Když má Jan Mühlfeit uvést jedinou okolnost, která nejvíce pomohla k jeho povýšení, vystřelí ze sebe – odvaha. „Generálního ředitele Microsoftu jsem v Česku dělal necelé tři roky a v momentě, kdy jsem začal cítit, že začínám být rutinér, uvědomil jsem si, že je asi potřeba se vymanit z takzvané zóny komfortu a najít větší výzvu.“
Ve druhé polovině srpna postoupil v kariérním žebříčku českých manažerů na jednu z nejvyšších pozic – byl jmenován viceprezidentem společnosti Microsoft. Největší softwarová firma světa mu svěřila region EMEA, tedy Evropu, Střední východ a Afriku. „Mám časově neomezenou manažerskou smlouvu,“ říká Mühlfeit, jenž před povýšením zastával dva roky post regionálního ředitele pro východní Evropu.
„To bylo hodně ven z komfortu, musel jsem udělat hodně změn. První tři měsíce života v Mnichově, kam jsem se musel s rodinou přestěhovat, nebyly lehké,“ vypráví. „Češi se obecně hodně podceňují, mají v hlavách daleko víc, než dokážou ostatním předvést. U některých jiných národů je to přitom právě obráceně.“ Když Mühlfeit dělal pohovor na post regionálního ředitele, byl jediný ze čtyř kandidátů z východní Evropy. „Dva protikandidáti studovali na Harvardu a já se svou pražskou ČVUT jsem to necítil jako žádnou slabinu.“
Práce na procenta.
Když má Mühlfeit popsat náplň své práce, bere si na pomoc procenta. „Mám na starost čtyřiadvacet zemí, tam všude působím jako CEO, tedy výkonný šéf s veškerými pravomocemi. Jsem zodpovědný za plánování zdrojů, marketingové aktivity, personální stránku a podobně. To je asi šedesát procent mé práce.“ Dalších 30 procent zabere vyjednávání s vládami zemí, jež má na starosti, a s Evropskou unií. „Zbylých deset procent věnuji pozici viceprezidenta, což v sobě například zahrnuje strategické plánování, setkání s šéfy vývojářských skupin nebo Billem Gatesem,“ vypočítává Mühlfeit. V rámci Microsoftu je členem třicetičlenné skupiny lidí, jež přímo řídí softwarového giganta. „Na této úrovni se například vytvářejí roční a tříleté firemní strategie,“ říká.
Česku chybí lídr.
Českému manažerovi se zdá, že rozdíly mezi jednotlivými zeměmi se v úrovni myšlení lidí smazávají. „Samozřejmě že některé nejsou tam, kde Německo nebo Velká Británie, ale když to převedu na potenciál České republiky, pak se rozdíl smazává. Produktivita je nízká, hrubý domácí produkt na hlavu nízký, ale potenciál obrovský.“
Mühlfeit tvrdí, že je potřeba, aby v čele země stál odvážný lídr. „Musí to být člověk nebo skupina lidí s vizí. Lidé, kteří dokáží vysvětlit, že je potřeba pořádně pracovat. Ještě jsem tu od žádného politika neslyšel, aby by lidem řekl - budeme muset víc pracovat. Že nezaměstnanost sice stoupne, budeme se mít chvíli hůř, ale za několik let bude situace mnohem lepší. Možná že to je nepopulární, ale myslím si, že zdravé procento nezaměstnanosti je dobré pro produktivitu práce,“ soudí. Konkrétní údaj nechce odhadovat, ale říká, že zkušenosti z některých zemí ukázaly, že když nezaměstnanost dosáhla patnácti a více procent, tak se trend rychle otočil, protože lidé náhle pocítili nutnost rekvalifikace. „Mne mrzí, že v této zemi se nechtějí lidé za prací stěhovat a především jsou stále schopni říci – já dělám tuto práci a budu to dělat celý život.“
A navíc: „Chybí tady něco, čemu říkám společný jmenovatel, nějaká platforma, za kterou by šli všichni lidé.“ Ta se podle něj objevuje, jen když je Čechům nejhůř, například v době povodní. „Vždy, když je nám špatně, nebo když se něco podaří sportovcům, dáme se dohromady a najdeme společnou řeč. Země v té době působí jako jednolitý celek.“ To se však netýká každodenní práce. „To mi tady chybí. Po pravdě, není se čemu divit. Způsob, jakým po sobě jdou čeští politici, rozhodně této době neprospívá. Nerozhoduje racionálnost, řada dobrých nápadů je zabitých jen kvůli politické příslušnosti.“
Vítězové a ti druzí.
„Netvrdím, že nám ujel vlak e-byznysu,“ říká viceprezident největší softwarové firmy světa, „ale je potřeba naskočit do předposledního vagonu.“ I proto je vděčný za vznik nového ministerstva informačních technologií. „Jsem docela rád, že to bude opravdu resort, a ne nějaký ministr bez portfeje. Věřím, že se v Česku podaří dostat technologie na rozumnou úroveň.“ Podle něj totiž právě IT v budoucnu rozdělí země na vítěze a ostatní. „Ať chceme, nebo ne, vpředu budou státy, které naučí mladou generaci pracovat s moderními technologiemi.“ Za druhé rozhodující kritérium úspěšnosti považuje znalost angličtiny. „To je podmínka nutná, nikoliv však postačující, aby byl člověk, organizace nebo i stát, úspěšný. Když nás porovnám s ostatními zeměmi východní Evropy, angličtina Čechů, s nimiž se setkávám, zejména z byznysu a politiky, není na dobré úrovni,“ svěřuje se.
Vzápětí vypráví příběh z Chorvatska, o kterém soudí, že prožívá obrovský boom informačních technologií. „Tam se vloni koncem prosince předseda vlády ve čtvrtek rozhodl, že druhý den, tedy na pátečním zasedání, vláda nebude používat papír, všechno bude na počítačích, monitorech, vše bude on-line. Tím vlastně rozhodl, že chorvatská vláda bude fungovat bez papírů, takzvaná „paper less government“. Mühlfeit to považuje za příklad, že s reformou se musí začít shora. „Po Novém roce, když na zasedání vlády přišel chorvatský prezident a lidé z IT mu chtěli vysvětlovat, jak má se zařízením zacházet, premiér je odstrčil se slovy – já už to umím lépe než vy – a prezidentovi to vysvětlil,“ vypráví a dodává, že podobný způsob praktikují v Estonsku již dva roky.
Sedm týdnů volna.
Na pozici viceprezidenta má Mühlfeit logicky více práce a méně volného času. „Navíc mám najednou daleko méně soukromí. Což jsem očekával, ale trochu mne to mrzí.“ Úměrně pracovnímu nasazení hodlá milovník tenisu také odpočívat. „Chci si brát tři týdny dovolené v létě, tři týdny v průběhu roku a několik dní přes vánoce, což u Microsoftu nebývalo dřív zvykem. Ale snahou nejvyššího vedení je to změnit. Nedávno mi bylo čtyřicet a občas cítím vypálené baterky,“ říká. V nové funkci musí víc cestovat a je zodpovědný za větší počet lidí. „V týmu svých podřízených, kterých je teď deset, nemám žádnou slabinu,“ je přesvědčen. „Některé jsem si přivedl z předchozího místa, někteří zůstali po mém předchůdci.“
Svou další kariéru v Microsoftu zatím Mühlfeit nijak konkrétně neplánuje. „Podle mne se jakýkoliv cíl stane v budoucnu mantinelem. Mě baví cesta, po které jdu, a lidé, které na ní potkávám.“ Fascinují ho příklady dvacetiletých lidí, kteří umí výtečně pracovat s internetem. „Já už nikdy takové znalosti mít nebudu. Proto se snažím vysvětlit šéfům poboček, aby najímali lidi, kteří mohou být v něčem za dva tři roky lepší než oni sami. Nechci říci, že zkušenost v našem byznysu neznamená nic, ale protože se všechno rychle mění, i ona zkušenost je relativní.“
To nejlepší, co mě potkalo
To, že je Čech, v očích Jana Mühlfeita rozhodně neznamená, že by nějakým způsobem zvýhodňoval pražskou pobočku softwarového gigantu. „Osobně jsem přesvědčen, že na československou pobočku jsem vždy trochu přísnější, a to od začátku mého působení v Mnichově. Ani jsem nezaznamenal, že by si to někdo myslel.“
Mühlfeit nepočítá s tím, že by v nejbližších třech nebo čtyřech letech přesídlil do sídla Microsoftu, do Spojených států. „Zatím bych chtěl zůstat v tomto regionu, dlouhodobě to záleží na tom, co po mně bude chtít firma a co já budu chtít dělat. Ale šance jít výš jsou otevřené.“ Neumí si ovšem přestavit, že by v tomto oboru šel pracovat pro jinou firmu. „Především dříve mi snad každý týden volaly různé personální agentury, nabízely mi posty šéfů bank, telekomunikačních i jiných firem. Nikdy jsem se však s nikým k žádnému pohovoru nesetkal. Microsoft považuji za to nejlepší, co mě v mé kariéře potkalo,“ uzavírá.
Žádné cíle, osobní plány si neklade, zato však jeden sen: „Chtěl bych, aby už můj vnuk na tom byl stejně dobře jako jeho protějšek v Německu, a ne praprapravnuk. Možná jsem idealista, ale jsem přesvědčen, že to lze dokázat.“ Jen je třeba opustit právě tu zónu komfortu.
Počítačová gramotnost
**Specifické Rusko **
I když se o region EMEA stará kromě Mühlfeita dalších šest viceprezidentů, dokáže poměrně dobře posoudit IT úroveň jednotlivých států starého kontinentu. „Jsem přesvědčen, že země, které nyní kandidují do Evropské unie, jsou v průmyslu informačních technologií hodně blízko západní Evropě.“ Za nimi podle Mühlfeita následují například Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávie nebo Chorvatsko. „Těmto zemím ohromně fandím, mají moji podporu. V jejich čele stojí poměrně osvícení lidé, kteří IT podporují. Vynakládají hodně peněz na vzdělání a vůbec podporují informační gramotnost.“
Za zcela zvláštní kapitolu považuje Mühlfeit Rusko. „To je nezměrná příležitost, na druhou stranu tam panuje obrovské softwarové pirátství. I když prezident Putin bojuje za používání legálních programů a chce do IT investovat v příštích deseti letech dvě miliardy dolarů, probíhá všechno pomaleji, postupně,“ soudí. Z bývalých zemí sovětského impéria vyzdvihuje Kazachstán: „Tam jsem se setkal s velice solidní vzdělaností, což jsem zcela nečekal. Je to způsobeno tím, že pokud se něco v Sovětském svazu dělalo dobře, bylo to školství.“
Německo, kde poslední dva roky žije, považuje Mühlfeit za dost konzervativní zemi. „Pokud tam něco napadnete, že je to nelogické, dostane se vám odpovědi, že je to pravidlo. A i když to není racionální, s pravidlem nepohnete. Ale zvykl jsem si. Je to součást kultury, je třeba to tak brát.“
