Rozhodli se Francouzi v referendu správně?
Domníváte se, že Francouzi v referendu o evropské ústavní smlouvě rozhodli správně?
- ano 54,1 %
- ne 30,6 %
- nevím, nemám názor 15,3 %
Na sedmdesát procent francouzských voličů vážilo poslední květnový víkend cestu k urnám, aby takřka 55 procent z nich vyjádřilo jasné NE evropské ústavní smlouvě. A Francie se stala historicky první zemí EU, která tento základní dokument odmítla. „Výsledek francouzského referenda bude pro Evropu a s ní pro jejich 458 milionů obyvatel znamenat obtížný moment,“ komentoval výsledek hlasování prezident Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet. Zeptali jsme se proto účastníků Manažerského barometru, zda bylo rozhodnutí obyvatel Francie správné. Více než 54 procent dotazovaných s postojem Francouzů souhlasilo a přes třicet procent odpovídajících si myslí, že vyslovit NE správné nebylo.
První respondent se zamýšlí nad budoucností Evropy jako celku: „Jsem rád, že to udělali právě Francouzi. Naopak mě trochu děsí, že většinově odmítli ústavní smlouvu „zleva“ jako málo ochranářskou pro Francii a Francouze. Kam to ta Evropa spěje? K reálnému socialismu?“
Kde je psáno, že odmítnutí je špatný postoj. Je to výsledek určité arogance vůči tomu, že lidé současné situaci nerozumějí, rozebírá tento manažer: „Ústava je jen katalyzátor, na kterém se projevilo, že lidé nevědí, kam jdeme a proč, a že jim to vadí. Doufám, že francouzské NE nastartuje diskusi o základních otázkách Evropské unie - budujeme jednotný stát nebo jen koordinujeme některé kroky? Ne, proto nevnímám jako konec Evropské unie, ale jako její začátek. Jako začátek reformy směrem k demokracii, svobodě a finanční reformě. A až budeme znát návrh cílového stavu, můžeme hlasovat o dílčích krocích jeho zavádění. Francouzi snad nepodlehnou ani dalšímu kolu vydírání a trestům v podobě nižších dávek z EU. Prohlášení představitelů EU a jiných vlád o reparátu jsou také velmi urážlivá, protože projevení svobodné vůle není důvodem k propadnutí. Rovněž nikde není dáno, že rozhodnutí proti je rozhodnutí špatné. Proč by naopak neměli reparát skládat ti, kteří hlasovali pro?“
Odmítavé stanovisko bude mít podle autora následující odpovědi dalekosáhlé následky: „Francie stála jako jeden ze šesti zakládajících členů u zrodu Evropské unie. Nyní jako by světu říkala, že tento projekt je už mrtvý. To může mít dalekosáhlé důsledky nejen pro EU, ale především pro jednotnou měnu euro, která může následně v reakci na dezintegrační snahy nebývale oslabit. Francouzský postoj plně vyjadřuje krizi jejich sociálního státu. Francouzi by se zkrátka chtěli mít ještě lépe a pracovat ještě méně. Nic proti tomu, bohužel si asi neuvědomili, že nežijí na ostrově a že svým 35hodinovým pracovním týdnem téměř ztratili konkurenceschopnost nejen vůči EU. Výsledkem je také téměř desetiprocentní nezaměstnanost. Namísto toho, aby urychleně vyspravili díru v lodi na levoboku, kterou sami vlastním přičiněním způsobili, rozhodli se raději potopit celou loď.“
Hlasující však podle názoru dalšího tázaného vyjádřili svůj postoj k vnitropolitické situaci: „Voliči ve Francii svým hlasováním dali vysvědčení své vládě a prezidentovi. Ironií je, že právě představitelé Francie nejvíce z evropských zemí urychlují politickou a ekonomickou integraci Evropy, a ukazuje se, že tím celému procesu také nejvíce škodí. Za velmi problematické považuji, že pohnutky odmítnutí ústavní smlouvy ve Francii jsou z opačného pólu než pohnutky, pro které může být smlouva odmítnuta v dalších evropských zemích včetně ČR. To podle mě podtrhuje existující rozpory mezi jednotlivými státy a ukazuje, že proces evropské integrace potřebuje k „dozrání“ daleko více času, než bylo dosud zvažováno.“
Uvedený dokument je natolik nesrozumitelný, že se nedalo očekávat jeho nadšené přijetí: „Jako déle sloužící manažer jsem nucen často číst nesrozumitelné materiály a právní normy. Můj pokus přečíst novou ústavní smlouvu ztroskotal na nepřehlednosti a složitosti celého dokumentu. Neznám člověka a politika, který by s čistým svědomím řekl, že smlouvu přečetl a že jí rozumí. Ústava přitom, jako střešní právní dokument, musí obsahovat práva a povinnosti napsané tak, aby jim rozuměli obyčejní lidé v Evropě. Nevím, jaké konkrétní důvody vedly Francouze k odmítnutí, ale přesto jim děkuji.“
Reakce poslední upozorňuje na skutečnost, že na tuto problematiku nikdy nebudou názory jednotné: „Jsem eurooptimista a zároveň člověk střízlivě uvažující o pozici malé české země v nové Evropě, a tak si mohu myslet, že Francouzi nerozhodli docela správně, protože čím pevnější bude svazek členských států unie, tím lépe pro budoucí generace, a tedy i moje děti a vnuky… Na tohle nebudou názory nikdy jednotné, o čemž svědčí i fakt, že Německo naopak jednomyslně (byť ne v národním referendu, ale parlamentní cestou) evropskou ústavu přijalo – a taky by se dalo říct, že by se nemuselo jako silný hráč nechat zbytečně svazovat ústavou.“
Odpovídalo 111 manažerů
