Na cestě k národnímu blahobytu

Prezident Hugo Chávez se rozhodl znovu zestátňovat, tentokrát ocelárny a cementárny

Po porážce v referendu na konci loňského roku Hugo Chávez méně vystupuje na zahraničních fórech, o to více se však angažuje doma ve Venezuele. Po ne zcela mediálně zvládnuté roztržce s kolumbijským prezidentem Álvarem Uribem ohledně osvobození zajatců zadržovaných guerillou se Chávez nejdříve zastal venezuelské výroby etanolu, kterou označil za odlišnou od USA, a poté znovu začal zestátňovat.
Dvanáctého dubna Chávez oznámil, že venezuelská vláda chce odkoupit část zlatých rezerv Mezinárodního měnového fondu, aby mu ulehčila v těžké době.

POCHOPITELNÁ TENDENCE

Evropská a severoamerická média s oblibou označují zestátňování ve Venezuele za znárodňování zřejmě proto, aby je odlišila od vyvlastňování v USA či v Evropě. Jde o dva strukturálně odlišné procesy. Zatímco euroamerická kultura vyvlastňuje jednotlivce či malé firmy ve prospěch nadnárodních subjektů, ve Venezuele je tomu téměř naopak. Zestátňují se nadnárodní subjekty, přičemž náhrada za ně často značně převyšuje jejich hodnotu, a privatizují se půda či technologické společnosti ve prospěch jednotlivců či malých podniků. Chávez nedávno zahájil proces zestátňování - on sám jej však chybně označuje za znárodňování - především těžebních společností.
To je pochopitelná tendence většiny latinskoamerických zemí. Snaží se totiž - kromě Mexika, které se chystá znovu pod cenou privatizovat nerostné zdroje ve prospěch USA - získat za své nerostné zásoby alespoň obvyklou cenu. Zisky - především z ropy - Chávez dosud racionálně investoval do propagandy nebo marketingu a také do odstraňování chudoby. Buduje dopravní komunikace, po nichž se mohou chudí vydávat za prací a v opačném směru lze vozit spotřební zboží, a nakupuje technologie, například na zemědělskou výrobu či zpracování mléka. Chudoba obyvatel se za poslední roky výrazně snížila, i když některá nezávislá média tvrdošíjně uvádějí opak.

DALŠÍ NA ŘADĚ

Nyní se Chávez poněkud překvapivě zaměřil na zestátnění oceláren a cementáren. Letos 9. dubna oznámil úmysl zestátnit ocelárenský komplex Sidor (Siderúrgica del Orinoco) a o několik dní dříve podobně rozhodl o cementárnách mexické společnosti Cemex (Cementos Mexicanos), francouzské Lafarge a švýcarské Holcim. Všem třem firmám venezuelská vláda nabídla společný podnik, jenž by se měl podobat tomu z loňského roku s naftařskými společnostmi v oblasti Orinoka. Již v roce 2007 však Venezuela zestátnila kolumbijskou cementárnu Cementos Andinos.
Sidor, největší ocelářský kolos v Karibiku a v Andách a jeden z největších komplexů tohoto odvětví na světě, vyrábí především technologickou ocel. Byl privatizován až v roce 1997 a kontrolovalo jej italsko-argentinské konsorcium Techint založené v roce 1945 italským emigrantem Agostinem Roccou (nedávno se přeměnilo na Ternium). Jeho hlavní majitelé Roccovi jsou příbuzní argentinské prezidentky Cristiny Fernándezové a jejího manžela Néstora Kirchnera.
Hugo Chávez zdůvodnil zestátnění 60 procent této společnosti strategickými důvody. Je však možné, že jednou z příčin zestátnění ocelárny je vybudování nových tankerů pro dopravu ropy. Nelze však nevidět i důvody, které by bylo možné označit za populistické. Společnost již totiž více než rok náležitě nefungovala kvůli problémům s odbory. Kromě jiného proto, že platila v rozporu se zákonem nižší než jím stanovenou minimální mzdu. Firma navíc od své privatizace odebírala venezuelskou elektřinu značně pod cenou. Stát ji tedy dotoval, aniž by mu společnost byla ochotná vyjít vstříc. A to především v tom, že by ocel byla k dalšímu zpracování vyvážena a zpracovaná dovážena zpět do Venezuely.
Venezuelská vláda oznámila, že původní majitelé budou odškodněni. Sidor produkuje asi 4,3 milionu tun oceli ročně a zaměstnává asi deset tisíc lidí. Z toho zhruba čtyři tisíce jsou jeho zaměstnanci a zbytek outsourcuje. Teoreticky vlastní dvacet procent společnosti její zaměstnanci a dalších dvacet procent stát. Přestože však firma vydělávala, nevyplácela těmto čtyřiceti procentům vlastníků jejich právoplatné dividendy.

ZHORŠENÍ VZTAHŮ

Pokud jde o zestátnění cementáren, které Chávez oznámil 3. dubna, mělo by se týkat celého cementárenského průmyslu. „Už toho bylo dost - veškerý cement jde mimo zemi. Zaplatíme, co jim patří, a vezmeme si cement nazpět,“ prohlásil Chávez v nočním vysílání státní televize. Zbytkem pověřil viceprezidenta Ramóna Carrizalese. Ten měl příští den „pánům z cementárenského průmyslu“ oficiálně oznámit rozhodnutí o odkoupení jejich společností. Firmy podnikající v zemi s cementem údajně uzavřely kartelovou dohodu o cenách a o dodávání jeho množství Venezuele, zneužívají prý těžbu vápence a především nedodávají surovinu na domácí trh. A také se bezohledně chovají k životnímu prostředí. Ve Venezuele kvůli nedostatku cementu schází téměř dva miliony bytů, což je jeden z nejsilnějších argumentů opozice.
Nejhůře nese rozhodnutí mexický Cemex s roční kapacitou 4,6 milionu tun cementu a třemi tisíci zaměstnanci. Obhospodařuje zhruba 50 procent trhu ve Venezuele, což jsou asi tři procenta jeho celkového prodeje. Mimo Venezuelu působí asi v 50 zemích světa a je třetí největší světovou cementárenskou firmou. „Je to nepřiměřená akce, která nerespektuje vlastnická práva Mexičanů,“ prohlásil majitel podniku Augustín Carstens. Mexiko povolalo venezuelského velvyslance Roye Chadertona, aby podal vysvětlení, a mexický prezident Felipe Calderón prohlásil, že udělá vše na ochranu mexických zájmů. Vztahy Venezuely a Mexika se opět zhoršily, přičemž se po rozkolu z roku 2005 mezi tehdejším mexickým prezidentem Vicentem Foxem a Chávezem nestačily ani normalizovat. Pro Cemex to znamená po krizi stavebnictví v USA další těžkou ránu.

CO DÁL?

Chávez by ještě chtěl zestátnit telekomunikace, bankovnictví a výrobu elektřiny. V budoucnu však může Venezuela zase firmy pod cenou privatizovat, jako bylo v Latinské Americe vždy zvykem. Tato koncentrace státního majetku však povede ke kontrole cen a daní, což přílišnou důvěru nevzbuzuje.

BOX
SOUVISLOSTI Zatímco euroamerická kultura vyvlastňuje jednotlivce či malé firmy ve prospěch nadnárodních subjektů, ve Venezuele je tomu téměř naopak. Zestátňují se nadnárodní subjekty, přičemž náhrada za ně často značně převyšuje jejich hodnotu, a privatizují se půda či technologické společnosti ve prospěch jednotlivců či malých podniků.

SITUACE (sloupec po straně) Proč Chávez znárodňuje cementárny
- Uzavřely kartelovou dohodu o cenách a o dodávání množství cementu Venezuele.
- Zneužívají těžbu vápence.
- Nedodávají surovinu na domácí trh.
- Chovají se bezohledně k životnímu prostředí.