Christian Kornevall
Kontrolou šíření drog se Švéd Christian Kornevall zabýval v rámci programu Organizace spojených národů. Poté byl tři roky náměstkem generálního ředitele Světového fondu ochrany přírody (WWF). Roku 2001 se stal viceprezidentem společnosti ABB. S týdeníkem EURO hovořil o udržitelném rozvoji, Kjótském protokolu a společenské odpovědnosti firem.
EURO: Co je to udržitelný rozvoj? Není to jen fráze? KORNEVALL: Nikoliv. Udržitelný rozvoj je součástí konceptu ekonomické efektivity. Kromě ekonomické má samozřejmě i ekologickou a sociální dimenzi. Mluvím-li o sociálním aspektu, nejde jen o charitu. Zabýváme se korupcí, lidskými právy, podnikatelskou etikou. Kupříkladu v oblasti korupce máme nulovou toleranci, vznikne-li podezření, že někdo z ABB uplácel či úplatky přijímal, předáváme případ spravedlnosti. Nedávno jsme kvůli podobným aktivitám museli propustit několik manažerů na vyšších postech. Jako společnost, podnikající v energetice, se snažíme zajistit přístup k elektřině i nejchudším. Nemá k ní přístup 1,6 milionu lidí ve světě, zejména v Africe a jižní Asii. Nedávno jsme napojovali několik vesnic v Tanzanii v okolí národních parků. V Česku podporujeme olympiády pro hendikepované a dodáváme repasované počítače do dětských domovů.
EURO: Má pro firmy nějaký význam respektování udržitelného rozvoje? KORNEVALL: Udržitelný rozvoj lze chápat i jako marketingový nástroj. Dnes totiž není možné skrývat problematické aktivity firem kontrahováním subdodavatelů. Vyrábíte-li třeba něco ze dřeva, musíte vědět, odkud vámi používaný materiál pochází. Toho si všímají nevládní organizace (NGOs - Non-Governmental Organisations), média i zákazníci. Zejména NGOs sledují aktivity velkých firem. V případě ABB zjišťují, komu dodáváme, co financujeme, do jakých projektů se zapojujeme. A také nás činí odpovědnými za dodavatele. Proto jsme přestali dovážet naše produkty do Myanmaru. (někdejší Barma – pozn. red.), kde jsou porušována lidská práva. Podobně jsme se rozhodli nepodílet se na výrobě evropského zařízení určeného k testování na zvířatech. Špatná pověst zákazníka by totiž mohla poškodit i naši reputaci.
EURO: Akcentování udržitelného rozvoje ale určitě vede ke zvyšování nákladů… KORNEVALL: Pořizovací cena ekologicky efektivnějšího výrobku je sice vyšší, ale ušetříte na jeho provozu. Produkujete méně emisí, odpadů a máte nižší spotřebu materiálu. Takže ve skutečnosti vaše celkové náklady klesají a konkurenceschopnost roste. Problém je v horizontu, v jakém je třeba ekologicky efektivní výrobky posuzovat. Vezměte si vysokorychlostní elektrické motory. Ty byly dosud regulovány pomocí brzd podobně jako auto. ABB vyvinulo řídící mechanismus, který uzpůsobuje výkon elektromotoru požadavkům nasazení, což znamená úspory spotřebované energie až 70 procent. Takový motor je samozřejmě dražší, ale doba návratnosti investice je velmi krátká.
EURO: Je obtížné přesvědčit zákazníky, aby kupovali dražší, ale nákladově efektivnější výrobky? První pohled říká, že pořízení ekologicky šetrného stroje znamená vydat okamžitě více peněz. KORNEVALL: Řadu firem bohužel zajímají rychlé zisky, takže je přesvědčujeme jen obtížně. Na druhé straně se stává, že klient následně zjistí, že výkonnost existujících strojů je nízká, a tam se otvírá prostor pro aktivity naší společnosti – výměny energetických zařízení by mohly v budoucnu reprezentovat až polovinu našich obratů.
EURO: Lze současný ekonomický rozvoj považovat za udržitelný? KORNEVALL: Rozhodně ne. Žijeme jako na velké lodi plující po řece k Niagarským vodopádům a všichni se snažíme nanejvýš udělat si tam co největší pohodlí. O skutečnou změnu kursu se nesnaží nikdo.
EURO: A jak daleko je Niagara? KORNEVALL: To nedokážu přesně říct, ale už další generace bude čelit velkým problémům, jako jsou silné změny klimatu či pokles kvality vody.
EURO: Jsou potíže v oblasti byznysu nebo v politice? KORNEVALL: Mezinárodní komunita si málo uvědomuje hrozící nebezpečí. Ke zlepšení situace je zapotřebí změn ve spotřebitelských návycích. Zvýšení efektivnosti včetně té ekologické totiž často vede jen k dalším nárůstům spotřeby.
EURO: Přesto došlo k určitým pokusům, příkladem je Kjótský protokol… KORNEVALL: Mechanismus, jaký tento protokol zakotvuje, je správný. Navrhované redukce nejsou ovšem dostatečné. Současná celosvětová roční produkce CO2 dosahuje 26 milionů tun, absorpční kapacita planety je přitom poloviční. Samotná ABB chce postupně dosáhnout stavu, aby naše čisté emise CO2 byly nulové. To znamená, že když spočítáme, kolik CO2 do ovzduší vypouští továrny a kolik ušetříme zvýšenou efektivitou našich produktů instalovaných u zákazníků, tak by výsledný součet měl být roven nule. Navíc jsme připravení nakupovat licence na produkci CO2. Každoročně snižujeme spotřebu energie o jedno procento. Do procesu snižování emisí a spotřeby energie chceme do budoucna zapojit nějakou významnou organizaci – třeba Světovou banku.
