říká generální ředitel agentury pro podporu exportu CzechTrade Martin Tlapa K největším překážkám vývozu patří stále silná koruna, nevýrazná image Česka, ale také stále nedostatečný marketing firem. Podpora konkurenceschopnosti firem v zemích unie je rozsáhlejší než v ČR.
říká generální ředitel agentury pro podporu exportu CzechTrade Martin Tlapa
K největším překážkám vývozu patří stále silná koruna, nevýrazná image Česka, ale také stále nedostatečný marketing firem. Podpora konkurenceschopnosti firem v zemích unie je rozsáhlejší než v ČR.
Tuzemský export na obyvatele je dnes zhruba tři tisíce dolarů. Stejně početné země Evropské unie vyvážejí třikrát i čtyřikrát více. Zkušenosti ukazují, že exportující firmy mají vyšší produktivitu práce, vyšší mzdy, tržby, zaměstnanost a lepší manažerské schopnosti než ty, které nevyvážejí. Musíme tedy náš export výrazně zvýšit. Lehko se to řekne, hůř udělá. Dluhy má v tomto směru stát i firmy.
Jak se mění státní pomoc českým exportérům po povodních?
Státní pomoci exportérům, kterou poskytuje ministerstvo průmyslu a obchodu, se navzdory napjaté finanční bilanci povodně nedotkly. Ministerstvo navíc přišlo například s programem Rekonstrukce a bezplatnými službami své proexportní agentury CzechTrade. Ta se rozhodla připravit pro postižené firmy pomoc v podobě Povodňového balíčku, který jsme vyhlásili na strojírenském veletrhu v Brně. Tato iniciativa počítá s tím, že firmy postižené povodněmi získají některé služby naší agentury zdarma, což ušetří náklady, ale především pomůže při hledání nových příležitostí i v zahraničí. Stačí nám pouze čestné prohlášení, že firma byla postižena povodněmi. Tedy žádná byrokracie. Balíček pomůže firmám ve všech hlavních okruzích činnosti CzechTrade - při propagaci v zahraničí, vzdělávání i praktické asistenci při získávání obchodních partnerů přímo v zahraničí.
Co jsou největší překážky vývozu tuzemských podniků?
Problémem, se kterým se čeští podnikatelé v současné době potýkají, je především rychle posilující česká koruna, která jim nabourala veškeré cenové kalkulace. Pokud jde o další překážky, pak mezi podstatné, o kterých se tak často nehovoří, řadím šedivou image, kterou mají naše výrobky a země v zahraničí. Myslím, že se služby státu, pokud jde o prezentaci Česka, musejí rozšířit a zlepšit. Českou republiku ve většině zemí stále považují za zemi „Východu“ a nespojují ji s kvalitními produkty a mimořádnou pracovní silou. A to se přímo odráží v cenách, které od nás obchodní partneři očekávají. Velkou výhodou našich firem jsou kvalitní a přemýšliví lidé. Naše kvalita nespočívá jen v odbornosti, ale ve schopnosti nalézat nová a originální řešení a schopnosti tvrdě pracovat, když víme proč a máme příklad vlastního managementu. To je také to, co dává dobré jméno oborům jako například moderní informační technologie, IT, software a produkty z oblasti telekomunikací. Jde o nesmírně dynamicky se rozvíjející odvětví, za kterými stojí dynamičtí a ctižádostiví lidé, kteří mají úžasný „tah na bránu“. Většinou jde o malé a střední firmy, které mohou flexibilně reagovat na potřeby trhu a dokáží rychle najít své odběratele v zahraničí, protože dokáží nabídnout něco mimořádného. Na tom budeme muset stavět, protože cenovou výhodu ztrácíme každý den.
Kde jsou největší slabiny, pokud jde o exportní schopnost našich firem?
Je třeba zmínit neznalost jazyků a nedůvěřivost vůči zahraničním partnerům. Někdy mám pocit, že nejvíc řečí máme, když je po obchodním jednání a zahraniční partner odejde. Ale dokázat přesvědčit arogantní nákupčí o našich přednostech a dodat jim včas veškeré potřebné vzorky a cenové kalkulace, to bývá problém. Do zahraničí se musíme vnucovat, protože vše, co se na světě obchoduje, se vyrábí už někde jinde. Slabinou našeho exportu je nedostatečný marketing samotných firem, který o úspěchu na trhu často rozhoduje. A také důslednost, trpělivost a komunikace. Nestačí si říkat, že bychom na trh něco vyvezli, ale napřít celou firmu na tuto prioritu. Obávám se také, abychom neztratili technicky vzdělané pracovníky v našich firmách. Lidi, kteří umějí projektovat a vymýšlet stroje. Technické obory by se měly preferovat a více podporovat, protože nás neuživí právníci, ekonomové ani analytici. Také se neumíme spojit, abychom do zahraničí šli společně. Pořád si myslíme, že uděláme úžasný profit z jedné prodané židle, namísto toho, abychom k sobě hledali výrobce dalších druhů nábytku, dali dohromady katalog, snažili se proniknout do největších řetězců a exportovali společně. Vím, že firmy mají starosti s provozním kapitálem. Ale jiná cesta, než že se dokážeme při exportu spojovat, abychom byli silnější, podle mého názoru pro řadu českého zboží neexistuje.
Jaká jsou v současnosti nejzajímavější vývozní teritoria, ať už tradiční, nebo nová?
Doba se změnila a tradiční trhy pro náš vývoz podle mého soudu neexistují. Co mi říká, že jsme vyváželi tradičně do Ruska, Bulharska či Sýrie? Podmínky tehdejšího obchodování se už nevrátí. Export není tolik o tradici, ale o ceně, kvalitě, marketingu a schopnosti nabídnout něco navíc oproti konkurenci. CzechTrade pravidelně sleduje priority českých firem. Obecně platí, že pro většinu z nich jimi budou v následujících třech letech země Evropské unie, střední a východní Evropa, a pak trh Severní Ameriky. Vzhledem k velikosti a potenciálu růstu budou trhy 21. století pro řadu oborů určitě Rusko a Čína. Tato teritoria už dnes obsazuje naše konkurence.
To je jistě škoda. Pro naše exportéry se však za posledních deset let stala největším odbytištěm západní Evropa.
Pokud jde o náš vývoz do Evropské unie, pak je možné zaslechnout názor, že „tam“ jde náš export nějak sám a není třeba ho extra podporovat. Nemyslím si to. Do unie můžeme vyvážet nejen více, ale také výhodněji. Například pokud budeme umět zboží dopravit blíže ke kupujícímu, můžeme dosáhnout lepších ekonomických výsledků a překonat závislost na jediném kupujícím. Z patnáctky Evropské unie vyvážíme 80 procent našeho zboží jen do pěti největších států. Stranou zůstává náš export do zemí, jako je Španělsko, Řecko, severské země či Benelux. Pokud jsme konkurenceschopní v jedné zemi, mohli bychom se uplatnit i v dalších. Velmi zhruba také platí, že cenová hladina a logistické náklady po Evropě jsou pro nás výhodnější než vývoz do vzdálenějších teritorií. Náš vývoz právě na trh Evropy by se mohl zvýšit po našem vstupu do unie a zlepšení image České republiky. Existují však komodity, které budou mít svá prioritní teritoria jinde. Myslím například vývozce investičních celků, jejichž exportní priority budou patrně v zemích Blízkého a Středního východu a v Latinské Americe. Záleží zkrátka na tržní situaci a komoditě. V e světě je obvyklé, že malé a střední firmy začínají exportovat do sousedních zemí a postupně roztáčejí vývozní spirálu do vzdálenějších teritorií.
Jak vypadá podpora vývozců v zemích unie?
Podpora vývozců v zemích Evropské unie je oproti tomu, co nabízí český stát, rozsáhlejší. Je to dáno finančními možnostmi a také tím, že formy podpory domácích firem se ve většině zemí unie posunuly blíže k podnikatelskému duchu. Nehovoří se tam ani tolik o podpoře vývozu, jako o podpoře konkurenceschopnosti. Například pomoc, kterou nabízí CzechTrade, je co do kvality obdobná, ale rozsahem v porovnání se stejně velkými zeměmi Evropské unie zhruba třetinová. V některých parametrech jsme na tom ještě hůře. Finové mají v zahraničí například 200 pracovníků, my něco přes dvacet. Úplně nám chybí některé programy pomoci, například oborová propagace v prioritních zemích, podpora zakládání zahraničních zastoupení malých a středních firem, posun v poradenství do celého výrobního řetězce. Aby naše firmy měly stejnou možnost podpory, jako má naše konkurence v zemích unie, musíme začít rozšiřovat naši nabídku o nové moderní způsoby. Znovu však říkám, že podpora vývozu je možná zavádějící pojem. V zemích Evropské unie se hovoří o podpoře konkurenceschopnosti, rozvoji exportu či o snaze internacionalizovat firmy na globálním trhu. A také si nemyslím, že se dá dělit výroba a export. V globálním věku musí být každá výroba konkurenceschopná a měla by uspět v exportu na světovém trhu.
