Na cestě z dotační džungle

Kvúli skandálům s dotacemi může mít Česko příště méně peněz. Reforma chce sebrat pravomoc krajům

Pokud máte rádi černý humor, přečtěte si zprávy o korupci v oblasti evropských dotací. Například farmáři na Sicílii získali v minulých letech miliony eur na pěstování pomerančů a citronů, přestože v tamních zeměpisných podmínkách uvedené plody vůbec nerostou. Na Slovensku zase jistý zemědělec získal velmi slušnou dotaci na chov dobytka, který vůbec neexistuje – jeho jméno bylo smyšlené. Podobných perliček se dá v uvedeném odvětví nalézt více než dost. Rozkrádání evropských strukturálních fondů je zkrátka disciplína velmi oblíbená napříč Evropou. Není divu, že Češi za pár let udělali všechno možné, aby se v ní zdokonalili.

Z periferie do centra

Pověst země, kde se bruselské peníze ztrácejí jako v černé díře, se s Českou republikou skutečně táhne jako protivný zápach. Lidé pohybující se v kruzích evropských institucích to v neoficiálních rozhovorech ostatně potvrdí s velkou dávkou jistoty, a při čtení palcových titulků o problémech v jednotlivých operačních programech možná ani není třeba se jich ptát. Potíž je v tom, že pomalu končí sedmileté programové období, v rámci kterého Česko získalo rekordní objem peněz. Z celé unie vůbec nejvíc, pokud počítáme objem na osobu. Nyní startuje příprava dalšího programového období pro roky 2014 až 2020. Už nyní je jasné, že Brusel tak štědrý nebude. Navíc reálně hrozí, že díky nelichotivé pověsti České republiky bude unijní kapesné ještě mnohem skromnější. „Ano, může to mít dopad. Problémy v čerpání tu jsou a všechny ty aféry určitě nepomáhají. Až se začne vyjednávat o konkrétních programech, komise může být mnohem přísnější,“ tvrdí náměstek ministra pro místní rozvoj Daniel Braun. Ten byl jedním z hlavních aktérů společných jednání mezi Českem a komisí v uplynulých měsících, takže velmi dobře ví, co se o tuzemsku na chodbách v Bruselu šeptá. Zároveň je jedním z hlavních architektů změn, které by měly být v českém systému čerpání dotací zavedeny. A ty rozhodně nejsou malé. Co víc, v oněch sedmi letech by měly zajistit méně korupce, méně chyb a zároveň jednodušší čerpání. Týdeník Euro má k dispozici stručný návrh opatření, která by měla nynější dotační chaos v budoucnu napravit. Pravděpodobně nejrevolučnější změnou je absolutní zrušení regionálních operačních programů, takzvaných ROP. Podle všeho to neznamená, že by do krajů mělo proudit méně peněz, struktura rozhodování by se ale měla podstatně zjednodušit a zcentralizovat. To dává do velké míry smysl. Nejen proto, že právě regionů se týkají některé v médiích propírané skandály.

Víc hlav míň ví

První podstatné potíže s dotacemi totiž Česko zažilo už v roce 2009, kdy se muselo zastavit čerpání fondů z programu ROP Jihozápad. Kvůli podezření z korupce byly přebodovány projekty v hodnotě přibližně čtyř miliard a dodnes se čeká na výsledky soudu s manažery ROP. Peníze sem znovu proudí teprve od minulého září. Následovala známá kauza ROP Severozápad, kde byl šéf regionálního úřadu Petr Kušnierz obžalován z pobírání úplatků a snahy o ovlivňování dotací. Poslední epizodu s exhejtmanem Rathem v hlavní roli snad ani nemá cenu popisovat, ROP Střední Čechy doplnil řadu zdiskreditovaných regionů velmi solidně. Ještě důležitější než výše popsaná korupční šetření je samotná architektura nynějšího systému. V Česku vzniklo v současném programovém období dohromady 18 operačních programů, tedy 18 byrokratických aparátů, které samostatně rozhodují o udílení dotací. Ty pak není možné důsledně kontrolovat, i kdyby náhodou někdo chtěl. Na tak malou zemi je tak velký počet programů skutečně neobvyklý. „Samozřejmě čím víc hlav celá ta struktura má, tím těžší je pro ni dotace řádně řídit,“ říká náměstek Braun. U regionálních programů navíc vzbuzuje pochyby to, že je řídí krajští politici, a aniž bychom hned hovořili o korupci nebo plýtvání, rozdělení peněz do některých projektů vzbuzuje otázky ohledně jejich smysluplnosti. > Z monitorovacích zpráv vyplývá, že dotační politika přispěla v Česku k vytvoření celkově více než 50 tisíc pracovních míst. Regionální operační programy, kterých je šest, jich ale vytvořily jen zhruba 1500. Pro nic za nic se určitě o ROP neříká, že rozdělují peníze pro hotely a golfová hřiště, jakkoli jde o zjednodušující bonmot. „Ministerstvo financí snížení počtu operačních programů vítá, ostatně jejich nižší počet jsme prosazovali již při vyjednávání současného programového období,“ říká Jakub Haas z tiskového odboru ministerstva financí. Souhlas Kalouskova úřadu bude přitom pro úpravu systému klíčový, v otázce dotací je totiž důležitým uzlem. Kromě auditů má také na starost žádosti o certifikaci výdajů do Bruselu. „Praxe ukázala, že vysoký počet operačních programů je velmi těžce řiditelný, neboť při takovém počtu nebylo možné zajistit účinné sjednocení nebo alespoň přiblížení jednotlivých procesů. Vysoký počet programů je náročný jak pro audit, tak pro certifikaci,“ potvrzuje Haas.

Systematická korupce

Evropské dotace by kromě toho měly být podstatně transparentnější, informace by měly být snadno dostupné a dohledatelné, což zajistí i plánovaná stoprocentní elektronizace celého systému. Žadatelé o dotace pak snad již nebudou muset pracovat s často několikasetstránkovými šanony a administrativa se podstatně zjednoduší. Preferovány by měly být projekty, které jsou udržitelné, a to v těch oblastech, kde trh neplní všechny funkce.
Zní to celé skoro jako z pohádky, jako by to snad ani nemohla být pravda. Zádrhel je pochopitelně v tom, co bylo předneseno v úvodu. Česká republika má za sebou v čerpání dotací tolik afér a potíží, že to značně ztěžuje její vyjednávací pozici. Může se proto snadno stát, že budeme mít velmi dobře fungující systém, který bude rozdělovat jen pár drobných. Zatím se na evropské úrovni začaly řešit jen technické a legislativní procedury týkající se příští „sedmiletky“. Po nich však bude následovat tvrdá politická bitva o to, kolik peněz si který stát ukrojí. Kaňka na naší pověsti má skutečně velké rozměry. V poslední době problémy gradovaly natolik, že Evropská komise v březnu zaslala do Prahy výhružný dopis a vynutila si pozastavení dotací. Z Bruselu v té době létala tvrdá slova hovořící o „systematické korupci“, která se v srdci Evropy podle všeho odehrává. Delegace českých zástupců se jala žehlit potíže tváří v tvář zástupcům komise a vznikl akční plán, na jehož splnění měla česká strana čas do konce června. Češi museli zlepšit audit dotací a zavést změny v personální politice, jinak Brusel neobnoví proplácení. Pokud by se tak nestalo, Česko by se ocitlo před vážným problémem. Peníze na projekty totiž proudí nejprve ze státního rozpočtu a až poté jsou propláceny unií. Pokud se kohoutek znovu neotevře, promítne se to na deficitu veřejných financí.

Správným směrem

„Akční plán plníme, pracujeme na tom. Nyní dáváme dohromady uzavírací dopis a v tuto chvíli je všechno splněno,“ tvrdí Braun s tím, že snad už v průběhu prázdnin požádá Česko o obnovení financování. Potom však ještě bude následovat složitý byrokratický proces a zatím si nikdo netroufá s určitostí říct, že se celá procedura stihne provést včas tak, aby se rozpočtu nedotkla. Server Aktuálně.cz nedávno přišel s nepotvrzenou zprávou, podle níž by evropské peníze měly začít proudit až v říjnu, tedy v kritickém termínu. „O dopadu na státní rozpočet bychom v tomto okamžiku neradi spekulovali. Podle Evropské komise jsme udělali skutečně obrovský kus práce a ubíráme se správným směrem,“ říká zase Jakub Haas z ministerstva financí. Zarážející je už to, že jedním z hlavních bodů akčního plánu, onoho domácího úkolu, který Česko za trest dostalo, je i centralizace auditu. Stručně řečeno, dosud fungoval systém tak, že každé ministerstvo, které spravuje operační program fondů, si audit provádělo samo. Odtud pochopitelně pramenila řada dřívějších potíží – pokud například ministerstvo dopravy rozdalo peníze a zároveň samo kontrolovalo, že tak učinilo správně, nemohla být tendence odhalovat chyby zrovna velká. Po výprasku byly všechny audity přesunuty dle dohodnutého plánu pod ministerstvo financí. Přibližně před měsícem však vyšly na povrch výsledky předběžné zprávy Evropského účetního dvora, hlavního kontrolního orgánu unie srovnatelného s českým Nejvyšším kontrolním úřadem. Závěr nepřímo naznačoval, že auditoři z ministerstva financí upravovali výsledky tak, aby Česká republika vykazovala méně chyb.

Skandální očistec

Ministerstvo samozřejmě tvrdí, že to tak nebylo. Navíc šlo o předběžné výsledky, které se ve finální zprávě mohou podstatně lišit. Jenže problém je už v samotných pochybách. Obnova proplácení dotací se tím může zadrhnout a čas hraje proti nám. Nemluvě o tom, že i kdybychom vše splnili na jedničku a Brusel opět začal posílat peníze, zůstanou problémy ještě v konkrétních operačních programech. V současnosti je vyhlášen stop-stav na regionální programy Severozápad a Střední Čechy, zastavena byla také certifikace u programů Životní prostředí a Vzdělání a konkurenceschopnost. U posledně jmenovaného hrozí v příštím roce výpadek 1,4 miliardy korun. Problematický je také operační program Doprava, kde existuje riziko nevyčerpání 15 miliard korun. Jisté je, že i přes uvedené problémy se Češi jako správci fondů poučili a směřují k velmi rozumné reformě celého dotačního chaosu. Fakt, že skandály s dotacemi se staly hned v několika případech mezinárodní aférou, pomohl mnoha lidem otevřít oči. Dnes už si nikdo netroufne říct, že nemáme problém, což byla ještě před rokem donekonečna opakovaná mantra všech zainteresovaných osob. Není to sice důvod k nějak velkému optimismu, ale fakt, že onen puchýř plný hnisu praskl v tak krátké době, směřuje k mnoha protikorupčním a efektivním opatřením. Jen doufejme, že ještě k něčemu budou.