S o c i á l n í m í r
Silným německým odborovým centrálám došla trpělivost. Zemí otřásají výstražné stávky, které by v případě nesplnění odborářských požadavků mohly vážně ochromit celou zemi.
Čtvrtek 3. února. V Bádensku-Württenbersku začíná čtvrté kolo jednání o platech ve strojírenství. Odbory požadují pro osm set čtyřicet tisíc zaměstnanců zvýšení základních mezd o šest a půl procenta. Zaměstnavatelé jsou neústupní - dvě procenta navíc a k tomu jednorázovou odměnu půl procenta roční mzdy. Předehra: dvě stě padesát tisíc lidí je ve varovné stávce. Odezva: Neustoupíme nátlaku.
A přece. Těsně před jednáním předkládá sdružení strojírenských podniků Gesamtmetall nový návrh. Platy stoupnou o 2,3 procenta, odměna bude stejná. Na této nabídce nic nezměnila ani zatím poslední schůzka v Leinfelden-Echterdingenu. Odpověď odborů se nemění - je to nepřijatelné. „Návrh není možné akceptovat, tvrdošíjně opakuje šéf bádensko-württenberského odborového sdružení IG Metall Berthold Huber. Další pokus, jak odvrátit hrozbu regulérních stávkových protestů, jež by zcela ochromily nejsilnější průmyslové odvětví ve Spolkové republice, proběhne 9. února. Tedy o dva dny dříve, než vyprší ultimátum mocného odborového svazu. Po tomto datu se stanou výhružky odborářů, že přeruší práci, skutečností.
„Nepopírám jistou rezignaci, připouští Huber. Dodává, že v současné hospodářské situaci si nedokáže představit takovou nabídku zaměstnavatelů, která by odbory a zaměstnance uspokojila. Jejich požadavky jsou totiž na hony vzdáleny ochotě a možnostem společnosti, firem i státu. Na 8. února - bez ohledu na další případný návrh - vyzvaly proto odbory strojaře k dalšímu kolu varovných stávek. Bez těch se ostatně neobešlo ani čtvrté zápolení o výši mezd v odvětví. Naléhání odborářů uposlechlo sto padesát tisíc lidí. „Soupeřící strany by měly najít kompromis, vložil se do sporu prostřednictvím agentury DPA kancléř Gerhard Schröder.
Příměří skončilo, vzhůru do boje
Střet o výši platů ve strojírenství a elektrotechnice mezi odborovým svazem IG Metall a kapitány průmyslu se vyhrotil před dvěma měsíci. Boj o zvýšení mezd pro tři a půl milionu lidí, kteří v odvětví pracují, nabral na síle, sotva uplynula takzvaná mírová lhůta - počítá se vždy od nástupu nové vlády a nesmějí v ní být použity prostředky sociálního boje. Stalo se tak 29. ledna: Na ztroskotání rozhovorů o mzdových tarifech na letošní rok mezi odborovými předáky a podnikatelským svazem Gesamtmetall reagovalo podle údajů odborů sto tisíc zaměstnanců.
Stávky - tyto i následující - se zatím omezily na západoněmecké spolkové země. Protesty na východě mají následovat.
Zástupci odborů poukazují na skutečnost, že v uplynulých dvou letech projevili zaměstnanci velkou zdrženlivost a přistupovali na minimální nebo žádné zvyšování platů výměnou za sliby nárůstu pracovních příležitostí. Počet lidí bez místa se však nejen nesnižoval, ale naopak ještě rostl.
Jediná možnost - konfrontace
Podnikatelský svaz Gesamtmetall zase argumentuje složitou situací mnoha podniků, které si nemohou dovolit výrazné zvýšení mzdových nákladů, přesto však podnikatelé nakonec minulý týden předložili vstřícnější návrh. Vyplacení jednorázové odměny ve výši půl procenta roční mzdy, a to ještě v závislosti na hospodářských výsledcích jednotlivých firem, však odbory odmítly jako nedostatečné. Tato odměna by totiž znamenala přilepšení jen asi o dvacet marek na měsíc.
Hra o tarify je v německém strojírenství tradičně plná napětí. Tato branže je nejen největším průmyslovým odvětvím v zemi, ale má i vůdčí pozici při mzdovém vyjednávání pro ostatní obory. Co si vybojuje, je precedentem. Na to, jak dnes už vyhlášená válka dopadne, čekají i zaměstnanci veřejných služeb a pracovníci bank. Cesta přímé konfrontace je přitom poslední možností, jak dosáhnout úspěchu.
Svaz podnikatelů nemá však pro měření sil s početnými odbory IG Metall nejlepší výchozí pozici. Stačí si jen vzpomenout na jeho debakl v roce 1995, kdy v souboji s odbory žalostně prohrál. Také nová spolková vláda nemá pár měsíců poté, co se ujala úřadu, příliš mnoho šancí konflikt ustát.
IG Metall se nicméně sám dostal pod tlak v říjnu 1997. Tehdy vyhlásil tak-zvaný „konec skromnosti . Očekávání zaměstnanců spojená s více než šestiprocentním přidáním na platech jsou však nyní příliš vysoká. Například německý Institut pro hospodářský výzkum (DIW) považuje za reálný pouze tříprocentní nárůst mezd.
Výzvy uposlechly statisíce
Na vlastní kůži pocítí dopad tíživé ekonomické situace především východoněmecké podnikatelské svazy, které mohou očekávat doslova úprk pracovních sil za vyššími výdělky na západ. Východoněmecké firmy dokonce raději zkracují výpovědní lhůty, aby vyšli zájemcům o změnu místa vstříc. Co nejvyšší úbytek zaměstnanců jim totiž umožní bez větších sociálních bouří překonat dobu do uzavření nových dohod. Podle expertů jde ovšem o riskantní krok, protože rozsáhlý odliv pracovních sil může vést nejen ke konečnému zhroucení plošných mzdových tarifů na východě, ale i k zániku samotných východoněmeckých podnikatelských svazů.
Zaměstnavatelé v Sasku našli kuriózní řešení katastrofického scénáře. Umožnili členským firmám kvůli možným změnám mzdových sazeb krátkodobé opuštění svazu. Tyto podniky, nyní už nečlenové, by takto nemusely respektovat případné nové tarifní smlouvy. Zmíněný návod platí už také v Durynsku.
Stávky poškozují podniky
Druhá největší zemská organizace silné centrály IG Metall, která jen v Bádensku-Württenbersku sdružuje osm set čtyřicet tisíc členů z celkového počtu 3,4 milionu odborářů, ovšem rovnou zvolila krajní prostředek sociálního boje. V této spolkové zemi a okrese Küste přerušilo podle údajů IG Metall hned v první protestní vlně v závěru ledna práci 122 tisíc zaměstnanců ve tři sta osmdesáti podnicích. Postižena byla především firma Daimler-Chrysler v Sindelfingenu, kde uposlechlo výzvy odborů dvacet tisíc pracovníků. V okrese Küste následovalo jejich příkladu dalších osmatřicet tisíc lidí ve sto pěti firmách, sociální nepokoje se šířily od holandské po polskou hranici. V severním Porýní-Westfálsku dosáhl počet stávkujících v osmi set podnicích sto tisíc. Jejich akce má být signálem pro nespokojence v Berlíně, Braniborsku a Bavorsku.
„Chceme podat centrále IG Metall ruku a uvítáme, když se zaměstnanci budou podílet na zisku. Nová flexibilní forma vánoční odměny je moderním a spravedlivým způsobem podílu na zisku, ujišťoval po prvních stávkových otřesech prezident Gesamtmetall Stupmfe. Zároveň se však netajil ostrou kritikou počínání odborářů. „Varovné stávky poškozují podniky, prohlásil v Kolíně nad Rýnem pro agenturu DPA. Zdůraznil přitom, že odbory vyhrocují atmosféru kolem mzdového vyjednávání, a stěžují tak dosažení dohody. Podle něj musí odboráři ze svých požadavků notně slevit.
S jeho názorem souhlasí i poslankyně Zelených ve Spolkovém sněmu Margareta Wolfová a Thea Dückertová: „V období konjunktury jsou stávky to poslední, co bychom mohli potřebovat. Jistou naději představuje pro odpůrce razantního postupu projekt spolkové vlády Sdružení pro práci. Ten by měl přinést jakousi generální dohodu státu a odborů. Ty nebudou požadovat zvyšování mezd, a dají tím prostor pro vznik nových pracovních míst. „Šance tohoto sdružení ovšem klesnou na nulu, pokud odbory přivodí podnikům stávkami ztráty. Jestliže takto tratící podniky ještě budou muset zvednout mzdy, může je to zruinovat, upozornil v rádiu Berlin Aktuell prezident podnikatelského svazu Stumpfe.
Nákaza se šíří
Podobná situace jako ve strojírenství nastane zřejmě i ve sféře veřejných služeb, kde jsou rovněž v běhu rozhodující jednání. Zaměstnanci tohoto sektoru sdružení v odborovém svazu ÖTW (3,2 milionu členů) vyrukovali totiž s překvapivým požadavkem pětiapůlprocentního zvýšení platů. Zaměstnavatelé ale nabízejí sotva dvě procenta. „Pokud se zaměstnavatelé domnívají, že svůj požadavek nemyslíme vážně, může se stát, že po IG Metall vstoupí do stávky také ÖTW, varoval šéf svazu Herbert Mai. Spolkovému ministru vnitra Otto Schilymu (SPD) tak nezbylo než konstatovat: „Pozice obou znesvářených stran jsou si velmi vzdálené. A Mai nové spolkové vládě vzkazuje: „Říkám zcela jasně, že rudozelení nemohou počítat se žádným tarifním rabatem. Vyjednavač další odbojné centrály DAG Christian Zahn současně zaměstnavatele nabádá, aby nepodceňovali náladu svých podřízených. Pro obě odborové komuny však připadá zvýšení mezd v úvahu jen tehdy, pokud odpadnou příplatky za přesčasy.
Boj za lepší výdělky předpokládají DAG a HBV také v bankovnictví. Po rozhovorech se zaměstnanci předáci obou odborových sdružení konstatovali, že dosavadní nabídka ze strany zaměstnavatelů je ubohá a politováníhodná. Kritizovaná strana ovšem dosud žádnou nabídku nepředložila a chce si nejprve vyjasnit novou platovou strukturu. „Pokud zaměstnavatelé něco nepodniknou, stojí v jasné opozici vůči odborům, uvádějí shodně DAG a HBV. Jednání v zájmu 470 000 pracovníků by měla pokračovat 1. března.
Na vlně stávek
Vlna stávek v kovoprůmyslu, která koncem ledna otřásla Německem, postavila koalici kancléře Gerharda Schrödera před další zatěžkávací zkoušku. Jako vždy nejde o nic jiného než o peníze a obě soupeřící strany, odbory i zaměstnavatelé, jsou neoblomné a nehodlají ze svých požadavků nic slevit.
I když konečné rozhodnutí o zvyšování mezd padne až v polovině února, na podstatě věci - dlouhodobě neřešených problémech resortů a nekonečných oživujících výdajích státu - samotný verdikt cokoliv vyřeší jen stěží. Strojírenský a elektrotechnický průmysl jsou největšími zdroji pracovních příležitostí v zemi - na živobytí si v nich vydělává na 3,5 milionu Němců. A v odborových bitvách - například v boji za 35hodinový pracovní týden - přebírají vedoucí roli.
Ve mzdovém pokeru jde o miliardy. Jen v roce 1997 v celé branži činila suma vyplacených mezd a záloh na ně podle údajů podnikatelského svazu Gesamtmetall více než 230 miliard marek. A procento mzdového nárůstu, které nyní odboráři požadují, se rovná zhruba 2,3 miliardy marek.
Konec varování
Vláda kancléře Schrödera se oprávněně obává 11. února. Pokud tento den nebude ke spokojenosti německých odborů podepsána dohoda o 6,5procentním zvýšení platů ve strojírenství a elektrotechnickém průmyslu, začnou zemí otřásat další vlny stávek. Na rozdíl od těch, které proběhly koncem ledna, nebudou pouze varovné.
Strojírenství a elektroprůmysl zahrnují více jak tucet oborů, výrobu automobilů a stavbu lodí, ale i jemnou mechaniku, letecký a kosmický průmysl. V záři reflektorů stojí sice velké koncerny, ale ve skutečnosti jsou oba obory silně středněstavovými. Jen 2,6 procenta firem má více než tisíc pracovníků a 3,7 procenta podniků 500 až 1000 lidí. Více než dvě třetiny firem pak zaměstnává kolem stovky pracovníků.
V devadesátých letech nabízela obě odvětví spoustu pracovních příležitostí, od roku 1991 však klesl počet pracovníků v oboru o 1,4 milionu. 550 000 pracovních míst vzalo za své na východě, na západě to bylo celých 900 000. Vloni ubylo dalších 70 000 zaměstnanců.
Zisk obou odvětví se ovšem v loňském roce zřetelně vylepšil, i když mezi jednotlivými podniky jsou podstatné rozdíly.
