč duní notně falešně.
Jestli je totiž tato vláda v něčem úspěšná, tak v tom, jak daňovým poplatníkům zdražuje správu jejich státu. Ještě v roce 2013 činil objem platů všech lidí placených státem 134 miliard. Letos je to už skoro 162 miliard a tempo dost prudce nabírá rychlost a nejen odboráři, ale i vláda chce v rozpočtu, který do voleb připraví a schválí, ještě šlápnout na plyn. Roste i počet zaměstnanců státu. V roce 2013 jich bylo 413 595, letos jich má být 444 281.
My všichni zaměstnanci a podnikatelé, kteří tenhle cirkus platíme, se nutně musíme ptát, co že za naše peníze dostáváme oproti tomu roku 2013 navíc. Funguje lépe zdravotnictví, je na ulicích bezpečněji, vycházejí ze škol lépe vzdělané děti? Slouží státní úřad občanovi lépe, než sloužil? Je třeba snazší postavit si domek? Nebo je to všechno stejné, či horší? Podnikatelé trestaní za sebemenší opomenutí astronomickými pokutami, byrokracií a šikanovaní stále přibývajícími, nicméně zbytečnými kontrolami to vědí moc dobře.
Pro takto drastický růst výdajů státu na platy zaměstnanců neexistuje žádný racionální důvod a žádný dobrý hospodář by ho ve své firmě nikdy nedopustil. Nebo snad mzdové náklady Agrofertu narostly za poslední čtyři roky o více než dvacet procent? Je to tak sladké, chlubit se rozpočtem s přebytkem, který vznikl z dárků z Bruselu a zastavením investic, a přitom rozdávat volební koblihy necelému půl milionu státních zaměstnanců za naše peníze.
Čtěte další komentáře autora:
