Kabinet chce zpřísnit dohled nad daňovými poradci. Napříště by každý, kdo chce lidem radit jak se proplést houštinou daňových zákonů, měl mít alespoň bakalářský titul. Další zbytečná byrokratická překážka v podnikání. Na druhé straně logický důsledek nezdravé expanze právních předpisů.
Na první pohled to vypadá jako upřímná starost o kvalitu daňových rad. Ve skutečnosti jde o to, aby si stát uchoval co největší kontrolu nad oborem, který koneckonců existuje hlavně proto, aby občané a firmy platili vládě co nejméně peněz. Kabinetu kupodivu nedochází, že tato bitva je pro něj předem prohraná. Stejně jako celá válka, kterou můžeme nazvat Trvalá nesvoboda a jejímž strategickým cílem je co nejvíce zregulovat ekonomiku a vymačkat z podnikatelů co nejtučnější daně. Jenomže čím vyšší jsou berní sazby a čím složitější daňové zákony, tím rozhořčenější je odpor napadených a důmyslnější jejich obrana. Jedinými vítězi téhle zákopové války jsou právě daňoví poradci. S fanatičností palby státních financů rostou i jejich prémie za to, že ji dokáží odrazit. Nová regulace jim opět prospěje, protože bude znamenat záminku pro další zdražení jejich služeb. Nutno ovšem přiznat, že minové pole daňových předpisů, které vláda a její úředníci neustále vylepšují, je tak komplikované, že vysokoškolské vzdělání se pomalu stává k jeho překonání nezbytným. Což je skvělá zpráva nejen pro diplomované poradce, ale i pro státní byrokraty, kteří mají při tvorbě a opečovávání legislativní mašinérie zajištěna pracovní místa na dlouhá léta dopředu. A co na to poražení, tedy podnikatelé nucení utrácet peníze za drahé rady a investovat do věcí, které by si nekoupili, kdyby to nebylo kvůli daňovému odpisu? Těm nezbývá než doufat v zázrak. V nějakého krále Artuše, který nastolí mír nízkých rovných a přehledných daňových sazeb. Pak by ovšem přišly o práci tisíce státních úředníků a daňových poradců. A ti něco vymyslí, aby se vyhnuli takové katastrofě. Mají na to univerzitu.
