Kritika politiky USA v knize Michaela Scheuera vychází z chybných předpokladů
Všechno, co Spojené státy americké v posledních dvaceti letech učinily ve vztahu k islámským zemím a terorismu, je chybné a ohrožuje bezpečnost státu a občanů včetně rizik ekonomického kolapsu a nukleárního napadení. Celé současné nastavení americké zahraniční a obranné politiky směřuje ke katastrofě a možná i porážce USA. Takový chmurný názor vyslovuje a obsáhle dokumentuje bývalý šéf středovýchodní jednotky CIA Michael Scheuer ve své již čtvrté knize na toto téma nazvané Marching Toward Hell. America and Islam After Iraq (Na cestě do pekel. USA a islám po Iráku). Vinu za to nesou všechny vlády posledních tří amerických prezidentů. Ty se od krachu studené války nedokázaly přeorientovat ze „studenoválečného“ myšlení na novou válečnou hrozbu militantního islámu a snaží se proti ní stále bojovat starými metodami. Z těch je nejhloupější víra v účinnost odstrašení (deterrence) v součinnosti se strategií détente.
STRATEGIE ZNIČUJÍCÍCH ÚDERŮ
To fungovalo vůči nepřátelským státům, ale je zcela neúčinné vůči nové válečné hrozbě, která je mimostátní, celosvětová, všudypřítomná, dobře vycvičená, dobře financovaná, početně sílící a ideologicky motivovaná. Takovou představuje al-Káida Usámy bin Ládina a k ní přidružené sítě lokálních teroristických skupin. Základ al-Káidy si Američané vytvořili v Afghánistánu, kde jí pomohli porazit sovětskou armádu. Z jejího vítězství nad šejtanem komunistickým a z předchozích dějin nad všemi invazemi do Afghánistánu se měli Američané poučit, že na afghánském území nemohou Afghánce nikdy porazit. Scheuer po celou knihu opakovaně zdůrazňuje, že mu jde jen o obranu USA a jejich občanů. Ostatní země ho zajímají jen do té míry, jak jsou USA užitečné. Evropu prakticky odepisuje jako ztracenou a dobrovolně odevzdanou postupné islamizaci. S její účastí v boji proti světovému terorismu už nepočítá. Odmítá i dosavadní americkou politiku sestavování vratkých koalic, na něž se nedá dlouhodobě spolehnout. Nabízí místo toho strategii jednorázových zničujících úderů, po nichž se nepřítel nevzpamatuje. A další případný nepřítel si netroufne.
PĚT RIZIK
Politická stupidita amerických vládnoucích elit v posledních dvou dekádách, ohrožující samu existenci USA (jak ji Scheuer vidí), spočívá v pěti pilířích. Prvním je energetická závislost na zemích, jejichž dnešní režimy jsou jednak samy o sobě nepřátelské (ač přátelství předstírají) vůči USA, jednak stále silněji ohrožené islamistickou revolucí, která je vůči Spojeným státům ještě nepřátelštější. Druhým pilířem je nedůslednost v boji proti terorismu, která se vyhýbá účinnému zničení teroristů a jejich infrastruktury a upevňuje v nich přesvědčení, že Západ není ochoten se bránit. Třetím pilířem je nedostatečná obrana domácího území, nehlídaná imigrace, oslabení obranyschopnosti multikulturalismem, politickou korektností a pacifistickými nevládními organizacemi, jejichž aktivita svazuje americké vládě i armádě ruce. Čtvrtým naivní víra, že americký liberální politický a ekonomický systém lze nastolit násilím v zemích se silnými teokratickými tradicemi, pro něž je tento samotný systém urážkou Boha. A pátým neomalená americká zahraniční politika, která posiluje antiamerikanimus nejen u nepřátel, nýbrž i u spojenců, jakými jsou Evropané.
Po více než dvaceti letech v CIA má Scheuer dostatečně odpozorované a promyšlené důkazy všech pěti rizik. Stručně je nastíníme v uvedeném pořadí.
NEVYHRATELNÉ VÁLKY
Nejvíce jsou Spojené státy energeticky závislé na Saúdské Arábii, která svých obrovských zisků podle Scheuera používá jednak k financování extremního islamismu uvnitř západních zemí s konečným cílem nastolení islámských režimů na celém světě, jednak ke skupování a ovládnutí západní ekonomiky.
Nedůslednost v boji proti středovýchodním tyraniím zahájil republikánský prezident George Bush starší, protože odmítl uposlechnout rady svých generálů, především Colina Powella, aby v kuvajtské válce totálně zničil Saddáma Husajna a jeho armádu a znovu vybudoval poražený Irák. Tehdy byla poslední šance, kdy se demokracie západního stylu mohla uchytit. To, že nechal Husajna u moci, irácké armádě daroval život a dopustil se zrady na Iráčanech, kteří počítali s osvobozením, dalo středovýchodním tyranům jasný signál, že USA nepoužijí sílu k rozhodnému vítězství. Ještě více je v tom utvrdil demokratický prezident Bill Clinton, kterému CIA osmkrát nabízela příležitost k úplnému zničení al-Káidy včetně jejích výcvikových táborů. Clinton ji ani jednou nevyužil a výsledkem je - odhaduje Scheuer - nejméně milion dobře vycvičených teroristů dnes rozmístěných po celém světě a cvičících další.
Války v Afghánistánu a Iráku pokládá Scheuer za nevyhratelné, a tudíž prohrané, protože nesplnily svůj počáteční cíl. Tím mělo být v Afghánistánu rychlé zničení al-Káidy a jejích spojenců a okamžitý odchod. V Iráku po svržení Husajna předání země Iráčanům a uzavření hranic před invazí zahraničních teroristů, jejichž počet Scheuer odhaduje na několik set tisíc.
FATÁLNÍ CHYBY
Obranu území a občanů USA znesnadňuje jednak nedostatečná kontrola imigrace, jednak mrhání americkou vojenskou sílou na budování demokracie v zemích, které ji zcela zjevně nechtějí a v nichž by ani nebyla v přímém zájmu Američanů. S vědomím, že al-Káida aktivně shání jaderné zbraně a má k dispozici tisíce ochotných sebevrahů, zatímco americké pacifistické organizace hlídají každé „omezování lidských práv“, Scheuer pokládá za nevyhnutelné, že dříve nebo později v některém americkém městě vybuchne jaderná bomba.
Přesvědčení George Bushe mladšího, že svoboda a demokracie USA čím dál více závisejí na vytvoření co největšího počtu svobodných a demokratických států, pokládá Scheuer za bláznovství v kontextu Středního východu, jehož celá civilizace a praktická existence vždy stála na udržení pevné vlády tvrdými metodami uzákoněnými jednou provždy Božím zákonem. Jako důkaz amerického satanášství slouží obyvatelům islámských zemí zjevný a nepopiratelný fakt, že všichni jejich vládci, kteří spolupracují s USA, jsou zkorumpovaní totalitní krutovládci - od egyptského prezidenta Husního Mubaraka, přes Saúdy až po pákistánského prezidenta Parvíze Mušarafa.
Podporu USA takových totalitních režimů v islámském světě pokládá Scheuer za jednu z fatálních chyb jejich zahraniční politiky, neboť u muslimů na celém světě posiluje nenávist ke všemu americkému. Druhou je pro něho bezpodmínečná podpora Izraele, k níž jsou zavázány všechny americké vlády, republikánské i demokratické. Dle Scheuera přináší USA hodně škod a žádný zisk. Jestliže se tyto dva body zahraniční politiky nezmění, USA kráčejí do pekla. Scheuer tedy doporučuje dvě změny: jednak nechat padnout tyranské režimy, které USA v islámském světě pokládají za své spojence, jednak ponechat Izrael na pospas islámskému džihádu - ať se brání sám, jak umí.
TŘI VADY
Aby nás však ujistil, že není antisemita (za něhož ho mnoho Američanů považuje), vysvětluje, že nekritizuje Izrael za to, jakými metodami se brání, nýbrž jen americké politiky za to, že mu obětují americkou bezpečnost. Na otázku práva Izraele (a jakéhokoli další země) na existenci dodává, že žádný stát nemá jiné právo než to, které si vybojuje a ubrání. Na podporu své strategie hojně cituje italského středověkého politického myslitele Machiavelliho a několik zakladatelů amerického státu. S tím závěrem, že rozumný stát má udržovat jen taková spojenectví, která mu prospívají, a těch neprospívajících se zbavovat. Tato strategie - s níž mnozí Američané začínají sympatizovat - má však dvě vady, jimiž si protiřečí.
První spočívá v tom, že je-li demokracie neslučitelná s islámskou ideologií, a proto o ni nemáme usilovat, kde hledat spojence, kteří by nebyli tyrany? Není pak naše volba omezená na tyrany, kteří jsou s námi, a tyrany, kteří jsou proti nám? Nepoučila nás zkušenost z pádu íránského šáha Mohammada Rezá Pahlavího a toho, co přišlo po něm?
Druhá je tato: Když necháme padnout Izrael, protože z něho nemáme žádný jiný přímý prospěch než ten, že je součástí naší civilizace, která by se jeho pádem oslabila, nepopíráme tím veškeré principy společných civilizačních hodnot a nedáváme za pravdu multikulturalismu (Scheuerem hojně kritizovanému), pro nějž jsou si všechny civilizace a kultury rovné? A nezahazujeme tím vše, na čem je naše civilizace postavena od druhé světové války, v níž Američané mohli (a dle této strategie měli) nechat padnout Británii, z jejíž existence neměli žádný přímý prospěch, a odevzdat Evropu Hitlerovi, který USA přímo neohrožoval?
A ještě jedna vada. Kdyby zkušený špion domyslel svoji strategii do konce, muselo by ho napadnout, že Izrael ponechaný napospas džihádu by s velkou pravděpodobností jako poslední linii své obrany vyhodil do jaderného povětří polovinu Blízkého východu. A možná by ho napadlo, že všichni ti američtí vládci, jejichž politiku označuje za zločinecky stupidní, přece jen nebyli takovými idioty, za jaké je pokládal.
