Na cestě do hrobu

Manažeři spoléhají na sebe a neinvestují do zaměstnanců

České společnosti zpracovatelského průmyslu jsou řízené v rozporu s moderními teoriemi, jak by měly firmy postupovat. Vztah českých firem k některým oblastem managementu je poněkud zastaralý, kdybych měla použít jistého eufemismu. Takto lze shrnout první výsledky rozsáhlého šetření, které provedla v minulých měsících Vysoká škola ekonomická, přesněji řečeno, její Fakulta podnikohospodářská.
Navzdory tomu jsou tyto firmy velmi úspěšné a lámou rekordy v exportu. Vytvářejí naprosto neobvyklé zisky. Chovají se sice - alespoň z pohledu teorií - občas iracionálně, nicméně rostou a sílí. Výzkum měl potvrdit na příkladech z praxe platnost teoretických pouček týkajících se moderního řízení. Zdá se, že nyní čelíme problému, zda jsou - alespoň v českém prostředí - tyto poučky správné.

Nedůvěra ve vlastní zaměstnance

Osm procent podniků je přesvědčeno, že žádný z jejich zaměstnanců by v současné době neobstál na mezinárodním trhu práce. Dalších 66 procent pak tvrdí, že by se v takové zkoušce osvědčilo pouze několik z celkového počtu jejich pracovníků.
Současně se však naprostá většina firem považuje za součást globalizované ekonomiky. Řečeno jinak - pohybuje se v prostředí silné konkurence a globálního souboje. Přičemž jejich zaměstnanci nejsou - alespoň dle nich samých - schopní takové konkurence, kdyby se do ní měli zapojit prodejem svých schopností, vědomostí a jazykových znalostí (viz Pochybnosti).
Většina českých firem sice deklaruje příklon k procesním způsobům řízení, ale v praxi provádějí pravý opak. Výzkumníci zjistili, že v posledních letech naopak posílil sklon k rigidnímu vertikálnímu řízení. Zatímco světové teorie a koneckonců i praxe mnoha významných firem tíhne k dělbě kompetencí, týmové práci, projektovým řešením a dalším moderním postupům, v českých společnostech zpracovatelského průmyslu je trend opačný. Jsou posilovány klasické, konzervativní prvky řízení.

Kapitálová síla

Přitom k dalšímu rozvoji firmy, k jejímu dlouhodobému financování, používá 80 procent českých společností zpracovatelského průmyslu vlastní volné finanční prostředky. To je velmi vysoké číslo a ukazuje jejich sílu. Pokud vše značně zjednoduším, pak při velké ochotě českých bank půjčovat, kterou jsme v posledních letech viděli a sledujeme ji i nyní, je takové vysoké číslo jasným důkazem toho, že navzdory zmíněné konzervativnosti v přístupu k řízení jsou české společnosti vedeny jasně rozvojovou linkou. Zodpovědní majitelé nechávají uvnitř společností natolik významný kapitál, že bankovní úvěry jsou v současné době pouze doplňkovou metodou financování. (Dokazují to i statistiky ČNB, podle nichž je objem úvěrů domácnostem stejný jako podnikům.)

Hnací pohon inovací

České firmy kladou ekonomům neobyčejně zásadní otázku: Jsou tyto úspěchy dílem shody velmi příznivých okolností, které posunují českou ekonomiku vpřed bez ohledu na vnitřní zaostalost (tento pojem používám s vědomím, že může být chápán pejorativně, v žádném případě jej však tak nemyslím), nebo čeští manažeři intuitivně míchají správný koktejl moderního a tradičního modelu řízení s optimálním výsledkem vzhledem k realitě a k potřebám doby? Odpověď můžeme hledat v oblasti inovací.
Údaje ze Spojených států amerických nám říkají, že v tamním prostředí 75 až 95 procent úspěšných inovací vyvolají požadavky trhu. To znamená, že jde o reakce na požadavky zákazníků. Ve srovnání s tím jsou ostatní inovace, vyvolané především technologickými změnami či vnějším prostředím, například legislativou, v drtivé menšině. Z našeho průzkumu jsme zjistili, že 92 procent všech inovací v českém zpracovatelském průmyslu je vyvoláno „řešením potřeb a požadavků zákazníků“. To vypadá výborně a souvisí to se silným příklonem k zákaznickému principu.

Brzda a sebejistota

Ve výzkumu z roku 2001 však polovina podniků uváděla jako hlavní brzdu inovací nedostatek vlastního nebo jiného kapitálu. Toto číslo dramaticky kleslo na pouhých dvacet procent. Jedna zásadní brzda však nadále zůstává. Pokud ve zmiňovaném průzkumu z roku 2001 odpověděla více než třetina společností, že inovace brzdí nedostatek kvalitních zaměstnanců schopných výzkumu a vývoje, popřípadě zavádění výsledků takové činnosti do praxe, pak nyní toto číslo kleslo pouze těsně pod 30 procent. Právě personál tedy rozhodujícím způsobem omezuje rychlejší a úspěšnější inovace.
Proto je třeba položit zásadní otázku: Pokud české firmy během minulých šesti let dokázaly naprosto neuvěřitelně kapitálově posílit, jak je možné, že z hlediska kvality zaměstnanců se vlastně mnoho nestalo? Odpověď hledejme v nedůvěře ve vlastní lidi.
Manažeři českých společností jsou - jistě právem - přesvědčeni, že firemní úspěchy jsou výsledkem jejich práce a myšlenek. Zvykli si spoléhat jen na sebe a nemají chuť, ochotu ani sílu dělit se o pravomoci. K takovému jednání je pravděpodobně nutí realita, a proto velmi málo investují do vzdělání a kvality vlastních lidí. Dokázali vyvinout či importovat a úspěšně zavést nové technologie, opomíjejí však, že není možné změnit kvalitu zaměstnanců, jsou-li na ně kladeny jako rozhodující požadavky loajalita a pružnost.
Následující období českým firmám položí otázku, zda takto lze pokračovat, nebo začnou-li zaostávat a ztrácet dynamiku.

Graf: Pochybnosti
Považujete vaše zaměstnance za konkurenceschopné v rámci trhu práce ve vyspělých zemích? (v % z dotázaných firem)

0 10 20 30 40 50 60 70

29,8 66,3 2 2

Ano: Všichni důležití zaměstnanci.
Ano: Ale jen jednotlivci.
Ne: Usilujeme však o to, aby byli.
Ne.

Pramen: Vysoká škola ekonomická, Fakulta podnikohospodářská

Výsledky průzkumu

České společnosti zpracovatelského průmyslu jsou řízené v rozporu s moderními teoriemi, jak by měly firmy postupovat.
Vztah českých firem k některým oblastem managementu je zastaralý.
Většina českých firem deklaruje příklon k procesním způsobům řízení, ale v praxi provádějí pravý opak.

Otázky

Jsou úspěchy českých firem dílem shody velmi příznivých okolností?
Míchají čeští manageři intuitivně správný koktejl moderního a tradičního modelu řízení?
České firmy během minulých šesti let dokázaly neuvěřitelně kapitálově posílit, jak je však možné, že z hlediska kvality zaměstnanců se mnoho nestalo?
Mohou české firmy takto pokračovat, nebo začnou zaostávat a ztrácet dynamiku?

Odpovědi

Manažeři jsou přesvědčeni, že firemní úspěchy jsou výsledkem jejich práce a myšlenek.
Zvykli si spoléhat jen na sebe a nemají chuť, ochotu ani sílu dělit se o pravomoci. Velmi málo investují do vzdělání a kvality vlastních lidí.
Dokázali vyvinout či importovat a úspěšně zavést nové technologie.
Opomíjejí, že nelze změnit kvalitu zaměstnanců, jsou-li na ně kladeny jako rozhodující požadavky loajalita a pružnost.